O vodě, lásce a štěstí

Československá televizní pohádka o princi, který si v přestrojení za chudého pocestného vybere nevěstu v podobě mlynářovy dcery Vojtěšky. Jediná překážka stojící ve štěstí mladého páru A. Navrátila a M. Šafránkové, je ztělesněna do podoby zrádného regenta J. Karlíka, jenž měl v době princově nepřítomnosti království na starost a jehož herecký výkon mě také nejvíce zaujal. V dalších rolích se objevila matka mlynářka V. Fialová, jenž se snažila svou zamilovanou dceru za každou cenu ochránit před neznámým nápadníkem a S. Zindulka v roli dobrosrdečného vodníka Matěje, jehož kouzlo vyřčené v pravý čas vše zachránilo. Přihlédnu-li k až příliš jednoduchému a přímočarému ději a nevýrazné ústřední milenecké dvojici, je jasné, že hodnocení nebude z nejvyšších. Skutečně v rámci spravedlnosti porovnám-li podobné televizní kulisové pohádky, jež jsem ohodnotil průměrně, domnívám se, že této úrovně toto čtyřicetiminutové dílo V. Janečkové nedosahuje. (27.08.2017)

Příběh plyne jako voda: nejprve klidně, v závěru patřičně dramaticky. Postavy jsou výborně prokresleny. Nejvíc prostoru využívá Josef Karlík v roli regenta, ale i vodník v podání Stanislava Zindulky vytěží z minima maximum. Ústřední milenecký pár si vzájemně ladí. Jen Vojtěch III. na to, jak je moudrý, tak zapomněl na "důvěřuj, ale prověřuj". A také ve venkovském prostředí se princ mění v až moc velkého nemotoru. Studiové kulisy jsou poctivě připraveny, hudba velmi dobře doprovází děj. Scénář: Božena Šimková, Ljuba Štípková. Hudba: Miloš Štědroň. (28.09.2010)

Miroslava Šafránková je jediný roztomilý klenot této pohádky. Ale to studiové provedení skutečně bije do očí. I ty ovce nevypadají jako skutečné, ale spíše po nemoci nebo zlomenině krční obratle. A rozmluvy Josefa Karlíka o tom, jak touží připravit prince o trůn, také nejsou příliš záživné právě tím, že jsou moc zdlouhavé. A naopak konec je extra rychlý. Nejprve zmizí voda a ve vteřině už si lid stěžuje, že ji nemá. V další pak tvrdí, že je to zlé znamení, demonstruje a háže kameny po samozvaném králi. (09.02.2020)

Typická česká televizní pohádka ze začátku 80. let na nedělní odpoledne po obědě. Až do oka bijící příšerné papundeklové kulisy, které vypadají jak z nějakého okresního divadla. Stejně tak tomu je o těch plyšových vypelichaných oveček, které jsou alespoň na oko roztomilé. Naopak poskakující umělý žabák byl roztomilý. Takový vzdálený příbuzný Crazyho Froga. A jestli se něco povedlo, tak Zindulka v roli vodníka. Ten by si mohl podat ruku s Dvořákem. [383. hodnocení, 19. komentář, 57%] (08.02.2020)

"Jsou věci, s kterýma se nekupčí." Toníčka já prostě můžu a Šafránkovic děvčata mají totální monopol na křišťálové hlásky a neobyčejnou dívčí jemnost a půvab. Taky ostatní herci výborní, všechno to běží i přes občasné nesmysly, jenom ten konec je příliš uspěchaný (a tím pádem bizarní), šup šup honem honem, máme už jenom deset minut, takže rychle vodo vodo, lidové povstání, pan Zindulka, čáry máry a Toníček s Mirečkou se koooonečně můžou políbit, uf a je to. Vešli jsme se. (12.04.2020)