Ran
Ran
Réžia:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrajú:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (viac)Obsahy(1)
Pán Hidetora sa na oslave svojich sedemdesiatych narodenín rozhodne rozdeliť panstvo medzi svojich troch synov. Najmladší syn Saburo sa ho snaží odradiť od unáhleného rozhodnutia, ale pyšný a tvrdohlavý vládca sa ho zriekne. Keď sa starší synovia ujmú vlády, rýchlo sa obrátia proti vlastnému otcovi a začnú sa usilovať o úplnú kontrolu nad celým územím. Schyľuje sa ku krvavej bitke... (STV)
(viac)Recenzie (197)
Král Lear po japonsku. Nádherné kostýmy, krajinné scenérie jak z Leoneho, herecké výkony jsou ehm.... no prostě japonské :) Bitvy na jednu stranu nešetří létajícími šípy, stovkami běhajících komparsistů ani krví. Na druhou stranu tím, že režisér nechtěl/nemohl/nedokázal nasnímat přímé střety, působí poněkud podivně. A scéna která mi utkvěla v paměti nejvíc? Kaede stírající jazykem krev s Jirova hrdla, to jsem nečekal, to do toho filmu nezapadalo a proto to bylo tak šokující, působivé a zvrhle nádherné..... asi jsem úchyl :) ()
Přepsáno v prosinci 2018. Ran si přívlastek epický zaslouží plným právem. Další vizuálně opulentní filmová hostina zpracovává oblíbené téma pohádkových příběhů výchovy. Shakespeare na japonský středověký způsob je demonstrací vznešené urozenosti gest, důstojnost tragédie antických rozměrů drží hlavu hrdě vzpřímenou. Pestrobarevný mumraj má schopnost ohromit svou precizně organizovanou choreografií a slavnostním duchem výjimečnosti okamžiků. Vzduchem se lina éterické omámení, minulost se vrací v pomstychtivém zanícení výsměchu. Lear je neslavným koncem úspěšného panovnického rodu, osobní ambice jsou posilovány opojnou silou při ochutnání skutečné moci. Monumentálnost provedení je nezpochybnitelná. Learem příběhu je Hidetora Ičimondži (zajímavý Tacuja Nakadai), starý panovník na prahu senilního věku. S dětskou bezelstností se nechá kolébat lichotkami a věří v předem ustanovený řád. Ozvěny temné minulosti dokáží vyčkat na správný okamžik k zvýraznění cynické krutosti. Nastává postupný rozpad všeho dosaženého, svědomí hledá spásu v jiné dimenzi myšlení. Japonskou Gonerilou je Taro Takatora Ičimondži (Akira Terao), nejstarší Hidetorův syn a pokračovatel jeho vlády. Je veden manipulujícím vodítkem vlastní manželky k počátku velkolepého konce vládnoucí rodiny. Reganou příběhu je Džiro Masatora Ičimondži (zajímavý Džinpači Nezu), druhý Hidetorův syn se sžíravou touhou po hlavním slově v rodině. Pro svou věc má správně zvolenou a věrnou pravou ruku, přesto neodolá léčce osudu krví prokletého rodu. Volnou podobou Edmunda je Kaede (pozoruhodná Mieko Harada), Tarova manželka a vychytralý nástroj pomsty a všeobecného zmaru. Pocit ponížení utrpení a zkázy vlastního rodu si vychutnává svůj pocit vítězství a opovržení. Cordelií příběhu je Saburo Naotora Ičimondži (sympatický Daisuke Rjú), nejmladší Hidetorův syn a ostrakizovaný hlas upřímnosti a svědomí. Čistota synovské lásky dostává karmínové zabarvení. Vévodou z Albany je Sué (křehká Jošiko Mijazaki), manželka Džira a princezna poraženého rodu bez stopy nenávisti v duši. Křehkost je její ozdobou i slabinou. Šaškem je Kjoami (Pîtâ), věrný Hidetorův společník, který si užívá svého výsostného postavení k provokativním komentářům událostí. Z