Krvavý trůn
Kumonosu-jô
Throne of Blood
Réžia:
Akira KurosawaKamera:
Asakazu NakaiHudba:
Masaru SatóHrajú:
Toširó Mifune, Isuzu Jamada, Takaši Šimura, Akira Kubo, Hiroši Tačikawa, Minoru Čiaki, Takamaru Sasaki, Čieko Naniwa, Seidži Mijaguči, Isao Kimura (viac)Obsahy(2)
Režisér Akira Kurosawa, veľký milovník i znalec diela Williama Shakespeara, vo svojej filmografii viackrát adaptoval hry alžbetínskeho dramatika a ich dej presunul do historických reálií stredovekého Japonska. Podobne aj archetypálny príbeh o zhubnej túžbe po moci, svedomí, zrade a treste sa odohráva v časoch mocenských bojov medzi japonskými generálmi. Páni Taketori Wašizu a Yošiaki Miki sú pozvaní na hrad svojho pána, ktorý sa im chce odvďačiť za udatnosť v boji zo zradným generálom. Cestou na hrad páni Wašizu a Miki zablúdia v Pavučinovom lese. Tu stretnú starenku, ktorá obom predpovie skvelú budúcnosť a rýchly vojenský postup. Jej veštba sa okamžite naplní. Wašizuovu ženu však manželove úspechy neuspokojujú a svojou túžbou po moci otrávi i jeho srdce. Aby získal ešte väčšiu moc, zradí Wašizu svojho pána i Mikiho. Netuší však, že čoskoro sa proti nemu postaví nepriateľ silnejší ako meč. Namiesto šťastia na neho čakajú len útrapy svedomia. (STV)
(viac)Recenzie (138)
Zlatý Lev - výběr ()
Dark fantasy jak sviňa... ;-) Kurosawu nevyhľadávam, ba dokonca sa mu trochu vyhýbam, ale toto mi asi aj vďaka rozumnej minutáži zapasovalo. Bravúrna réžia, pôsobivý vizuál, skvostná atmosféra. No a Toširo je proste démon. Sa divím, že mu po tom, čo tu predviedol, neodišli hlasivky - toľko snáď ešte nikto v žiadnom filme nekričal. Ponaučenie z filmu: Za všetkým (zlým) hľadaj ženu. Nemusí strašiť ako duch v Pavučinovom lese. Stačí, keď sedí doma vedľa teba a nenápadne ti podsúva svoje intrigy a ešte ťa núti uveriť, že sú to tvoje vlastné ambície. ()
Kurosawovo převedení Shakespearovy tragédie do reálií feudálního Japonska. Známější je výpravnější Ran, ale i tato adaptace Macbetha stojí za pozornost, byť bohužel jen pro sledování excelentního výkonu Toshira Mifuneho v roli manipulovaného ctižádostivého Wašizua. Tempo je zvláště zpočátku zbytečně pomalé a některé scény jsou natahovány na samou hranici únosnosti; kupříkladu bloudění v mlze. Největším záporem snímku je však výkon Isuzy Yamady v roli Lady "Macbeth" Asaji Wašizu. Její herectví je přespříliš umělé a navíc ve vypjatých chvílích přehrává až běda. Což vzhledem k tomu, že jde sice o menší, ale nejzásadnější roli celého Krvavého trůnu potažmo Macbetha, je výsledek dosti tristní. Film není nijak výpravně rozmáchlý jako pozdější Ran, ale tvůrci udělali díky slušně využité mlze z nouze ctnost a je tak docela atmosférický, když již nic jiného. Ovšem celkově je to spíše mírné zklamání. ()
Tento Kurosawa mi přišel oproti jiným dílům, tak trochu bez života. Jediné scény ze kterých čišela ta obvyklá radost z filmování, jsou ty s duchem. Navíc děj je naprosto předvídatelný, takže jediné co nám zbývá je kochat se Toshirem Mifunem, což je naštěstí příjemná činnost. Postava kterou hraje je ale opravdu těžce zmanipulovatelnej blbec (jinak to říct nejde) a ta jeho žena byla čistě odpuzující. "Krvavý trůn" není pěkný film, je to těžká deprese . ()
Krvavý trůn byla poslední šance, kterou jsem Kurosawovi dal, od nynějška si již jeho filmy nebudu kupovat ( Levné knihy ), ale jen půjčovat :)) -- Jako téměř vždy moc velká teatrálnost ( interiéry, expresivní herecký projev ), statičnost. V dialozích není nic, co by mě vytrhlo z mírné letargie, scény jsou natahované. To sice koresponduje s divadelní předlohou, ale moje smysly se nemají čeho "chytnout." Vyprázdněné interiéry tomu nepomáhají. ()
