Král psanec

Nepřímé pokračování Gibsonova Statečného srdce. Nehledejte v tom epičnost, emoce a sílu Melova opusu. Outlaw King je pomalu odsýpající řezničina která sází hlavně na téma, aby přilákala co nejvíc diváků. Zatím jednoznačně ale nejlepší film od Netflixu, který pomalu vystrkuje růžky. Co filmu chybí v herecký výkonech a napětí, to nahrazuje brutálním násilím, při kterém sem občas odvracel zrak a to že sakra něco vydržím. Povedené historické béčko, nic víc, nic míň. 70%. (08.12.2018)

Muddy and bloody rehabilitace Roberta Bruce.. K lepší soudržnosti to postrádá spoustu minut vystřiženého materiálu (first cut měl kolem čtyři hodin), hudební podkres včetně skotského folklóru se schovává v koutě a vůbec nevím, co si myslet o Pineovi a jeho na blazeovanosti postaveném výkonu, ale Mackenzieho přístup mi ve své skromnosti přijde účinnější než Melovo ctižádostivé tlačení na pilu emocí. Odpouštím mu i to, že Eda druhý (pozor, spoiler) nerušeně odkráčí z bojiště u Loudoun Hill (na kterém ve skutečnosti ani nebyl), aniž by za něj žádali výkupné či se jeho střeva seznámila se skotskými blaty.. Apropo, kdyby warlord sir James Douglas vštěpoval Angličanům do hlav své jméno s intenzitou svého filmového obrazu, bylo by nyní na vlajce Union Jack podstatně míň červené.. (21.11.2018)

Nejsem zrovna fanouškem historických válečných filmů, nicméně jsem se nechal ke zhlédnutí Krále psance zlákat skrze obsazení - viz Florence Pugh a Chris Pine - a zároveň mě zaujala postava Roberta Bruce, která není až zase tolik známá. Zobrazení středověku se všemi jeho neblahými atributy se tvůrcům vcelku povedlo, nicméně jsem měl pocit, že je to celé takové ploché a bez emocí - a to jak ve válečně-historické, tak i životopisně-romantické linii. Možná to ale bude prostě jen tím, že nejsem vyloženě cílový divák. (30.03.2020)

Hezký "doplněk" ke Statečnému srdci (pro mě dosud jeden z nejlépe fungujících historicko-válečných velkofilmů). Výpravných středověkých řežeb není nikdy dost, natož těch povedených. A to Outlaw King po všech stránkách je (o to víc naštve, že jsme ho u nás nemohli vidět na velkém plátně). Navíc mi dokázal, jak moc je Aaron Taylor-Johnson herecky flexibilní. Jeho živočišný berserk Douglas (pardon, DOUGLAAAAS!) je výborný a krade si film do jisté míry pro sebe. 80 % (05.12.2018)

Konečně jsem dočkal snímku ve kterém nejsou naši spoluobčané z Afriky a agresivně naladěné feministky bojující za svá práva tím, že se nacpou do každého filmu i když se to tam vyloženě nehodí. Naposled jsem to viděl v hrané pohádce s názvem Popelka (2015), kde hrál pěkně vypasený černoch nejbližšího pobočníka budoucího krále. To se asi musel Charles Perrault obracet v hrobě po zhlédnutí jeho pohádky. Po pravdě řečeno je to takový fenomén poslední doby, dávat lidi do jistých dějových sekvencí ve filmovém žánru, kam se to vysloveně nehodí. Pro příklad uvedu, černoši ve vesmíru v šedesátých letech a další bláboly, které vyloženě bijí do očí. V tomto snímku se podíváme do nehostinné větrem ošlehlé skotské vysočiny, kde místní obyvatelé bojují o svou nezávislost proti nenasytným anglánům včele s anglickým králem Eduardem I a posléze jeho trubkoidním synem Eduardem II, který byl rovněž prvním králem, jehož nazývali princem z Walesu. I když si většina diváků pamatuje Roberta the Bruce jako muže, který zradil Williama Wallace  ve filmu Statečné srdce (1995), tak pro to neexistují žádné důkazy. Jak to dopadlo s národním hrdinou za nezávislost Skotska se dozvíme v tomto filmu a společně se zde můžeme podívat na fascinující přírodu a reálné herecké výkony. Tento snímek je převážně chlapská záležitost a proto v ní můžeme vidět spoustu nádherných soubojů a bitev ve kterých si milovníci filmové krve jistě přijdou na své. Za Skotsko a za heslo Chlapi sobě dávám zasloužených 80%. (27.08.2021)