Červenofúz

Vytříbený kus krásné filmařiny a zatím zcela určitě nejlepší Kurosawa!! Režisér zde (na dobu vzniku) moderním způsobem kombinuje malé příběhy a sklídí z nich jednu velikou fascinující mozaiku příběhů a osudů. Rudovous je film, ze kterého člověčenství a láska ke člověku vyloženě odkapává, nepostrádá humor, ani veliké emoce... Kdo neviděl, nepochopí... PS. : Výborný T. Mifune!!! (29.06.2006)

Smutné lidské duše a PÁNI doktoři.To nám nabízí tento výborný film ,trvající sice tři hodiny ,ale s příjemně překvapivou přestávkou. Ano já věřím ,že často se za nemocí skrývá pravá příčina v nemocné duši. Dualita jež nás obklopuje se prostě nedá přehlížet. Můj první Kurosawa - paráda! (03.02.2008)

Červenobradáč (netuším prečo zmenili názov na Červenofúz, keď rozdiel medzi bradou a fúzmi by mal byť zrejmý aj zodpovedným úradníkom) je v poradí šiestym filmom Akiru Kurosawu, ktorý som videl. A jeden z najlepších. Dominuje mu herecký koncert Tošira Mifuneho. Stelesnil "osvieteného vládcu" malej chudobnej vidieckej nemocnice. Ani v Siedmich samurajoch ma nezaujal tak, ako v tomto filme. V Červenobradáčovi je množstvo dobre zapamätateľných epizód pomedzi ktoré sa ako niť tiahne vzťah mladého lekára k Červenobradáčovi: od averzie cez náklonnosť, obdiv až po nasledovanie. Často som si pri Kurosawových filmoch prial, aby mu niekto podaroval nožničky. Aj tentoraz. Nie však preto, aby film skrátil, iba vystrihol tú inštruktáž pre Seagala ako lámať údy. (22.01.2010)

Kurosawův Rudovous není překvapivě ani tak portrétem doktora Niiedeho (zvaného pro nazrzlý vous Rudovous), ani mladého lékaře Yasumota, jehož osobnostní (a vlastně i profesní) proměna je hlavní dějovou osou snímku, ale spíše dokonale scelenou pestrou mozaikou osudů zaměstnanců i pacientů jedné chudinské nemocnice. Jednotlivé epizody jsou přitom konfrontovány (ať už explicitně či kontextem) s oběma hlavními mužskými hrdiny; moudrý Rudovous se ve své (zpravidla úspěšné) snaze pomoci zdá být bezmála prodlouženou rukou Osudu, nediagnostikuje jen nemoc těla či duše člověka, ale i choroby společnosti a alespoň částečně přispívá k jejímu ozdravení. Ambiciózní Yasumoto, zprvu toužící po kariéře u dvora a zhnusený z chudého prostředí, do něhož se dostal, se postupně vyvíjí a názorově se přibližuje Rudovousovi. Strhující příběh je nesen – podobně jako v dalších Mistrových filmech – obrazností, slitou ze záběrů krásy i ošklivosti, štěstí a bolesti, v jejich nejrůznějších podobách. (26.12.2009)

Akira Kurosawa si opět vybral velmi silný příběh, který se mu podařilo natočit poměrně komorně, ale přitom mu dát silný nádech, kdy vás bude zajímat, jak to dopadne, jak se vztahy mezi postavami vyvinou a jaké budou následky jejich chování. Toširó Mifune vy zde dobře vypadal i v barvě, hlavně kvůli názvu. (27.05.2016)