Od tohohle filmu jsem docela dost cekal, ale Kurosawa me opet celkem zklamal. A ne kuli tomu, ze by Macbetha udelal po svym. Problem je v tom, ze po slibnym, krapet mysterioznim zacatku dostava vetsinu prostoru Toshiro Mifune a to je tragedie. Celou dobu se chova jak idiot, neustale rve a tvari se jak kdyz si skrip do brneni koule. Zhruba po deseti minutach mi zacal lizt na nervy. Navic tu je opet priserna hudba, spousta scen zbytecne protahovanejch a herci se tvari neskutecne tragicky i v momentech, kdy se nic moc nedeje. Je to jak divadlo doplneny o nekolik hezkejch zaberu armady a jako takovy to vic jak na 2* opravdu neni. ()
Celosvětově divácky úspěšný film. Opět povedený Kurosawa ve středověkém příběhu z mlžného Pavučinového hradu, Severního sídla a okolních pevností. Toshirô Mifune jako vraždící Wašizu (obdoba Macbetha, ovšem s rohy na přilbě), poháněný na cestě k moci ctižádostivou manželkou a zlým duchem. Krásná historická podívaná o síle, ctižádosti, politice, manipulaci a o fantómech v nás. Závěrečná "Mifuneho" scéna se šípy je dokonalá. Trailer: http://www.csfd.cz/film/5430-krvavy-trun-kumonosu-jo/videa/ ()
Na to, abych byl uchvácen zdál se mi film příliš teatrální. Tentokrát vsadil Kurosawa neklasicky na klasiku, jenže o všem se spíše mluví, než se koná. Na pomalejší začátek naváže až silnější druhá polovina filmu. Toshiro Mifune je zde jako vždy osobitý, nicméně mne nadchl spíše v jiných rolích. ()
Svělé drama o smrtící touze po moci s výtečným Mifunem v hlavní roli. Zvlášť v druhé polovině intenzivní natolik, že člověka mrazí. ()
Skoro to vypadá, že Shakespeare patří do Japonska víc než do Anglie či Itálie... Jeden ze silnějších Kurosawových snímků to rozhodně naznačuje. ()
S každou další Kurosawovou exkurzí do japonské historie ve mně vzrůstá nechuť k jeho přehnané teatrálnosti, která se projevuje nepřirozenou gestikulací, koulením očima a patetismem v mluveném projevu. Bez ohledu na kulturní odlišnosti takhle bezpochyby ve středověkém Japonsku lidé nemluvili a nejednali. Je to pro mě příliš rušivý prvek ve filmu, který se jinak může pochlubit silným příběhem inspirovaným Shakespearovým dramatem. Kladem filmu je ještě výpravnost typická pro Kurosawovy historické filmy a několik pociťově atmosférických scén z tajemného Pavučinového lesa. Na druhé straně, režie je statická a jednotlivé záběry mají přinejmenším v některých případech přetaženou stopáž. Celkový dojem: 45 %. ()
Trochu mě mrzí, že si věčný klaďas Mifune střihl i tuto zápornou roli. Nesedla mně k němu. Taky neakceptuju, že ze sebe nechal dělat od manželky takovýho vola. V příběhu jsem se trochu ztrácel a o jménech ani nemluvím, ale s tím mám vždycky problém:) Rozhodně to je nejvíc fantasy film od Kurosawy, co jsem viděl. ()
MacBeth po japonsku, aneb mé druhé setkání s tvorbou Akiry Kurosawy (tomu, kdo řídí dramatrurgii Filmového klubu ČT2 můj obdiv a velký dík!). Zatímco u Sedmi samurajů jsem vstupovala do zcela neznámé řeky, a tedy chvíli trvalo, než jsem si zvykla na odlišný styl vyprávění, výstavby děje či hereckého podání, tady už jsem přesně věděla, co čekat, a možná i proto jsem byla filmem zcela nadšena. Vynikající přenesení shakespearovského dramatu do japonských reálií, Mifuneho herecký koncert, pevný dramatický oblouk i výsledná katarze... Právem plný počet hvězd! ()
