Barry Lyndon

"Přes Vaši statečnost jsem si jist, že z Vás nic nebude." Při vší úctě k tvorbě pana Kubricka a cudné kráse lady Lyndonové, tentokrát jsme si neporozuměli. Mě totiž nebavilo sledovat tři hodiny příběh člověka, který mě nezajímal a pokud bych k němu musel najít nějakou emoci, tak jsem ho nejspíš neměl rád. Zkrátka jsem se nudil, onen proklamovaný sarkasmus jsem tak nějak nezaznamenal, dramatickou pasáž se synkem jsem odzíval a pokud mě něco pobavilo, tak to bylo vyplácení lorda Bullingtona rákoskou. Vůbec si myslím, že o fyzických trestech šlechticů by se dal natočit zajímavý film, ale tohle byla jen navoněná nuda. I já jsem v ní zaznamenal onu vychvalovanou kompozici obrazů, vynikající kameru či promyšlené využití barev, ale tohle já prostě neumím ocenit. (09.06.2017)

Nevýslovný zážitek, jakému se v mém životě diváka vyrovná snad jen Fanny a Alexandr z kouzelnické dílny mistra Bergmana. Zejména po vizuální stránce se jedná o jeden dlouhý nadčasový orgasmus, místy až obsesivně ornamentální (přesně v návaznosti na dobu, kdy se příběh odehrává), jinak naopak venkovsky prostý a přirozený... Barry Lyndon, to je ztělesnění evropské školy filmového vypravěčství... povšimněte si mistrovství, s jakým Kubrick využívá hlasu vypravěče pro epické zkratky, lehký sarkasmus, způsob, jakým vypravěč manipuluje s divákovým nahlížením na příběh. Od úvodního lehkého vtipu a rozverných pasáží až k předpovězení tragického závěru. Přesně podle nálady se mění hudba – od skočných irských lidovek, přes britské marše, až po osudové smyčce a tympány. Příběh Barryho Lyndona je příběhem jednoho úžasného lidského osudu, příběhem člověka, který se vždy snažil probíjet, jak nejlépe dovedl. Jeho "protloukání" plné úskoků, malých lží, podvodů, přetvářek a samozřejmě také lásky vede k tragické katarzi. Kubrick zvolil pomalé tempo, které je typické pro filmovou "ságu" života. Onu pomalost tady mnozí zmiňují jako zápor; ale ona není záporem, nýbrž charakteristickou vlastností snímku. Zbožňuju tuhle pomalost, procítěnost, poctivost filmařiny. Barry Lyndon je z ní stvořen, stejně jako je stvořen ze strhujícího výkonu Ryana O´Neala. Prožít lidský život v jedné roli, to je umění hodné mistra. Tahle výpravná epopej má v důsledku nejen neobyčejný a neopakovatelný vizuální magnetismus, ale je neobyčejně silná i příběhově. Jen je nutné jít jí trochu naproti a pak už se jen nechat unášet tou zvláštní laskavostí a magií nádherných pohyblivých obrázků. Barry Lyndon je prozatím to nejlepší, co jsem od Kubricka viděl. Je to film konzervativní v tom nejlepším slova smyslu. Nadčasový skvost. (05.10.2004)

"Pure cinema. Its aching beauty will wipe you out." - Frank Rich, New York Post. "Dvě srdce, která se přitahují. Jejich nitra se dorozumívají. Jako dvě hoříci zrcadla. Koncentrují světlo a odrážejí ho zpět. Paprsky nasbírané... střídavě... rozdělené. Se množí. Rostou do velikosti i krásy. A stávají se aktivnějšími. Čím více se kříží. Tím více jsou v tom jednom stejném bodu. Znovu spojeny." - Francouzská báseň, čtená služebnou Lady Lyndonové, v Barry Lyndonovi. (28.02.2007)

Nejhorší Kubrickův film, co jsem viděl. (update 2008 - psáno ještě před tím, než jsem viděl Killing) Zvláště první půlka je značně rozvleklá, druhá už je lepší, ale stále se nemůžu zbavit pocitu, že když natočíte tříhodinový kostýmní film, kritici se automaticky posadí na zadek. Veskrze průměrná věc. (23.10.2003)

Thackeray byl génius. Kubrick též. Tady se nadálku střetli v interpretaci Thackereyho díla. Hodně krutá a nemilosrdná satira, především vůči hlavní postavě, na jedné straně - takřka "laskavé porozumění" na straně druhé. Naprosto jiná vyústění knihy a příběhu. Proč? Doba je prostě jiná. Naléhavost kritiky odpadla, citelná ironie již naštěstí nikoliv. (07.10.2004)