Labakan

Příběh polepšeného krejčíka mě znechutil již v dětství a ve své nelibosti jsem se po letech utvrdil. Na rozdíl od půvabné Legendy o lásce, čistě stylizované a účastně hrané (a svým způsobem se vztahující i k režisérovým estetistním literárním počátkům), zde Krška ledabyle odvyprávěl Hauffovu pohádku, proměněnou v místy nejapnou travestii, jejíž nevkus korunuje Cupákova maska. Nešťastný závěr bulharského dobrodružství. (05.05.2014)

Jak je Labakan starý, tak je dobrý. Mě se osobně velice líbil a byl pro mne obrovským překvapením. Tím, jak je jednoduchá a průhledná, je krásně koukatelná i pro nemilovníky pohádek Tisíce a jedné noci. Češi si to udělali podle svého, vyrazili do Bulharska, které mělo suplovat Persii a vznikla nádherná, ale bohužel opomíjená pohádka. Eduard Cupák coby titulní záporná postava byl geniální. Vedle vypadal opravdový princ, budoucí Limonádový Joe Karel Fiala, ještě mnohem zoufaleji než, jak vystupoval. Jejich zkouška o dokázání, kdo je pravým princem, je podle mě jedním z nejlepších soubojů v českých pohádkách. Navíc pobaví i spousta hlášek, mezi kterými vyniká: "Aby tě Alláh potrestal." a především "Aby tě Alláh honil po poli!" [1898. hodnocení, 57. komentář, 51%] (09.12.2020)

Sice ne s úplně čistým svědomím dávám plné hodnocení, ale každý máme právo na emoce a subjektivitu. Především mám velikou slabost k prvním barevným filmům, protože mají svými nerealistickými barvami zcela osobité kouzlo, což právě pohádce z orientu nesmírně sluší. A protože jde v té době o výjimečný počinek v české kinematografii, když se točí opravdu u moře, a jelikož pro mě je tato pohádka, které jsem se celá desetiletí nějak vyhýbal, příjemným překvapením a malým objevem, dávám tolik hvězdiček kolik jsem dal, a také kvůli oné půvabné dívence, kterou již za pár měsíců stihl tak smutný úděl... (13.08.2014)

Kostýmy od Trnky, to je prostě žrádlo, milé děti. Jinak ovšem nejsem schopen přesně pojmenovat důvody, proč mě tahle pohádka už od útlého věku nebetyčně sere. Nejspíš proto, že tomu chybí nějaká dějová kulminace. Pořád se mátožně motáme kolem sporu "kdo je krejčí a kdo princ" (jehož řešení pochopitelně známe od první minuty), až má člověk pocit, že po ramena zapanul do močálu nudy a už se z něj nikdy nevyhrabe. Ani relativně krátká stopáž to nezachránila, 75 minut o ničem je furt moc. (30.12.2011)

Distributor opět prokázal svoji neznalost filmu, gratuluji. Ale faktem je, že o mnoho nepřišel. Těžko přicházím na chuť té všudypřítomné padesátkové rozjásanosti, sborovým zpěvům a tanečkům. Sama pohádka je sympatická a nadčasová, o čemž svědčí i využití jejího základního motivu poučení tvůrci seriálu Dallas. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (06.04.2015)