Mechanický pomaranč

Já singing in the rain, až vykopu ti brain.....Kubrick si pohrál s lidskou přirozeností. Ve světě, kde se někdo hrdě patlá v přebytku a nemá, do čeho píchnout, zatímco jiný naplní svůj den až po okraj honbou za přežitím, no prostě v úplně skifáckém vybájeném prostředí:). Podumat nad příčinou agresivity v nás, a co víc, nedat jednoznačnou odpověď, zato ponechat pachuť hořkých mandlí na jazyku, to, řekl bych, byl Staníčkův plán. U mě vyšel. (17.04.2012)

Jsem přesvědčená o tom, že vím, co chtěl pan Kubrick tímto filmem sdělit, na co upozorňoval a o čem vlastně vyprávěl, ale napsat to tu nemůžu, protože bych spoilerovala až hrůza... Takže se zkusím vyjádřit bez popisování děje - věci, které jsou pro Kubricka typické opět nezklamaly - výrazná vizuální stylizace, pečlivě volená hudba, skvělí herci, to vše zde je a funguje. Ale těžce stravitelný děj, který je sice nápaditý, ale místy hodně překombinovaný, napínavý, někdy vyznívající až nepřirozeně komicky (byl to úmysl?), depresivní, ale tak nějak podivně, prostě šel tak trochu mimo mě (i když ty hlavní důvody popsat nedokážu). Ty 4* jsou hodně slabé... (11.07.2006)

#70 WOW! Až se trochu stydím, že mi tenhle majstrštyk celé ty roky unikal. Čistá genialita v každém záběru ? Dost možná, i když musím se přiznat, že přes neskutečně divný úvod, který se mi líbil na celém filmu nejvíce a závěrečnou půlhodinku, jsem se v části s nápravným zařízením moc nekochal. Jako by na chvíly mistrovi došla nápaditost, pak se ale obrazy opět rozjely naplno, hudba mě opět začala očarovávat, pomyslně jsem slintal nad každým dalším přesně stylizovaným záběrem a mistr opět začal vládnout. A to jsem teprv u té formální stránky, když se přesunu k příběhu, opět musím smeknout. Nejdříve dekadentní mladý delikvent a jeho parta násilníků naprosto otřesou mou morálkou, málo kdy se stane, že násilí ve filmu je tak brutální až je mi nepříjemné, tohle je jeden z těch vzácných případů. Přesouváme se k problémům mezi násilníky, zradě a pokusu o nápravu. Alex má tu smůlu, že s ním systém začne poměrně nechutně zametat, zde jsem v sobě řešil tak trochu konflikt, zda si to protagonista (?) zaslouží, či nikoliv. Tuhle otázku jsem vyřešil až v závěru, to bych ale předbíhal. Následovná setkání s Alexovími předchozími oběťmi byla opět velmi nepříjemná. Na jednu stranu tu byla spravedlnost, které se prostě muselo dostat zadostiučinění, nicméně nejsem fanda oplácení stejnou mincí, konec konců bývalí Alexovi parťáci, nyní policisté mě svou vychcaností zvedali ze židle mnohem více. Konečné politické motivy vedlejších stran pro mě nebyly rozvedeny natolik, abych se nad nimi mohl nějak více zamýšlet, přesto ale příběh doplnily a ucelily po všech stránkách, tak jak si zasloužil. Popravdě, nakonec ale stejně zůstávám u toho, že odbourán jsem byl spíše formou, než obsahem. Možná kdyby některé novější filmy byly chápány stejně (zdravím Sucker Punch), nebylo by to odvěci. Každopádně se nehorázně těším, až si tenhle (pro mě už nyní klasický) kousek pustím v klidu znovu, protože už teď mám takové tušení, že tohle je dost možná to nejlepší, co jsem kdy viděl. No kidding! (16.06.2011)