Obyčajne mi starý štýl japonských filmov moc nesadne, výstredná teatrálnosť hereckého prejavu, do všetkého zakomponované staroveké kliatby a znamenia, no tentokrát nad tým vyhral obsah filmu a jeho režisérske spracovanie. Pomalé plynutie, akčných scén sa prakticky nedočkáme, no nadčasové fantasy prvky s vojnovým starojaponským štýlom odvahy, hrdosti a hrdosti, na opačnej strane zrada a túžba po moci, to všetko dáva filmu silné základy, ktoré sa otrasú len v nudnejších pasážach. 75%. ()
Tentokrát Kurosawa na téma touhy po moci, zrady a cílené manipulace s člověkem. To vše zasazeno do japonské historie. Film byl bohužel až trochu příliš nudný a bez většího zdůrazňovaní celkové myšlenky. Zajímavý a akčnější závěr bohužel už celkový dojem nedokázal podstatnou měrou změnit. T. Mifune opět výborný. ()
Tohle je pravděpodobně nejryzejší a nejstřízlivější, nejkomornější Kurosawa (nic proti Rašomonovi), skvěle adaptovaná divadelní klasika (jako obvykle). Šlapající tempo, divadelní postupy, fúze východu a západu. Má emoční záležitost. ()
Škoda přeškoda, že zde Akira Kurosawa tolik šetří akčními scénami. Přitom by se jich našlo a díky závěrečné výtečné scéně s šípy by bylo jistě na co koukat. On si bohužel vystačil pouze s ohlašováním průběhů a výsledků bitev z úst kurýrů. Díky tomu se musíme smířit s tím, že "Krvavý trůn" je de facto pouze one man show Toshira Mifuneho. Coby Wašizu (nebo chcete-li MacBeth) byl opět fantastický a takový by mohl být i celý film, kdyby se ubralo na statičnosti a přidalo na akčnosti. Takto nám zbývá pouze velmi dobrý film. 80%. ()
Tak Kurosawa už natočil i lepší filmy, ale i tenhle patří mezi ty velmi zajímavé. Příběh je to dobrej, i když ničím překvapující a postavy jsou také dobře napsány. Toshiro Mifune tady navíc předvádí další ze svých famózních výkonů. Jenom mi to místy přišlo trochu nudné a trochu i zdlouhavé,což je trochu paradox, protože Kurosawa už natočil i mnohem delší snímky. I tak je to ale velmi dobrý film a jestli si chcete doplnit Kurosawovu sbírku, tak nelze než doporučit. ()
Tento způsob zpracování Shakespeara zdá se mi být poněkud.... Skvostným! Jen škoda, že nikdo nenatočil japanizovaného Hamleta, když byl Toširó Mifune mlád, neb jeho zdejší hypnotické, zcela totální zešílení je prostě výtečné, stejně jako blesky, které dokáže metat z očí a tváře rámované démonicky zježeným vousem. Překvapila mě i dost velká porce megalomanských záběrů, kdy se třebas po pláni prohání desítky jezdců v plné zbroji na svých komoních, přitom by tu ani nebyl velký rozpočet nijak moc potřeba, komornost je vzhledem k předloze očekávatelná. Sice bych ocenil nějaký ten souboj (jsem zvrhlý bídný červ, ó ano), který by atmosféru ještě víc podpořil, ale i bez něj je to prostě a jednoduše výbornej film, kterému hrozně sluší stylizace do Japonska a jediný důvod, proč Shakespear Macbetha do Japonska nezasadil rovnou je nejspíš ten, že Japonsko považoval za Waleský hovorový výraz pro natvrdo vařená vejce s tuřínem. ♫♪ " Pyšný hrad stál na tomto bezútěšném místě... " ♫♪ ()
