2001: Vesmírna odysea

Fantazie Stanleyho Kubricka neznala mezí. To byla první věc, která mě ihned po skončení filmu napadla. Přiznám se, tohohle filmu jsem se bál. Jednak jsem už několikrát slyšel, že tohle je film hlavně pro intelektuály (ke kterým se já nepočítám) a pak před pár měsíci, když jsem hodnotil (celkem negativně) Solaris, tak někteří se tam zmiňují, že to je něco jako 2001. A dnes, po 42 letech od vzniku tohoto filmu, jsem jej konečně zhlédnul. A hodnotím jej dost kladně. Ze začátku jsem si říkal, co to sakra je, proč to tak je, jaký to má smysl (scéna úsvitu lidstva), ale jakmile se film přehoupl dál, tak má mysl začala skládat kousky jako puzzle až jsem nakonec… pochopil? Nepochopil? To u tohoto filmu je strašně těžké říct. Nicméně, co můžu říct je to, že jsem pochopil, proč tam byl ten úvod s opicemi. Další věc, kterou bezpochyby každý zná, je ona slavná, působivá, leč dnes mnohými zneužívaná znělka. Ale přesto, že já ji slyšel už tolikrát a většinou to bylo míněno parodicky, mě dokázala ohromit. Určitě si seženu prodlouženou verzi a znovu se podívám, protože tohle je klasika. Ano, navzdory tomu, že filmu dám "jen" 4 hvězdy (místy jsem se nudil) mně nedělá problém označit tohle dílo za klasiku. UPDATE: Po přečtení knihy musím chtě nechtě zvednout hodnocení - mnoho věcí se mi teď jeví mnohem jasněji a vlastně mám chuť si to pustit znovu s tím, co už (díky knize) vím. Ano, snažím se zde napsat, že pokud si nejdříve přečtete knihu a pak se podíváte na film, tak budete mít výhodu. (05.02.2010)

Filozofii a vlastní interpretaci filmu se rozhodně nebráním, naivně se ovšem domnívám, že aby bylo možno vůbec začít nad něčím uvažovat, musím k tomu nejprve dostat nějaký impuls. Možná je to zapříčiněno přečtením výborné Clarkovy knihy, ovšem ve Vesmírné odysei vidím jen nabubřelý, vizuálně a hudebně dokonale ztvárněný blábol, který vyžaduje berličky v podobě knihy a cizích výkladů i k tomu, aby se divákovi tohoto impulsu vůbec dostalo. Základní rozdíl mezi knihou a filmem spočívá v tom, že v knize vůbec nevadí naprosá absence dialogů, jelikož veškeré důležité podněty a informace je schopna obsáhnout autorská řeč. Podtext, který by mohl vyvolat jakoukoli emoci nebo poskytnout vodítko k uchopení postav a světa filmové Odysei, tedy mizí v sérii mechanických a zdlouhavých scén, které samy o sobě nic neříkají. Kubrick sekvence natahuje až za mez, kdy se umně budované napětí a atmosféra ztrácejí do nenávratna, jednotlivé nepodstatné scény nedokáže zhutnit a protřídit, vyhnout se podružným informacím a zabránit tak nežádoucímu zpomalování, které s mystikou a filozofií snímku nemá co dělat. K utlumenosti filmu vysokou měrou přispívají postavy necharakterizované jediným dialogem, činem či kvalitním hereckým výkonem (dokonce i jediná působivá figura, Hal, je popisována jen barvou svého zastřeného hlasu neovlivňovaného ozvěnou), rovněž tak dlouhé nehnuté záběry na jedno místo, či časté snímání pohybu lodí, přistávání, přesunů můj dojem z Odysey nevylepšují. Jaký má tohle proboha smysl, kromě vytvoření naprosté fantasmagorie, jež mě nedokáže fascinovat? Ze srdce ráda bych řekla, že mě Vesmírná odysea duševně obohatila a poskytla neopakovatelný intelektuální a filozofický zážitek. Lhala bych; tu zkušenost mi už dávno předtím zprostředkovala Clarkova kniha, která má oproti filmu tu výhodu, že podpěry nepotřebuje, a která je napsaná tak dobře, že chybějící vizuální stránku si čtenář bez obtíží domyslí sám. Update 2010: Kubrick k Vesmírné odysei řekl, že kdo ji poslouchá, místo aby se na ni díval, ji nikdy nepochopí. A možná právě tady tkví ten zásadní problém: možná opravdu příliš lpím na tradičním narativním schématu a postavách a odmítám dekódovat obsah filmu pomocí Kubrickovy vizuální komunikace. Nic to ale nemění na tom, že dívat se na Vesmírnou odysu je pro mě osobně stejné, jako stát před oním dokonale hladkým monolitem a vědět, že se musím vyškrábat nahoru, ale nemít k dispozici jediný úchyt. A proto film nemůžu hodnotit jako inspirující atmosférický zážitek, aniž bych sklouzla k fundamentálnímu pokrytectví. PS: Je neskutečně osvěžující přečíst si po všem tom obecném a vágním papouškování a blábolení o „filozofii“ a „genialitě“, (které má, nemohu se zbavit podezření, pouze zakrýt fakt, že autor komentáře je z filmu stejně zblblý jako já) skutečně detailní a promyšlenou analýzu od člověka, který očividně ví, o čem mluví, a je schopen konkrétně nastínit, v čem je 2001: Vesmírná odysea údajně tak geniální. (19.06.2010)

