Vražda ing. Čerta

Humoreska z plna hrdla poetiky, espritu hodovní (ne)intimity. Tajemství ženských kabelek budiž ozdobeno stylizací krumbachovských dada pudřenek. Metafora vidliček a nožů. Očekávání žen, potěšení mužů. „Vladimír Menšík ještě nevečeřel." Světačka Jiřina Bohdalová hrdě rozprašuje vůni ženy, výstavní sex-appeal aristokratické lady, hospodyňky a znamenité kuchařinky, intelektuálsky "zamračené" dámy, soběstačně lačnící po ladu s mužem svých snů. Čertovský společník, cizácký nápadník, chuťové pohárky rozpíná, zahleděn na talíře s jídlem ničí iluzi kultury stolování, slibných chvil filozofického promlouvání, světla „lampiček“ erotického sbližování, slibů milování. Hříčka ženství a mužství, věčná hladovost a nenasytnost lidských stvoření po všem dokonale chutném. Estetizované podobenství ráje shozeného do útrob načančaných dnešků. Vábení snu tak blízkého, tak vzdáleného, utéct do té nevšední many by se chtělo. Ozývání se nedoslovných, vrtošivých a úskočných myšlenek. Nebohé ženy, kterým přirostli k srdci muži nestoudní, snadně získaní. Schopnost znovu usednout k tabuli čehosi nedotknutelného, nepřejícného. Umělecká nepopiratelnost, výtvarný narcismus, šarvátka manýr a principu ukazujících zastřeně a výlučně falešnou „poctivost“ snu, notu mýtu stále „hledaného,“ nalezení blahosklonné dokonalosti v nedohlednu. Ušlechtilá konverzace harmonie etikety sounáležitosti, námluv vizuálních a hereckých hodů. Odcházím, ano, odcházím. Monology obemknuty tužbou nicoty, bezútěšnou nekonečností. Stačí se zasnít a nahlédnout do představ tak neskutečných, tak bláhových. Konec, bloudění, pozření, svádění, náklonnost, sympatizování. Osvobozovat, přemýšlet, zjevovat se, nadbíhat, odmlčet…Převzít vroucnost a živelnou náladu ducha estetizace bytí (není zbytí) explozí zkaženosti, choutkami zmaru. (22.04.2015)

Chvílemi vtipná, ale po většinu času spíše nudná a hodně podivná komedie, která sice staví na herectví Bohdalky a Menšíka, ale nemá jim co nabídnout. Pár dialogů je vtipných, většina námětu je však zcela postavená na hlavu a u diváka vynutí místo smíchu spíše pozvednutí obočí, co že to mělo být za pointu. Velké zklamání. (18.11.2012)

Jeden byt, dva milenci, hodně jídla, a jedna "vražda" – tak by se dalo laicky popsat schéma týhle bizarní konverzační komediální anti-romance, v níž se promítá silný tvůrčí důraz a vztah Ester Krumbachové vůči feminismu. Vše zde právě totiž stojí a padá na hereckém tandemu dvou hereckých es – Vladimíra Menšíka a Jiřiny Bohdalové.... On má rád jídlo a rozinky, hodně sladí, ale jeho chování je přes jeho povrchní gentlemanství dosti sobecké. Ona má ráda hřích, dobře vaří, ale je osamělá, a věří, že se inženýr Čert, s nímž se kdysi seznámila, dokáže polepšit. Jejich vzájemná tenze, vznikající v rozdílech mezi mužským a ženským pohlavím, dodává snímku specificky absurdní komediální ráz a chytlavou dynamiku. Onen smysl pro absurdno, který při gradaci děje v podobě jednotlivých návštěv expanduje do až krajních mezí humoru, společně se striktně komorní [ba až přímo divadelní] stylizací, mysteriózně laděným hudebním doprovodem a brilantně vystavěnými [ač mnohdy až nesmyslnými] dialogy, tvoří ve formální synergii geniálně satirickou a přesto trefnou čítanku genderových stereotypů.... zároveň jde o víc než zajímavý manifest o ochraně domácího nábytku. (02.02.2023)

Odvážný experiment, který s léty ztratil na své naléhavosti. Jistě si tenhle film nikdo moc často nepouští nebo nevyhledává, i když v něm hrají dva velikáni českého herectví - Bohdalová a Menšík - a příčina je zjevná. Film se neslučuje nejen s přívětivým herectvím obou představitelů, ale také je to tím, jak film hraje na náročnou strunu a je v něm dovedně ukryto mnoho proti režimních narážek. Menšík s Bohdalovou jsou najednou perfektně nesympatičtí a přitom mistrovsky sehraní, přesně jak požadoval scénář, ale z diváckého hlediska se film neblýskne ničím poutavým, vyjma herců. Dneska už nikdo neocení satirický podtext a flim se pak může jevit jako zdlouhavý a neforemně banální. Ve své době film jistě nevítaný, ale dneska hodný zapomnění. Ani po letech není příliš reprízovaný. 40% (09.04.2012)

K Ester Krumbachové chovám velký respekt, ale tohle mi bohužel nesedlo. Obsazení je samozřejmě bezchybné, ale dějově mě to dost nudilo, a na to, jak je to krátké, se mi to strašně táhlo - jako krátký film by to asi fungovalo líp. Nechápal jsem, proč to nikdy nedávají v televizi, ale už se tomu asi nedivím... (17.04.2023)