I samotný velký Kurosawa se nechal inspirovat Shakespearovou hrou MacBeth, akorát jí přesunul ze středověkého Skotska do feudálního Japonska. Lord Tzuzuki, vládnoucí Hradu v Pavučinovém lese, právě čelí povstání. Povstalci obsazují jednu pevnost za druhou. Na jejich porážku jsou vysláni dva samurajští velitelé, generálové Miki a Washizu. Povede se jim porazit povstalce a vracejí se lesem domů. Tam slyší hlasy "Zlého ducha", a začnou jej pronásledovat. Jedná se o starou čarodějnici. Ta jim předpoví jejich budoucnost - Washizu bude jmenován Pánem Severní posádky a Miki se stane pánem první pevnosti. Dále jim prozradí, že Washizu se nakonec stane pánem Hradu v Pavučinovém lese, ale nakonec se pánem stane Mikiho syn. Oba jsou z toho značně nesví a po cestě na hrad se tomu vysmívají. Smích je však přejde v okamžiku, kdy je Lord odmění za jejich zásluhy a dá jim přesně to, co duch předpověděl. Doma o tom hovoří Washizu se svou ženou Asaji, která jím začne manipulovat, zpochybňuje Mikiho přátelství, a nabádá jej, aby zavraždil Tzuzukiho a poté se proroctví naplní. Dokonce vymyslí plán. Asaji podá saké s uspávací drogou Tzuzukiho strážím, díky čemuž usnou, a Washizu vstoupí do Tzuzukiho ložnice a zavraždí jej ve spánku. Poté se šokovaný vrací za svou ženou, která popadne jeho krvavé kopí a vloží jej do rukou jednoho ze spících strážců a vykřikne, že do hradu vstoupil vetřelec. Washizu zabije strážného dříve, než bude moci začít obhajovat svou nevinnost. Tzuzukiho podezíravý syn Kunimaru a jeden z Tzuzukiho poradců podezřívají Washizu ze zrady a snaží se varovat Mikiho. Ten tomu však odmítá věřit. Washizu si pod vlivem své ženy není jistý Mikiho oddaností, ale přesto si vybere Mikiho syna jako svého dědice - on s Asaji dítě nemají. Washizu chce oznámit své rozhodnutí Mikimu na velké hostině. Předtím mu však Asaji sdělí, že je těhotná, a to jej zanechá rozpačitého - teď musí být Miki a jeho syn odstraněni. Během hostiny je však Washizu značně rozrušený - Miki a jeho syn se neukázali. A tak pije hodně saké a ztrácí sebekontrolu. Náhle se objeví Mikiho duch, a tak po něm Washizu vyjede a začne sekat mečem do prázdného prostoru. Přitom odhalí, co udělal svému příteli Mikimu - zvolá, že je ochoten jej zabít podruhé. Asaji se ho snaží krýt a říká hostům, že manžel je jen opilý, a ukončí hostinu. Dorazí jeden z Washizuových mužů, který přináší balík s Mikiho uříznutou hlavou a říká, že Mikiho syn utekl. Washizu Mikiho vraha následně probodne mečem. Později se začnou Washizuovi muži bát svého pána a mají o něm pochybnosti. Navíc kolují zvěsti, že Mikiho syn Yoshiteru, Kunimaru a Noriyasu spojili síly s někdejším rivalem a povstalcem Inuiem. Washizu se dozví, že jeho manželka porodila mrtvého syna. Chce znát výsledek bitvy se svými nepřáteli, a tak se vrací do lesa za Zlým duchem. Duch mu prozradí, že nebude poražen v bitvě, dokud "stromy z Pavučinového lesa nepovstanou proti hradu". Washizu si je jistý, že tohle není možné a věří ve své vítězství. Dokonce i jeho muži tomu věří. Další den probudí Washizua křik služebnictva jeho ženy Asaji. Najde jí v její komnatě v polokatatonickém stavu, jak se snaží umýt z rukou krvavou skvrnu. Washizu pak slyší z venku bojový hluk. Vychází ven zjistit, co se děje. Jeho panikařící voják mu sdělí, že se "stromy Pavučinového lesa zvedly, aby na ně zaútočily". Washizovi už začíná totálně hrabat, řve na všechny okolo a snaží se poroučet svým vojákům, ti jej však ignorují a místo toho na něj začnou pálit šípy. Washizu tvrdí, že zabít pána je zločin, ale jeho muži mu připomenou, že on udělal to samé (a jeho pán vlastně taky). Na závěr vidíme, že proroctví Zlého ducha se naplnilo - vojáci útočili z lesa a schovávali se za stromy jako štíty. Nebylo to špatné, Mifune tentokrát zahrál záporáka, kterého však zkazila především jeho žena (klasika) a podle mě se tato adaptace MacBetha celkem pocedla. () (menej) (viac)