To by mě zajímalo kdo to bez přečtení knihy pochopí. Kubrick nějak z čistokrevné Clarkovy sci-fi udělal něco velice divného. Ano začíná to stejně, zhruba, pak jako kdybychom přeskakovali kapitoly a konec, který jsem považoval za důležitý, tady jaksi není. Filmu chybí účel, který je v knize poměrně dobře popsán. Cesta prostorem je prezentována jinak. Místo Saturnova měsíce se letí jen k Jupiteru. Je tu spousta odchylek, které mě mrzí, ale spousta věcí, které předčily má očekávání. Černá deska nebo třeba pohodářský sympaťák HAL 9000 zůstal stejný. No víceméně docházím stejně k závěru, že srovnávat se moc nedá právě kvůli jisté osobitosti, které obě média mají. Snad jen místy mě mrzela zbytečná roztahanost způsobená nejspíš Kubrickovou fascinací prázdým vesmírem. Hvězdička dolů je za jistou pitoresknost v první půli, která je způsobena tím, že "budoucnost" místy stále působí jako 70tá léta, zároveň je však neuvěřitelně pokroková a promyšlená. Je to čistě subjektivní pohled na věc a starým pardálům to asi ani nepříjde, jenže já jsem v tomhle ohledu dost choulostivý. Může za to právě ta věc, že snímek předběhl svou dobu. Díky tom ale stanovil jisté standardy v žánru takže... pff. (12.07.2009)

Pro někoho může být tenhle film možná nudný, ale mě takový rozhodně nepřipadal. Atmosféra a napětí by se daly krájet ... Skvěle vykonstruovaný děj, skvěle padnoucí hudba (nečekaně - opravdu jsem nevěřila, že by klasika mohla takhle pasovat do sfi-fi), tohle sci-fi je jiné než většina ostatních filmů tohoto žánru. Nečekejte, že když se vzbouří lodní počítač, bude následovat spousta výbuchů a zoufalý (fyzický) zápas s technikou. Přestože (nebo spíš možná protože) tam takovéhle scény nenajdeme, jsme (tedy alespoň já byla) strašně napjatí od začátku do konce. Akorát konec zřejmě přesahuje moje intelektuální možnosti a trochu jsem ho nepochopila. Snad to spraví ještě jedno shlédnutí. (03.10.2004)

Jestli by se měl uvést nějaký film, který předešel dobu o 50 let, ne-li o 100, pak mě napadá zejména tento. To totiž není už film, ale jak říká Spielberg, změna filmového tvaru. Jak nádherný poklad kultury vnesl Stanley do našeho života – téměř dokonalou sci-fi zachycující podivnou směs striktní detailní vědecké přesnosti a rozmáchlého mysticismus, tedy směs, jež je schopna vyvolávat v divákovi třes střídajícího strachu a úžasu, jenž je charakteristickým znakem pro přelomová díla. (22.02.2008)