Úsmevy smutných mužov

„ŽIVOT JE VOLBA“ /// O pocitech, který nechcu zažít. Sedím a tupě sleduju Švehlíkovo galapředstavení. (navíc – co by to bylo za film z léčebny, ve kterým by chyběli Malý a Dušek!) Solidní rozhlídnutí se po úplným dnu, kde platí, že dobří holubi se vracejí... Přesto se tady kousek toho optimismu najít dá. A musí (teda aspoň doufám) končit happy endem, protože život nemůže bejt jen delirium tremens. Ale může ho mít člověk posedlej alkáčským démonem? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2014 napsal Josef Formánek, neznám. 2.) Zajímá mě, odkud se berou všichni ti maratónští běžci . 3.) Už ani kapku! Slibuju! /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (08.01.2019)

Reziser Dan Svatek doteraz tocil veci dost o hovne, teraz natocil tymto svoj najlepsi film. Tema je silna - alkoholizmus a priciny alkoholizmu, no najma vsak nicive dosledky na rodiny, pracu, alea aj na okolie. Herci ako David Svehlik /Pravidla Lzi, Ve Stinu/, dalej Jaroslav Dusek /Pelisky, Musime si Pomahat, Sileni 2005/, dalej Ondrej Malý /Pouta 2009, Fair Play a Bezva ženská na krku/ to vyborne zvladali, fakt som im veril herecke vykony. CR v poslednych rokoch vyraba filmy tak akurat na jedno pozretie /nemusim daleko chodi, staci spomenut Vieweghove "veldiela". ktore tu particka rozumbradickych filmovych teoretikov vynasa do nebies alebo "kulty" Karla Janaka/ - to sa fakt da len raz pozriet, pri druhom pozerani uz riskujem ujmu na mojom dusevnom zdravi! . No a vynimocne sa nasla vynimka - fakt rezisersky na urovni, Dan Svatek sa evidentne vyzna. nechyba pohlad na postavy zvnutra, ale aj zvonku. Za seba davam vysoke hodnotenie . 75 % (09.12.2018)

Zatím nevím, jak hodnotit. Silné tři, nebo slabší čtyři? Nejprve minusy: chybí nosnější příběh a charakterizace postav nejde do hloubky (zvláště o manželce se toho moc nedozvíme, o první manželce a starší dceři také ne, o postavách v léčebně ani nemluvě). Opět to Svátkovo silné nadužívání filtrů, kterým mi vždy lezl na nervy, zvláště s tím žlutým. Multikulti úlitba - na protialkoholních sezeních sedí i černoška a Vietnamka, přitom ta první během děje záhadně mizí a nemá vlastně žádné opodstatnění. Špatné časování témat, neprozrazení některých věcí nebo jejich až zbytečně pozdní představení (třeba stáje jsou nám představeny skoro na konci, do té doby netušíme, že tam jsou; osud Milana je sice podán hezky mysticky, ale přece jen bych ocenil, kdyby na půl slova někdo utrousil, jestli přelezl a zdrhl nebo co se stalo; u filozofa ve velmi dobrém podání Rostislava Nováka bych ocenil více informací; kde se tam vzal chlápek z Prostřeno, aby hrál závisláka na lysohlávkách s rumem, když tam do té doby nebyl?; něco o sestřičkách vědět by taky bodlo - především o primářce, která každou větou, kterou pronese, vypadá jako nekompetentní osoba, atd.). Navíc nevím, jestli to měla být pocta, nebo jen opisovačka ze Sedmi hladových ten útěk k proběhnutí se lesem? Ostatně srovnání se tento film nevyhne, ať jde o Dobří holubi se vracejí nebo Tažné ptáky, Ikarův pád, Kvůli mě přestane, Zjasnělá noc, ze starších Batalion či Dnes naposled. A nevyhne se ani srovnání s filmy jako Cesta kolem mé hlavy, zmíněných Sedm hladových, a především Sedláčkovými Pravidly lži. Sedláček totiž rovněž terapeutickou skupinu uchopil velmi realisticky, ale jeho film působí sevřeněji, napínavěji, osudověji i - když se zaměříme na tuto oblast - mystičtěji. Klady snímku vidím ve slušné hudbě, skvělých, ale skutečně skvělých hereckých výkonech (i když Dušek jako by hrál sám sebe ;-)), jistém nadhledu a obecně v tom, že se někdo po letech opět k tomuto žánru vrátil. Film působí realisticky (s pár mystickými vsuvkami, které samy o sobě nefungují, protože nejsou divákovi nijak avizovány, aby měl očekávání, takže samy o sobě působí jako pěst na oko a wtf, ale na druhou stranu jde o příjemné ozvláštnění), ale v některých momentech soustředěný hlavně na formu a onu realističnost, a jako by mu trochu uniká duše, podstata, emoce - vlastně ani jedna z nepříjemných či tragických okolností ve mně jako divákovi nevzbudila přílišnou vlnu emocí. Mírný naprůměr. Není to špatné, ale podruhé bych se u toho už asi nudil. Na rozdíl od Pravidel lži. (12.07.2018)

Deprimujúca sonda do alkoholického sveta mladého muža má slabšie i silnejšie okamihy, ale vcelku sa dá konštatovať, že sa podarilo natočiť dobrý a možno aj poučný film. Alkohol je síce tolerovaná záležitosť, ale zákernejšia než čokoľvek iného, lebo závislosť prichádza pomaly a nebadane. Presne ako hlavný predstaviteľ Josef, vynikajúco stvárnený Davidom Švehlíkom. (05.01.2019)

Předpokládal jsem, že bude film těžce depresivní a možná i trochu stereotypní až nudný, ale abych řekl pravdu, určitě jsem se nenudil. V podstatě poklidný děj zajímavě kontrastoval s všudypřítomnou, a přesto neviditelnou hrozbou, herecké výkony byly opravdu kvalitní, i když mám dojem, že Jaroslav Dušek vlastně ani nehrál, a odnesl jsem si i poučení do života- opíjet se ginem není rozumné, kvalitní opici si může člověk pořídit i levněji. Musím se ale přidat k názoru, který napsala IvcaSammet, beatbox mě nepotěšil a ve chvílích, kdy zasahoval přímo do dialogů mě strašlivě štval. S ohledem na ostatní jsem slovo štval použil jako eufemismus. (08.01.2019)