Rašómon

Mezník světové kinematografie, který i po letech dokáže velmi silně působit na diváka. Tedy pokud je divák ochoten přizpůsobit se Kurosawovu tempu vyprávění a také tak trochu divadelnímu hercetví. Pravě toto herectví je ale, dle mého, jedním z vrcholů celého filmu, zvláště výkon Toshira Mifuneho, jehož smích mi vibruje v uších ještě teď. Pokud toto akceptujeme pak se nám dostene výborného snímku, jehož dalšími devizami jsou nádherná kamera s chytrý scénář. Ale je paradoxní, že takhle krátký film z dílny Akiry Kurosawy mě nedokázal strhnout tolik, jako jeho díla delší. (20.08.2010)

Bylo to mé druhé setkání s touto legendou japonského filmu a o kus příjemnější než tomu bylo u Sedmi samurajů (jakkoli uznávám, že tento film zásadně ovlivnil světovou kinematografii). Možná je to tím, že jsem si již alespoň trochu na Kurosawův styl zvykl, ale bezpochyby je to i výtečnou kamerou, nápaditou režií a skvělým Mifunem. Film, který nastartoval Kurosawovu kariéru je tak pro mě zatím jeho jasnou jedničkou. Jediné, co se mi moc nelíbilo byly bojové scény, ale to není nic, co by mě na filmech (obvzláště takovýchto) lákalo. (19.09.2010)

Rašomon je snímek, který se jistě zapsal do dějin kinematografie velkým písmem. Do mé paměti však o něco menším, i když určitě jen tak nevyprchá. Originální pohled na typicky lidské vlastnosti (zejména ty negativní), umocněný tradiční japonskou posedlostí ctí a nutností za každou cenu si zachovat svou tvář. Ale to zpracování mi přišlo trošku amatérské, nemohu si pomoct. (HD, orig.) (15.09.2014)

Dážď aj exteriéry na začiatku sú zaujímavé, traja obyčajní ľudia spočiatku nie. Rozprávanie prvého obsahuje príliš veľa času chodenia (a pohybu na úkor dejových zvratov) v lese, kým sa dostaneme k veci. Toshiro Mifune poteší. Hrá podobne fyzicky správajúcu sa postavu ako v Shichinnin no samurai. Rozoberajú sa hlavne negatívne vlastnosti ľudí na základe výpovedí rôznych nespoľahlivých rozprávačov, čo podaniu príbehu veľmi pomáha, dnes však existujú zábavnejšie využitia tohto typu rozprávania. Poučenie o morálke a viere tu vychádza ale lepšie ako u Tarkovského Stalkera. (07.03.2020)

Perla blyštící se lidskou malostí, mrzkostí a zkažeností. Vizuálně podmanivá kamera, perfektní Mifune i ostatní plastikou se vyjímající postavy. Nadčasové rozjímání o lidském charakteru s optimistickým symbolem na závěr. (24.11.2006)

Pre mňa, vlastne úplne prvé stretnutie s Akirom Kurosawom aj keď štýl akým točí filmy mi nieje vzdialený. Film sa mi veľmi páčil, donútil ma premýšľať a zaujal svojim príbehom. Koniec bol možno trocha naivný, ale páči sa mi že majster Kurosawa nestrácal vieru v ľudí. (25.06.2012)

Rašomon znamenal mezník pro japonský film, který se díky tomuto snímku dostal do podvědomí západních diváků. A mimo jiné udělal také hvězdu z Akira Kurosawy. Jeden ze základních kamenů světové kinematografie. Velice modernistický film, který nestranil nic ze své síly ani po šedesáti letech. Lehce složitější kompozice snímku, která obsahuje vyprávění ve vyprávění, disponuje hned několika nespolehlivými vypravěči. Vše není takové, jaké se zdá být na první pohled. Kurosawa řeší otázky morálky, sobectví a víry v člověka. Narativně promyšlený vynikající film, který by měl povinně vidět každý filmový fanoušek. (19.06.2013)

Extravaganza. Od komického Mifuneho po desivú, naozaj desivú Mačiko Kjó. Jej zobrazenie média ma naozaj vydesilo. (08.02.2014)

Kurosawův průkopnický film, díky kterému se dostal do zbytku jím tehdy ještě nedobitého světa. V Rašomonovi je asi nejvíce vidět mistrovo umění a obrovský cit pro vykreslování charakterů. Je úžasné jak dokázal diváka přimět postavy nenávidět, nebo si je oblíbit. Ve filmu je toho ovšem vidět mnohem víc. Jako u každého mistrova filmu skvělý scénář, výprava(nominace na oscara) a Kurosawův dvorní herec Toshiro Mifune zde předvádí jeden ze svých životních výkonů. (11.05.2007)

Nuda, nuda a nuda. Chapem ze prichadza pohladom na neprijemnu udalost z r roznych uhlov aj to ze tento film ma vyse 60 rokov ale stale je to nuda. 4/10 (24.10.2012)

83% (15.04.2010)

