Vzpomínáš na Dolly Bell?
Sjecas li se, Dolly Bell
Do You Remember Dolly Bell?
Obsahy(1)
Šestnáctiletý Dino (Slavko Štimac) prožívá první lásku i zklamání prostřednictvím dívky Dolly Bell, ale i první střet s bolestnou životní realitou, kdy je svědkem nemoci a smrti otce alkoholika.
Nostalgický příběh o nelehkém dospívání mladíka v komunistické Jugoslávii je obrazem neutěšené reality sarajevského předměstí na počátku šedesátých let, v druhém plánu pak osobní režisérovou výpovědí: sám vyrůstal v multikulturním prostředí, ovlivňován otcem marxistou a religiozitou zbytku rodiny. (pm)
(viac)Recenzie (36)
Ani nevim proč, ale tenhle film se mi od Kusturicy líbí nejvíc. ()
[2,5*] S Kusturicom to mám tak fifty-fifty. Jeden jeho film ma uchváti, druhý ma nudí. Tento patrí do tej druhej kategórie. Pritom námet mi je celkom blízky, prostredie aj doba sú mi dôverne známe, pripomínajú mi detstvo. Bavilo ma sledovať sarajevské špecifiká, jazyk sa dobre počúval, hudba bola fajn. Lenže čo z toho, keď ma príbeh vôbec nebavil a postavy mi boli až na Dina nesympatické? To čo niektoré postavy (otec) stvárali a hlavne čo natárali, tak to bolo na facku. ()
Cyklus Emir Kusturica v České Televizi - ocenění ELSA 2003 v kategorii "Zahraniční pořad dramatický (hraný)", udělená Českou filmovou a televizní akademií. ()
Kusturicův film Vzpomínáš na Dolly Bell mi v mnohém připomínal Paskaljevičovo Klamné léto 68´; doba a místo děje, tématika, Slavko Štimac v hlavní roli... Co se mi ale vrylo do paměti, a dělá pro mě tedy film nezapomenutelným, je píseň Adriana Celentana 24000baci. ()
Kusturica vystudoval FAMU a jeho snímek se odehrává v periferii tehdy ještě jugoslávského Sarajeva.Šestnáctiletý chlapec zažívá lásku i zklamání s lehčí dívkou Dolly Bell.Česká škola šedesátých let se pozná. ()
Kdysi jsem kustoricovy filmy tolik nemusel, přišly mi nařvane a bláznivé. Nyní mám z nich, nebo alespoň z tohoto, jiný pocit. Je v nich přirozenost života. Vsechno je akceptovane, všechny figurky milované, nikdo neni souzen; přesto je vse i humorným zrcadlem a karikaturou. Už tato prvotina je vyzrálou výpovědí, hotovou malbou. Kusturica znamená: všechny paradoxy a protiklady zivota těsně vedle sebe na malé ploše, až se to zdá absurdní, ale díky teto optice vidíme jaký život sam skutečně je: bolest mladicke lásky hned vedle pouhé pudovosti, komunistické fráze hned vedle otcovske moudrosti, marxistické diskuze zazvuku bosenské orientální balalajky. Cosi z této balkánské rozjarenosti zasahuje až k nám na Moravu a na pražský Zizkov. Vlastně to vsichni důvěrně známe: je to i o nás, o našem dospívání. Zname komunistické bezcasi, jihoslovanské řeči takřka rozumíme: jen je toho nějak o něco víc prevela, než jsme zvyklí z naší poklidné kotlinky. Ale stačí popojet kousek na Slovensko - a ono balkánské cudo začíná houstnout a kapalnet. ()
Tento celovečerný filmový debut Emira Kusturicu je spolu s "Otcom na služobnej ceste" úplne odlišný od jeho neskorších počinov. V oboch cítiť silný vplyv Kusturicových štúdií na FAMU a spolu tvoria silný základ pre jeho neskoršiu tvorbu inšpirovanú magickým realizmom. "Spomínaš na Dolly Bell?" je citlivo natočený príbeh dospievania mladého chlapca v 60. rokoch na periférií Sarajeva a je v ňom úžasne zobrazená vtedajšia doba a spoločenské problémy. Ja osobne nemám filmu čo vytknúť a musím iba Kusturicu pochváliť za zrelosť a zručnosť s ktorými svoj celovečerný debut natočil. ()
Jakožto obdivovatel režisérů pocházejících z bývalé SFRJ (Kusturica, Zafranovič, Petrovič, Paskaljevič a další) nemohu jinak, než i tento film pozvednout na piedestal. Jediní Slované nezávislí na Moskvě se mohli podívat na poválečnou komunistickou minulost svého státu s humorem, i když někdy na pozadí tragických osudů, což ale není případ tohoto příběhu. Mladíček Dino mě vždy dovede pobavit svým tápáním v počátku svého sexuálního života, stejně jako na zkouškách zábavného lidového orchestru. Balkánskou hudbu totiž miluju. Jeho zklamání z první lásky, když musí sledovat Šinkora a jeho partu, která se celá s Dolly Bell vyspí, je adekvátní době a jeho vyspělosti. ()
Nádherný film plný symboliky. Výtečná předehra pro jeho další opusy. ()
"Starý", dobrý Kusturica. V čase natočenia filmu samozrejme ešte mladý. Naturalizmus pripomína povojnové talianske filmy a trošku snáď aj ranného Formana (Lásky jedné plavovlásky). Prostým štýlom, ktorému nechýba typická poetika, vykreslený príbeh prvej lásky mladého chlapca, ktorému v rovnakom čase umiera otec. Otec je inteligentný, excentrický človek, ktorého náboženstvom je komunizmus. Kontrasty a paradoxy "socialistickej" Juhoslávie aj s jej všetkou biedou a primitivizmom, napriek ktorým si však niektorí dokázali zachovať svoju ľudskúú dôstojnosť a súdržnosť. ()
Tento film mě příliš nezaujal. Příběh zajímavý, ale naplno nevyužitý. Divák se při jeho sledování často nudí. Občas je lehce předvídatelný, Naprosto nedořešené vyústění. Při filmu jsem se ani jednou nezasmál. Příliš romantický mi také nepřišel. Drama možná. Slabých 50%. ()
Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1987/88. ()
Svakoga dana u svakom pogledu sve više napredujem! ()
"Každým dňom sa v každom ohľade mierne zlepšujem..." ()
Jeden z mojich najobľúbenejších filmov, podľa mňa najlepší Kusturicov film. Niektoré scény (znásilnenie, vystúpenie kapely, sťahovanie) sú nezabudnuteľné ()
Celkem slušné, chvílemi vtipné, ironické pokoukání. Nadšení se nedostavilo, ale zklamání taky ne, tak je to dobrý. Dost mi vadila ta písnička, která ve filmu zazněla asi tisíckrát, hrůza! Ale jako celek byl tento film stravitelný, nenudící. ()