Červenofúz

Týden sraček part 5. Když jsem si u Harakiri myslel, že už jsem si sáhl na dno, tak jsem ještě netušil, že budu koukat na Rudovouse, což byla panečku taky záležitost. Kurosawa se pro mě pomalu ale jistě stává nejhorším režisérem ever, protože jeho filmy spolehlivě fungují jako eutanazie, projímadlo a anestetikum zároveň. Humus! 10% (01.08.2017)

Rudovous je postava, kterou by si toužil zahrát snad každý herec. Moudrý lékař i učitel, duchem velký, ale chováním stále skromný, pomáhající chudým, řídící se samurajským kodexem cti a trochu netradičně i životním pragmatismem (použití milosrdné lži), zkrátka je to člověk se srdcem, mozkem i vousy na pravém místě. Přestože je v prvé řadě doktor, film je spíše o léčení (a vzdělávání) ducha, než těla a to z něj dělá docela hodnotné a nadčasové dílo. Nadčasové však pouze svým obsahem, nikoliv formou - dlouhé, statické záběry, nevábné prostředí a mizanscény, neztravitelně zdlouhavá a nudná kompozice - z dnešního pohledu. Nechci říct, že Rudovous by měl být kratší, nebo akčnější, protože pak by to nebyl Rudovous, tento film je zkrátka součást historie, nad kterou jeden oněmí fascinací, zatímco druhý jednoduše usne... 5/10 (02.01.2009)

Tak za prvé, mám rád Kurosawovy filmy a mám rád i Toshira Mifuneho... Jenže koukat na tohle tříhodinové dílko poté, co jsem v předchozích dvou týdnech díky ČT2 zhlédl Yojimba a Sanjura, bylo vážně utrpení. Režisér tu recykluje koncept u něho již několikrát viděný, jen v jiném hávu tentokrát podaný. Opět tu máme Toshifa Mifuneho v roli nepřístupného mrzouta, jenž je ale v jádru samozřejmě dobrý člověk s geniální bystrou hlavou. Také se tu znovu setkáváme s jakýmsi žákem/následovníkem (v minulých filmech zastoupený partičkou natvrdlých jedinců, zde máme pro pořádek jedince jen jednoho), kterému by měl Mifune v průběhu filmu promlouvat do duše a udělat z něho lepšího člověka. To by nebylo všechno tak zlé, přece jen Mifune je prvotřídní herec a už několikrát dokázal, že dokáže utáhnout i slabší režisérovy filmy. Bohužel ale právě v režisérovi resp. jeho scénáři je pro mě největší kámen úrazu. Film je neskutečně předvídatelný a všechny charaktery průhledně čitelné a uřvané (to se ale dá pochopit, když uvážíme, že je souží tak těžké nemoci, chudoba a vláda navíc nemocnici tvrdě uzavřela kohoutky, z nichž tekly dotace). Prakticky nikdo mě tu nijak zvlášť neupoutal kromě Rudovouse, jenž je ale, jak jsem již zmínil, jen další z kopií předešlých Mifuneho gerojů (ano, a i přes to, že je tentokrát povoláním doktor, tak i zde se setkáme s menší bitkou! zřejmě aby si přišli na své i fanoušci Kurosawových samurajských filmů). Žák je tu vlastně jen za blbce, na kterém si Rudovous pěstuje svoje ego, a ukazuje mu "svůj" správný svět. Studentova osobnost se zlepšuje po každém dokončeném případu, takže už cca. od půlky filmu vlastně víme, jak to s ním a ostatními dopadne. Uff. (25.12.2008)

Kurosawův Rudovous není překvapivě ani tak portrétem doktora Niiedeho (zvaného pro nazrzlý vous Rudovous), ani mladého lékaře Yasumota, jehož osobnostní (a vlastně i profesní) proměna je hlavní dějovou osou snímku, ale spíše dokonale scelenou pestrou mozaikou osudů zaměstnanců i pacientů jedné chudinské nemocnice. Jednotlivé epizody jsou přitom konfrontovány (ať už explicitně či kontextem) s oběma hlavními mužskými hrdiny; moudrý Rudovous se ve své (zpravidla úspěšné) snaze pomoci zdá být bezmála prodlouženou rukou Osudu, nediagnostikuje jen nemoc těla či duše člověka, ale i choroby společnosti a alespoň částečně přispívá k jejímu ozdravení. Ambiciózní Yasumoto, zprvu toužící po kariéře u dvora a zhnusený z chudého prostředí, do něhož se dostal, se postupně vyvíjí a názorově se přibližuje Rudovousovi. Strhující příběh je nesen – podobně jako v dalších Mistrových filmech – obrazností, slitou ze záběrů krásy i ošklivosti, štěstí a bolesti, v jejich nejrůznějších podobách. (26.12.2009)

Japonsko, 19. století. Mladý lékař Jasumoto, vystudovaný v Nagasaki, přichází do nemocnice pro chudé. Měl se tam jen podívat, ale byl přinucen zůstat. Vše se v něm bouří, protože on je přeci pan Doktor, studoval nejnovější metody na nejlepší škole. Je samolibý, nafoukaný, chybí mu pokora... Jeho žebříček hodnot se postupem času mění vlivem okolí a příběhů těch nejubožejších, především však vlivem charismatického doktora Rudovouse, jehož skvěle ztvárnil Toshiro Mifune, který je opravdu oním Doktorem s velkým D. Tento film je plný lidskosti, soucitu a... lásky k bližnímu, ať si to zní sebe víc zprofanovaně, protože v tomto skvělém filmu to rozhodně není pouhá fráze. (30.12.2006)