Film o tom, co nám řeknou lidé, když se jich zeptáme, o jejich rozdílných motivacích a o tom, že nikdo ve výsledku nepoví celou pravdu. A proto je poznání objektivní Pravdy v podstatě nemožné. Alespoň co se týče lidí. Divák zde od začátku vystupuje v roli soudce, takže film nemá žádný závěr ani žádné rozuzlení známé z typických kriminálních příběhů. Všichni účastníci incidentu vypovídají před soudem - natočeno je to tak, že herci sedí přímo před kamerou a vypravují tak divákovi a je na něm, aby se po skončení filmu rozhodl, co se tedy doopravdy stalo. Natočené je to dost "po staru" (vždyť film je z roku 1950), režisérem byl Kurosawa, snímal to jeho dvorní kameraman, a zemí původu je Japonsko. A tahle kombinace nemusí každému sednout - už jen proto, že styl vyprávění je na východě prostě jiný, než u nás na západě. Pomalé tempo může být pro někoho, kdo není zvyklí na východní produkci, těžko stravitelné, ale přesto je stopáž tak akorát a nebylo by moudré některé delší scény osekávat. Jinak film sám o sobě dává spoustu podnětů k zamyšlení, o lidech, o jejich světě, o morálních hodnotách, cti... Vyznění je ovšem značně pesimistické (i přes jasně pozitivní symboliku v úplném závěru) a vzhledem k té části Pravdy, která je odkryta, vlastně i dost deprimující. (22.03.2011)

Kompletní přeměně závažné stěžejní myšlenky a inovativní narační struktury v dechberoucí film se „podařilo" zabránit režisérovi i hercům plytkým obsahem a zbytečným patosem. Mifune je přesto skvělý už zde, naopak Kurosawův vrchol měl přijít až o čtyři roky později. 55% (08.08.2011)

V tomto filmu mě poutaly k obrazovce hlavně vizuálně poutavé herecké výkony plné emocí a často šílenství. A velmi chválím, že scény nikam nespěchají (jen tak jde pár minut lesem). A je to také zajímavý vhled do přemýšlení jiného národa v jiné době (pohled na ženy, znásilnění, sociální situace...). (18.12.2011)

Značně zastaralá záležitost, která na první pohled dnes už nezaujme. Já se přesto bavil. Celá myšlenka tohoto filmu se mi zdá velmi zajímavá – je nám představen jednoduchý příběh o střetu tří postav, která končí smrtí. Dopředu se dovídáme, jak to celé dopadne, avšak samotný průběh je popisován hned z několika různých perspektiv, jak odlišné postavy promlouvají u soudu. A samozřejmě si každá postava vytváří svou vlastní verzi událostí (jak se snaží ospravedlnit svou roli v příběhu). Film je to ve výsledku (příběhově) velmi jednoduchý, ale zároveň promyšlený a na tu dobu velmi poctivě a dobře natočený – 4* (8/10). (12.02.2015)

[+]: Snímek, který proslavil filmového císaře Akiru Kurosawu. [+]: Pro mnohé objev špičkového herce a zároveň geniální výkon Toshirô Mifune v roli bandity Tajômaru. [+]: Ojedinělá atmosféra. Přestože je snímek černobílý a dnes pobírá oprávněný důchod (přes 60 let), scény v lese na mě působily neuvěřitelně hřejivě. Jakoby sluneční paprsky prosvítaly přímo z plátna. [+]: Objevuje se zde pouze 7 postav a novorozeně. Každý má o to víc propracovanější charakter, který zapadá do podstaty celého příběhu. [+]: 4 různé varianty vraždy samuraje, 4 rozdílná smýšlení propletena špetkou moudrých slov a režisérovým citem pro detail. [+]: Rozuzlení a celý děj donutí diváka k zamyšlení. [:]: Ve scéně, kdy mluvil duch skrze ženu, občas ujela synchronizace upraveného hlasu od artikulace herečky. Ovšem u takto starého filmu zcela přijatelné. [♫]: *** [#]: „Nestarám se o to, jestli je to lež, dokud mne to baví.", „Když si lidé nevěří, pak je svět stejně tak dobrý, jako peklo." [=]: Celý příběh se točí kolem vraždy samuraje, takže zařazuji do SEZNAMU SAMURAJSKÝCH FILMŮ. (23.06.2010)

Konečně něco trochu lepšího od Kurosawy, kterému neumím přijít na chuť. Příběh třikrát, vlastně čtyřikrát jinak s myšlenkou, která lidstvo sužuje již od samého počátku. Toshirô Mifune baví, ovšem jako i v Sedmi samurajích hodně přehrává. (22.10.2010)

Pro mě zatím první film od Kurosawy a velké překvapení. Začátek mi připadal pomalý a nudný, ale jak film pokračoval byl jsem čím dál víc a víc vtahována do děje...rozhodně pozorohudný film, který si vystačí s malým počtem herců...někdy je méně více (10.10.2012)

Japonská verzia tradičnej "who-dunnit murder mystery" pod Kurasowovou taktovkou, a to so sociálnym presahom a zaujímavými myšlienkami. P.S.: Za tie všetkovyzrádzajúce popisky na čsfd by som vraždil. (29.08.2017)

Velmi pesimistický pohled na člověka zakončený malou kapkou naděje v podobě dítěte. Herecký výkon Mifuneho byl opět skvělý a opravdu mi pohybama připomínal divoké zvíře. Co mě u tohodle filmu štvalo byl zvuk, velmi časté "lupání" a nevyvážené úrovně hlasitosti mě často rušily. Naopak k záběrům žádná výtka. Na závěr jedna otázka: Lžou i mrtví? (18.11.2009)