Úsmevy smutných mužov

On to v sobě ten film nakonec má, nic mu nechybí, snad jen žánr mysteriózní, Jarda už dlouho není z našeho světa a svou roli si jistě užil. Obsazení vynikající, směsice nul, které v životě již nemohou ani o milimetr výš a jejich zachránci v bílém, byli vybrání a využíti excelentním způsobem. Podpořeni režií a stylem vyprávění, který sice v Evropě není ojedinělý, na východě spíše naopak, tam už podobně jedou dlouhá léta a snad i odvážněji, nicméně v českých opatrných vodičkách, naplněných převáženě zbytečnými filmečky na jedno použití, je toto skvostná výjimka, kterou rád podpořím i přes nepříliš originální téma, nicméně, po stránce tuzemské, velmi originálně zpracováno, zobrazeno převážně z jednoho pohledu, víc prostoru postavám "z venčí" by bylo spíše rušivé, pojato hodně současně, což mi nepřekáželo ani po stránce hudební. Pár lidských příběhů a jeden velký o zoufalcích, kteří se snaží znovu postavit na trať a běžet nekonečný životní maratón. [Kino Citadela - Litvínov]. (07.08.2018)

Vysoké hodnocení je dáno diskurzem kvalit současné čs tvorby. Jinak ale mírné zklamání, protože film je dost povrchní, kromě dvou delírek moc neukáže (flashbacky jsou ale dobré) a Josefovi se prostě pod kůži nedostaneme. Já jsem prostě Švehlíkovi toho zpiťana nevěřil, a to mám za sebou sérii vzpomínek skutečného vyléčeného alkoholika. (12.12.2018)

Pocitový film, který sice má příběh, ale přesto působí jako sbírka střípků podivných existencí, které jsou pospojované kolem hlavní postavy (Švehlík mimochodem super), ale celkově to funguje dohromady hrozně dobře, po hodině a půl jsem se fakt hrozně divil, že už je konec (jinými slovy - skvěle to odsýpá). Filmařsky tu toho moc zajímavého není, herecky ano, ať už nádherně divnej Dušek (který evidentně poslední roky dostává nabídky postav, které jsou mu v osobním životě alespoň trochu podobné), nebo vedlejší Malý a Maryško. Hlavní marš tu je ovšem samozřejmě v naprosto realisté ohavnosti tématu. Dobrý to je. Ende. (31.07.2019)

„Víš co to je přijmout prohru? To znamená nebejt ani milimetr nad nulou. Rozhlídnout se po úplným dně. Aby si to člověk pamatoval. Protože se tam už nikdy nechce vrátit.“ Mé první filmové setkání s Danem Svátkem. A jsem velmi mile překvapen. A mohlo to být ještě lepší nebýt jednoho podstatného faktu, za který vlastně Úsměvy smutných mužů ani nemohou. Už dřív jsem totiž viděl výborný snímek Dobří holubi se vracejí, který je v mnoha ohledech podobný (ačkoliv natočený podle jiné knihy). Na druhou stranu, herecké výkony má neméně kvalitní (i mimo zde napsaný úvodní trojlístek David Švehlík-Jaroslav Dušek-Ondřej Malý). Krom hlavních protagonistů se sází i na místy velmi zvláštní atmosféru a silnou zvukovou/ruchovou stránku. Akorát jsem se u Úsměvů nezasmál, nejedná se o tragikomedii (jak by se na první pohled mohlo zdát) jako spíš čistokrevné drama, často nemálo depresivní (ne že by mi to ve výsledku nějak vadilo). Možná škoda, že se na konci shrnou osudy pár postav, ale jinak spokojenost, vidím to na solidní 4*. (09.12.2018)

Byla jsem na tenhle film hodně zvědavá. Nečekala jsem, že půjde až takhle do hloubky a že mě opravdu zasáhne. Asi tak v půlce filmu jsem se rozbrečela a chtěla z kinosálu utéct pryč. Dolehla na mně realita všedních dní. Má milovaná kamarádka má alkoholika za manžela. Byl několikrát na léčení a teď to hrne ještě přes trávu. Takže jsem si její vyprávění projektovala přímo do filmu. Úplně mě z toho mrazilo v zádech a nebylo mi zrovna moc dobře po těle . David Švehlík mě velmi mile překvapil tím, co je schopen zahrát. Jaroslav Dušek zde působil jako naprosté zjevení. Byl skutečný nebo to byla Josefova halucinace? Musí mít na podivné figurky asi fakt patent. Vždyť každá jeho postava je něčím divná. Maraton byl moc dobrou metaforou. Boj s alkoholem je maraton a je to skutečná válka, kdy člověk bojuje o sebe samého. Na mně v tomhle filmu zafungovalo všechno. Chválím za všechno, co se zde dělo. Odcházela jsem se zvláštním pocitem a musela jsem ho jít rozchodit. Film k velkému zamyšlení. (14.07.2018)