Než jsem viděla film, tak jsem si přečetla knížku a musím říct, že mi ve filmu několik momentů chybělo... Začátek je nejlepší, ale bohužel ve filmu je moc strohý, kdežto konec je dopodrobna zadaptovaný - to je jediné, co mi vadilo! Jinak KUBRICK je úžasný, to je bez komentáře a Malcolm McDowell se taky vytáhl! (26.04.2006)

(Předem bych rád upozornil, že můj komentář není určen pro ty, kteří film doposud neviděli a obsahuje spoilery) Smekám před genialitou Stanleyho Kubricka. 2001: Vesmírná odysea mě ohromila a považuji jej za nejgeniálnější film vůbec, ale teď pochybuji které z Mistrových děl je přecijen dokonalejší. Stanley Kubrick nás přivádí do odcizeného světa blízké budoucnosti, plného kýčovytých a zvráceně přitažlivých interiérů a amorálních lidí. Hlavní hrdina :)) Alex (Malcolm McDowell) je prostý mladík této společnosti, plný požitku z násilí a euforické rozkoše z poslechu deváté symfonie od Ludwiga van :)). Malcolm McDowell je zkrátka v této roli úžasnej a ani není příliš divu, že sic je spíše antihrdinou, stal se ve své době vzorem tolika mladých. Se svým nejinak zvrhlým gangem v buřinkách vyrážejí za zábavou, kterou vidí v pití zdrogovaného mlíka v pochybných barech, mrzačení bezbraných bezdomovců a přepadání "neviných" lidí v bezpečí jejich vlastních domů. Slovo neviných jsem dal do uvozovek zcela záměrně, neboť je jasné, že v téhle společnosti, kterou nám představuje, nevidí Kubrick nikoho jako neviného. Násilí, které sám Alex běžně nazývá ultra-násilí jakoby se jednalo o běžný sport, je zobrazováno zcela naturalisticky a bez obalu, kdy zbývá jen slupka onoho zla. Ti kteří podobně jednají v tom možná spatřují urážku, což je dle mého názoru důvodem kontroverznosti tohoto filmu. Nejsou to moralisté kdo hovoří proti, neboť toto není reklama na násilí. Naopak je to varování pro společnost a nutno dodat že Kubrick přesně ví na jakou notu zahrát. Když jsem se díval na zvrácené scény přepadání a znásilňování lidí, při kterých si Alex vesele zpívá "I'm singin' in the rain", nevěděl jsem jesli mám zvracet nebo ze všech sil tleskat. Zejména pak ta scéna, co nešťastně končí smrtí, byla brilantní. Hlavním motivem filmu ale nejsou výlety Alexe a jeho "přátel" za "zábavou". Tím je jeho násilná proměna z brutálního surovce na neškodného beránka a zejména pak jeho návrat zpět, kdy ho jiného společnost nepřijímá, využívá k vlastním nekalým záměrům a zvrhle se baví na jeho účet (viz. scéna kdy potká své bývalé přátele v policejních uniformách). Zkrátka úžasný příběh, vyprávějící o naprosté ztrátě morálky a to nejen pokud jde o Alexe a jeho kámoše. Je toho tolik co mohu chválit, barevné ztvárnění obrazu, dechberoucí dialogy včetně Alexovy vypravěčské zpovědi, perfektní hudba, peprný slang, jenž nevím zda není jen příčinou poněkud ruštěji orientovaných titulků, se kterými jsem tento film viděl :)) a mnoho dalších, zdánlivě náhodných elementů. Pokud ale jde o génia, a to v případě Stanleyho Kubricka bezesporu jde, náhoda je vyloučena. Tím hlavním, na co tudíž musím upozornit, je šokující atmosféra, díky které na chvilku každý uvěří realitě filmu Clockwork orange více než té opravdové. A možná taková ta naše opravdu je, i když to není snadné připustit. Clockwork orange se blíží dokonalosti a pro mne se zařadil mezi nejlepší "umělecká díla" co jsem vůbec viděl. (28.07.2005)