Pearl Harbor

Já moc nemusím filmy Michaela Baye, až na Skálu točí naprosto průměrné filmy. Ten americký nacionalismus, patriotismus mi leze krkem, dyť já sem přece Čech! On the other hand, u tohoto filmu jsme ochotnej ho tolerovat, přece jenom, událost na Pearl Harbouru se nejvíc dotýká právě Američanů a Japonců. Příběh je ovšem docela nudný, herecké výkony trapné (co však máte chtít od filmu, u kterého je na první pozici v seznamu herců Ben Affleck?) a tak až na efektní bojovou podívanou a hudbu (Faith Hill - There You'll Be) tady nenajdu asi nic, co by film zvedlo z průměru. (21.06.2008)

US patriotismus v míře převeliké, láska obrovská a ke všemu díky milostnému trojúhelníku zašmodrchaná, herecké výkony nijaké a to celé zabalené v Bayově trademarkovém agresivním režijním stylu aneb kravina, která nakonec dopadla lépe než by se mohlo na první pohled zdát. Především díky úžasné scéně samotného náletu na přístav Pearl Harbor. První výraznější (a nikoli poslední) Bayův krok vedle. (26.04.2005)

Pearl Harbor je zřejmě tím nejkýčovitěji patetickým hollywoodským dílem, jaké jsem v životě viděl. V tomhle ohledu možná kdekoho svádí označit za vítěze Bayův Armageddon, ale tam byl všechen patriotismus a heroismus naprosto záměrný, udržující příběh plný nesmyslů v komických sférách čisté vypravěčské potěchy. Tady se ale všechno bere strašně moc vážně, což je vzhledem k námětu pochopitelné, ale v souhře s naprostým antirealismem veškerých dějových zvratů, vycucaných z nějaké univerzální filmařské příručky pro klišé a masovou zábavu, to z filmu zároveň činí takřka nesnesitelně vlezlé a navíc ukrutně dlouhé arogantní předvádění. Bay má pravda řemeslo v malíku, všechno pod jeho vedením strašně dobře vypadá a scéna náletu má úžasný audiovizuální náboj, ale narativně tenhle chlápek bloumá skrze nudnou romanci a náznaky strhujícího dramatu a naplno ukazuje, o kolik je horším režisérem než třeba přirozený humanista Spielberg. Nejlepší na filmu je tak v konečném součtu hudba od Hanze Zimmera, která takřka okamžitě zkultovněla, a přirozený půvab sympatické Kate Beckinsale, přestože jí scénář dohodil dost nemožnou roli.. (01.12.2016)

No tak ano, ale příště bych si to radši hodně rozmyslel. Bohužel tady bitva působila příliš nuceně a vtíravě. Po první romantické osmdesátiminutovce to spíš vypadalo, že nějaká bitva je tam jen proto, že se film jmenuje Pearl Harbor. I když efekty jsou bombasticke, cele to působí prázdně, bez chuti. Také je to místy nechutně patriotistické, aby všem bylo jasné, že Amíci jsou nejlepší. A ještě k tomu je to do očí bijící vykrádačka Tmavomodrého světa. Jestli je něco, proč stojí zato PH vidět, je to prvních osmdesát minut; opravdu pěkné romantické drama. (30.07.2002)

Jedna hvězda za nálet Japonských letadel na námořní základnu v Pearl Harboru a dvě hvězdy za zpracování Doolitleova náletu na Tokyo. Útok na námořní základnu s kotvící flotilou byl proveden zdatně a překonal staršího filmového bratra Tora Tora (jen díky počítačovým efektům). Odvetný úder letky bombardérů B25 Mitchell pod vedením generála Doolitla, které po speciálním výcviku odvezla letadlová loď USS Hornet na dosah Japonska mne z filmu potěšil nejvíc a ani jsem jej tam nečekal. Myslím, že je to poprvé co tuto akci někdo zfilmoval a je to dobře. Střední bombardér B25 totiž vůbec nebyl konstruován pro starty z letadlové lodi a už jen tento úkon je hodný obdivu. Mé druhé smeknutí je všem členům osádek a pilotům, protože se všichni na akci přihlásili dobrovolně a všem bylo jasné, že se s největší pravděpodobností nevrátí. V nejlepším případě je čekalo nouzové přistání kdesi v Číně, v horším zajetí Japonců. Řadu těchto letců také Japonci brutálně popravili. Doolitle měl štěstí, že nálet přežil, dostal se ke spřáteleným silám na Čínském území a posléze zpět do USA, kde byl povýšen na generála (ve filmu jej ztvárnil Alec Baldwin). Traduje se , že Japonci pak při následné okupaci jako pomstu za pomoc americkým letcům zabili až 250 000 lidí... U Doolitla a jeho chlapců je patos a patriotismus zcela na místě a pro Yankees je odvetný nálet na Tokio něco, čím je pro Brita Bitva o Anglii.. Ohledně love omáčky táhnoucí se filmem nemám moc co dodat. Je to zkrátka nutné pojivo pro dnešního diváka k historickým událostem. Vše samozřejmě vrchovatou měrou završuje všudypřítomný americký patriotismus, který my moc nechápeme. Oni jsou ale jiní. Každopádně Pearl Harbor byl pro Američany stejné trauma jako 11.září. Nedivme se jim, že stále je tu potřeba se k těmto tématům vyjadřovat. (23.01.2011)