Barry Lyndon

93% - Barry Lyndon je zatraceně dlouhý film, a po celou dobu jeho trvání má stále o čem vyprávět. Miluji Kubrickovu schopnost zachytit kamerou prostor. Na mnoha místech jsem u tohoto filmu užasle zíral, co se všechno do kamery vejde. Děj má fakt spád, a jeho rozdělení na dvě části s přestávkou jsem ignoroval. Vše je jedna linie, kterou člověk pozorně sleduje od začátku do konce. Herecké výkony jsou skvostné. Ryan O´Neal dokázal přesvědčivě předvést vývoj osobnosti během jejího života. Vývoj tak nenápadný, a přece jsem si na konci filmu vzpoměl, jak na mě působil Redmond Barry na začátku... Výběr hudby (Händel, Schubert, Vivaldi, etc.) je už u Kubricka konstantně geniální. Zejména když se po dlouhé době hudba znovu opakuje, a symbolicky tím uzavírá příběh. Nádherný film. (02.02.2006)

Takto si predtavujem PORIADNY a majstrovsky natočený historický film - dôveryhodné a príjemné sledovanie osudov historických postáv na pozadí dobových udalostí, skvelá výprava, kostýmy, masky, geniálna hudba, úžasné herecké výkony - na majstra Kubricka pomerne pokľudný, ale rozhodne dobrý film. A ak sa niekomu zdá "zvrátené" že pri Mechanickom pomaranči pán režisér rozbil kvôli jedinému záber (pád z okna) niekoľko kamier, tak si skúste tipnúť, koľko dolárov stála najmodernejšia ultracitlivá kamera, ktorou boli snímané interiérové scény, aby majster Kubrick zachoval autenticitu a mohol svietiť IBA sviečkami !!! (01.08.2005)

"Přes Vaši statečnost jsem si jist, že z Vás nic nebude." Při vší úctě k tvorbě pana Kubricka a cudné kráse lady Lyndonové, tentokrát jsme si neporozuměli. Mě totiž nebavilo sledovat tři hodiny příběh člověka, který mě nezajímal a pokud bych k němu musel najít nějakou emoci, tak jsem ho nejspíš neměl rád. Zkrátka jsem se nudil, onen proklamovaný sarkasmus jsem tak nějak nezaznamenal, dramatickou pasáž se synkem jsem odzíval a pokud mě něco pobavilo, tak to bylo vyplácení lorda Bullingtona rákoskou. Vůbec si myslím, že o fyzických trestech šlechticů by se dal natočit zajímavý film, ale tohle byla jen navoněná nuda. I já jsem v ní zaznamenal onu vychvalovanou kompozici obrazů, vynikající kameru či promyšlené využití barev, ale tohle já prostě neumím ocenit. (09.06.2017)

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Tohle rčení dokonale vystihuje životní peripetie dobrodruha Redmonda Barryho, který se z pozice nýmanda z malého irského hospodářství dokáže vypracovat na majitele šlechtického titulu a vítaného návštěvníka domácností těch nejvyšších společenských kruhů. Pravda, prostředky, které při svém vzestupu volí, nejsou tak úplně košer, a tak se změna jména a identity celkem hodí. Ne nadarmo se ale říká, kdo s čím zachází, tím taky schází. Stanley Kubrick byl známý svou precizností hraničící s posedlostí a megalomanstvím. Úzkostlivě dbal o každý detail, nechal vyrobit kostýmy a doplňky podle dobových náčrtů, pečlivě vybíral lokace a z pohledu fanouška historického žánru se mu stěží dá něco vytknout. V případě Barryho Lyndona platí snad ještě víc než v jiných Kubrickových snímcích, že zde vyniká jeho schopnost vytvářet výtvarně úchvatné obrazy s dokonalým barevným provedením a kompozicí. Panoramatické záběry krajiny, sídel, armádních ležení a bojových střetnutí představují pastvu pro oči, podobně jako divákův sluch potěší přesný výběr hudby různých žánrů, který charakterizuje různá sociální prostředí a dotváří náladu. Barry Lyndon znamená pro zachycení atmosféry 2. poloviny 18. století totéž, co Amadeus pro období rokoka a Markéta Lazarová pro raný středověk. Celkový dojem: 95 %. (06.08.2018)

O Kubrickovi se říká, že nebyl – a ani nechtěl být – skutečným vypravěčem; místo toho přes mrtvoly (herce a štáb) ilustroval svoje postoje a estetické teze. „Kubrick je chladný intelektuál bez smyslu pro humor a jeho filmy jsou přesně takové a stejně jako romantický sadista Hitchcock si i Kubrick počíná jako obsedantní technokrat, který se k umění nachomýtl omylem“ hřímala kritika v roce 1975. Točil filmy o lidech, nebo točil filmy o strojích? Toť věčná polemika salónních debatérů. Na rozdíl od otřesného Spartaka, k němuž se dostal Kubrick takříkajíc na poslední chvíli a nemohl ho kontrolovat, Barry Lyndona si pohlídal a náležitě vyladil a nalezl způsob, jak technicky a autenticky zachytit minulou dobu skrze speciální objektivy (Kubrick si liboval v práci se světlem a sluncem, v aranžování a alternování „magické hodiny“). V tomhle směru suverénně nekolísá, věci jsou přesně na svých místech, srovnané podle zvláštních pravidel, jimž někdy nerozumí ani Kubrick sám. Ale v tom je právě ta síla, krása a čistota Kubrickova díla, a tedy setrvalá (věčná) hodnota – v tom nezúčastněném podání pravdy, v badatelské lhostejnosti. Proto je Barry Lyndon asi jediný film, který přestože vás znaví a emocionálně neuspokojí, máte po jeho skončení nutkavou touhu dopřát si ho znovu. (22.02.2008)