Túlavý pes

To by nebyl Kurosawa, aby se tam aspoň trošku nefilosofovalo. I když to je poctivá opravdu oldschoolová kriminálka. Nejradši jsem měl postavu protřelého detektiva Sata, který už z principu všechny zločince nenávidí a ospravedlňování nechává spisovatelům. Jeho parťák Murakami je po celý film hrozný ucho, a pochlapí se až úplně na konci. Chvílemi je to v dnešní době možná už trochu nezajímavé (některé scény jsou zbytečně hrooooooozně dlouhé), ale koukal jsem na to přesto zaujatě a nenudil jsem se. A z celého filmu mě vlastně nejvíc šokovalo, že se v japonsku hraje baseball. (26.12.2006)

Jestliže se Kurosawa pokoušel natočit film noir, příliš se mu to nepovedlo. Ke klasikám noir žánru má toto dílo příliš daleko. To však neznamená, že se jedná o špatný film. Je to nadprůměrý kriminální film, bohužel však s trošku přepálenou stopáží. Některé scény, hlavně pak v první polovině filmu, jsou až příliš zdlouhavé. V závěru však děj nabírá na tempu a zakončení nemá chybu. Herecká dvojice Shimura - Mifune se opět vyznamenala, i když ne tak dobře, jako ve snímku předchozím. 7/10 (07.02.2008)

Klasicky Kurosawův pomalý film - tentokrát černobílá klasická poctivá temná krimi z poválečného Japonska. Mladý vyšetřovatel nejprve hledá jemu ukradený kolt, aby později ve spolupráci se zkušeným kolegou pátral po vrahovi, který tuto zbraň používá, vše za víceméně mlčenlivé spoluúčasti zbytku policejního sboru. Pistole je ukradena za parného dne, atmosféra příšerného vedra se pak táhne celým filmem a přidává mu stresující napětí navíc. Je-li vedro někdy uvolněno lijákem, stane se brzy něco zlého. V předzávěrečné scéně dopadení zločince se zbraní je nejvíce cítit pozdější Kurosawův rukopis - policista a zločinec se dívají do očí, pistole je namířena, žena z blízkého domu hraje na klavír a rozuzlení se blíží. Scéna těžce oddychujících soupeřů pod květy slunečnic topinambur za zpěvu v blízkosti procházejících dětí taky nemá chybu. Trochu mi Mifuneho zodpovědná posedlost nalezením pistole a vraha a všudypřítomné vedro připomněla pozdější Nolanovu Insomnii s Al Pacinem sužovaným bílými nocemi, nespavostí a zodpovědností za své činy. Že by byl Kurosawa i tentokrát inspirací pro pozdější filmaře? Trailer: http://www.sms.cz/film/toulavy_pes/ukazka (06.04.2009)

Je to už déle, co jsem viděl Rašómona z roku 1950, a pamatuju si z něj jenom útržky, ale Toulavý pes mi ho navzdory odlišnému zasazení příběhu v čase i prostoru dost připomněl. Hlavně skrze ty aranže scén s Japonci sedícími na zemi (ať už na podlaze nebo v lese) a některé až afektovaně podané emoce. Atmosféru měl film dobře vycizelovanou, působivé bylo vykřeslené dusné horko s vějícími ventilátory, později hustý déšť nebo hraní na klavír za oknem během závěrečného střetu. Vyvrcholení výborné, závěr až trochu dojímavý... i Toširó Mifune patří určitě k zajímavým hereckým zjevům (i když jsem ho paradoxně začal vnímat až díky Johnu Frankenheimerovi a jeho snímku Grand Prix) a v civilních rolích je pro mne naštěstí daleko snesitelnější než jako nějaký samuraj s mečem. Problém u mne nastal se zpracováním příběhu o pátrání po jedném chlápkovi s ukradenou zbraní, celkově to bylo v těch dvou hodinách příliš rozvláčné a některé dlouhé pasáže s touláním po městě mi připadaly v tom minimalistickém pojetí až nekonečné. Staré černobílé filmy mívám rád, ale asi se pohybuju na zcela odlišné vlně než Akira Kurosawa. 60% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (11.11.2019)

Japonska noirovka od mistra filmoveho remesla - a prvni role, kde vidim Mifuneho jinak nez jako samuraje. Byly to jeho zacatky a je to poznat, film tahne vic Shimura v roli staryho detektiva, nez panikarici a vinou szirajici se Mifune. Detektivka ze stary skoly, ktera nabrala na sile az nekde kolem prvni hodiny, me bavila a kdyz tam frajerka tancovala v satech za krvavy prachy, tak jsem si vzpomnel na divou Baru Capovy Babicky. Film klidne mohl skoncit dramaticteji, ale jsem spokojen a jsem rad, ze to detektiv Sato nakonec zvladnul. Jinak super kulturni vlozky z japonskyho baseballu nebo kabaretu. (11.05.2022)