dalších rolí: symbol utrpení a Hidetorou oslepený a v osamění žijící Suéin bratr Curumaru (zajímavý Mansai Nomura), jisté hranice nepřekračující velmi schopný velitel Džirovy armády Kurogane (Hisaši Igawa), pro upřímnost vyhnaná pravá Hidetorova ruka a jeho stále věrný ochránce Tango Hirajama (sympatický Masajuki Jui), změnám poslušní leníci rodu Kageju Ikoma (Kazuo Kató) a Šumenosuke Ogura (Norio Macui), sousední panovník a laskavý Saburův zeť Nobuhiro Fudžimaki (Hitoši Ueki), či další obezřetný sousední panovník Seidži Ajabe (Džun Tazaki). Ran je obrazovou orgií japonské variace Shakespearova díla. efektní síla dosahuje korpulentní mohutnosti. Důstojná úroveň starého filmového tvůrce. ()
Na to abych hodnotil Kurosawu si jeste opravdu netroufnu, film je proste vyborny.... ()
Strhující a až moc realistické... ()
Unikatni spojeni velkofilmu a komorni tragedie. A co je asi nejzajimavejsi, i pres odrenost klasicke zapletky zustava Ran neustale dojimavej a emocne narocnej. Pozoruhodna, formalne dokonala podivana. ()
Velice dobry film, tolik charakteristicky pro Akira Kurosawu. Pokud Ran ale srovnam s jeho drivejsi tvorbou, nevyhnu se mirnemu zklamani. A to nejen pro to, ze jsou zde temata ( zrada, zenske intriky, pomsta ), ktera uz od nej zname ze starsich filmu, hlavne mam pocit, ze se nekde vytratila tolik charakteristicka atmosfera a genialni herecke vykony. ()
43. Zlatý Glóbus za rok 1985 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Japonsko ()
Je až neuvěřitelné, jak může být takhle hodnocený film nudný a prázdný. Přesně tohohle jsem se u Kurosawy obával a i proto jsem doposud neviděl jeho epos o Sedmi samurajích, obávám se, že je to stejná nuda. Nechápu jak to může někdo hodnotit skvěle a pak napsat, že se u toho dost nudil. Nevím co chválit, tato velkolepá díla z čínské či japonské historie mě prostě nijak neoslovují a rozhodně je nikdy nezařadím mezi své favority a stejně tak tomu bude i s režisérem Kurosawou. A s hodnocením budu shovívavější jen kvůli tomu, že je to v top 250 na imdb, i když je to jeden z nejnepochopitelnější kousků v tomhle seznamu. ()
Triumfálne dielo Akiry Kurosawy. Je to také dojímavé, že jedinou vhodnou odpoveďou je ticho. 8/10 ()
Film je príliš zdlhavý, čo znamená že obsahuje veľa zbytočných pasáží a nudných scén, ktoré toho vela nevypovedajú. Námet sa mi páčil, ale jeho spracovanie bolo iba priemerné. Scény v exteriéri, hoc sa velmi nebojovalo, boli zvládnuté celkom dobre. Vo filme nevyniká ani jeden herec, všetci si svoju rolu približne zvládli. Ktovie, čo by som povedal, keby som poznal Shakespearovu predlohu. Hodnotenie: 65% ()
Je paradoxní, že tehdy nejdražší japonský film je vlastně z devadesáti procent záznam divadelní hry, japonského Krále Leara. Dlouhé statické záběry, divadelní dialogy i herecké vedení, to vše je přerušeno jen dvěma bitvami, které sice berou dech, ale na 160 minut je toho pohybu strašně málo. Kurosawa bohužel není Shakespeare a jeho dialogy málokdy letí, jen se dlouze kodrcaji k cíli. Je fascinující filmovat na skutečných lokacích v horách a hradech, či si postavit hrad vlastní a podpalit ho, ale divadlo patří na jeviště, a ne do velkofilmu. ()
Vizuálně podmanivé, ale někdy tomu trochu chybí dynamika. Ano, víme jaké a hlavně jak dlouhé točí filmy Kurosawa, ale délka některých scén a jejich strnulost trochu kazila celkovou plynulost díla. Naštěstí v druhé půlce přijde na řadu docela slušná velkolepá řež. Co je bezpochyb obdivuhodné, tak to je Shakespearova nadčasovost a všeobecná univerzálnost jeho děl. Jak vidíme, není vůbec problém příběh převést do Japonska, ani změnit pohlaví několika postav, protože jádro příběhu veskrze promlouvá do obecné podstaty člověka a dá se tedy aplikovat téměř všude (dobře, příběh asi nejlépe funguje zasazený do feudálně založené společnosti, ale pšt). Nevyhnutelný problém pro mě naneštěstí je, že je to zrovna adaptace Leara, a toho celkově nemusím, co se Shakespeara týče. ()
Prvý Kurosawov film čo som videl. Nečakal som úplny úžas, ale aj tak ma tento film trocha sklamal. Príbeh bol dobrý, no zasadený do príliš dlhej stopáže, čo sa chvíľami nedalo vydržať a dlhé zábery sem tam dosť nudili. Tento film má svoje kúzlo to je jasné, herci zahrali dobre, bojové scény boli na tú dobu asi výborné a veľkolepé, teraz samozrejme s odstupom času možno viacerí čakali viac, ale mne tu niečo chýbalo. Možno dynamika, svižnosť a niečo čím by ma film poriadne upútal alebo ohúril. Filmu by možno pomohlo trošku prestrihať a preriediť scény. A ešte niečo... Zábery na japonskú prírodu sú fascinujúce, kamera si zaslúži pochvalu. 80% ()
Tak toto bola jazda! Kurosawa bol megaloman a RAN nechal 7 samurajov u mňa riadne vzadu. Proste Shakespeare navlečený do veľkovýpravnej kostýmovej orgie. Keby to japonské herectvo tak strašne "neprehrávalo", bola by to plná pálka! (ale asi len nie som zvyknutý...) BtW sám Kurosawa dej filmu popísal takto: "rad ľudských udalostí videných z neba". A tak to aj vypálilo! Doposiaľ moje top-japonosko. ()
restored to pristine 4K - vizuálně opojné. Leč dlouhé ale epické. ()
Velkolepost v každém ohledu, jedna prokoumaná obrazová kompozice za druhou, silná předloha, výborní herci, působivá hudba… a strašně málo dějového, myšlenkového i emotivního obsahu roztahaného na dvě a tři čtvrtě hodiny. ()
Trochu obtížné je dostat se na vlnu japonské mentality, obzvláště té historické, ale pomůže univerzální téma stejné jako v Shakespearovi. Vynikající válečné scény. ()
Další shakespearovská inspirace, tentokrát si Kurosawa vybral Krále Leara. Ve srovnání s adaptací Mackbetha prošla předloha daleko rozsáhlejšími změnami. Dcery se změnily v syny, daleko víc je tematizována minulost starého vládce Hidetory, jeho kruté činy, vina a trest. Stejně jako v Krvavém trůnu se tu objevuje postava démonické ženy (výrazně nalíčená, s pomalými promyšlenými pohyby), která, tentokrát úmyslně, přispěje ke zničení celého rodu. Podobná je scéna veliké destrukce, která ve filmu Ran nepřichází na konci, ale v půlce filmu. Právě na této scéně je dobře vidět, jak Akira Kurosawa pracuje s barvou. V nejvypjatějších scénách je barevná škála redukována na černou a rudou, s občasnými motivy žluté a bílé. Jednotliví aktéři mají svoje „erbovní“ barvy, které mají funkci praktickou (lepší orientace v davových scénách) i symbolickou (světle modrá barva nejmladšího bratra, rudá barva bratra nejstaršího, žlutá barva prostředního). V hlavní roli podal naprosto úžasný výkon Tacua Nakadaj. ()
8.11 Kino Luna Ostrava ()
Jestli mel nekdo v dejinach filmu pravo natocit Pana prstenu, tak to byl Kurosawa. Skoda ze se tak nestalo. ()