Šódžo šúmacu rjokó

Viděno v rámci Anime-Planet Secret Santa 2022. Podle papírových předpokladů všechno, co by Starletka měla z duše nenávidět - dva moe bloby, CGDCT, žádný děj, slice of life, iyashikei... - ale, světe div se, se jí to líbilo. Toto "zdánlivě o ničem" dílko totiž obsahuje dost zajímavých filozofických myšlenek, kdy se v každé epizodě zpravidla nejprve nadhodí nějaké (často těžké) téma k diskuzi v teorii (smysl života, náboženství, smrt...) a následně je pak prozkoumáno v praxi. A i když nemůžu s čistým svědomím říct, že bych se do každého tohoto mini-příběhu úplně 100% ponořila, jako celek jsem si ho užila a spoustu scén si ještě nějaký ten pátek živě vybavím. 7.5/10 (23.12.2022)

Tam, kde jeden vidí jen nudu a hloupost, může někdo jiný vidět nádherné poetické dílo plné životních mouder. Ve scéně, která jednomu může přijít bídná až idiotská může někdo jiný vidět krásnou paralelu na boj o přežití a odnést si drobné poučení, že za určitých předpokladů může být "člověk člověku vlkem" a je jedno jak blízcí si jste. A takových zajímavých okamžiků, které mi říkali mnohé a které dráždili mojí mysl, představivost i vnímání zde byla spousta. Navíc jsou zde i minimálně tři části (sympfonie deště, svit měsíce, robot a ryba), které považuji za naprosto úžasné a při kterých jsem byl na vrcholu blaha, jak moc krásné, hluboké a silné mi přišli. Dozvěděl jsem se, že krása se dá najít i v obyčejných věcech, zjistil jsem co je to soucit a jaká je cena života, poučil jsem se, že člověk by se neměl nikdy vzdávat a mnoho dalšího a to vše podávané velmi sympaticky, srozumitelně a mile. Podíl na tom mají obě hlavní hrdinky, na kterých je vše vystavěné, kdy zde máme blonďatou Yuu, která může působit jako hloupá holka, ale je to spíš taková ta dětská naivita, která skvěle kontrastuje s Chi a její zvídavostí. Hodně je to postavené na dialozích, kdy se hlavní hrdinky baví o důležitých i triviálních věcech a vždy se dostávají k zajímavým poznatkům, někdy hloupým, jindy originálním závěrům a vždy nechávají prostor pro diváka, aby si spoustu věcí domyslel, našel si svou vlastní odpověď. Představivost je zde pokoušena pravidelně, vždyť celý seriál toho ze začátku příliš neřekne, jen nás uvede do toho, že dvě dívky putují zničeným světem a hledají zásoby. Jaký je jejich cíl, co přesně se stalo se společností - tohle vám odhalí vlastně až v samém závěru, ale většinu času vás prostě nechají abyste přemýšleli, vnímali prázdnotu okolního světa a zároveň sledovali snahu o přežití hlavních hrdinek, jejich každodenní starosti. To jak to mezi sebou kontrastuje a fakt, že i ty nejveselejší okamžiky působí pořád tak nějak hořkosladce byly dalším příjemným aspektem tohoto anime. Animace se mi líbila, opět to byl krásný kontrast roztomilých postav a šedého prázdného prostředí, které na mě skvěle působilo. Hudba byla skvělá, líbil se mi opening i ending, stejně tak jsem i ocenil, když u jedné vážnější části veselý opening vynechali. Navíc hudba, která dotvářela atmosféru během jednotlivých dílů byla prostě skvostná, nešla nevnímat a výborně se hodila. Zkrátka práce s atmosférou a emocemi je zde zvládnuta na výbornou - alespoň na mě to perfektně zabíralo. Když si to shrnu, tak když si odmyslím všechna pokračování a vezmu čistě nové kousky, tak i pro mě je tohle "anime of the season", ale je mi jasné, že se na tom se spoustou lidí neshodnu, protože tohle není o příběhu, ale spíš o emocích, tohle není o rozumu, ale spíš o představivosti a hlavním aspektem tady prostě je, že někdy není důležitý cíl, ale cesta... 9,5/10 (23.12.2017)

[Shlédnuty 2 epizody, drop] Šílená nuda. Navozuje to dojem právě skončeného Made in Abyss díky podobně namodelovaným postavám, depresivně ponurým světem, loudavým tempem a tématem přežití v tuze těžkých podmínkách. Všechny tyto srovnatelné aspekty tu jsou ale oproti výše zmíněnému titulu o mnoho úrovní slabší: Chování postav má navozovat roztomilou hloupost (scéna s puškou je bídná až idiotská), což mi stejně jako jejich kresba vůbec, ale vůbec nevoní. Prostředí je zatím prázdný (což se může změnit) a děj, který klopýtá kolem nezábavných drobných činností postav, je nezáživný (Slice musí nabízet víc a neomlouvat svou prázdnotu jen tím, že je to slice). Po prvním dílu hodně obtížné soudit, ale aktuálně špatný, špatný, špatný. A po druhém už konec, protože všechno z prvního se zopakovalo, jen jako bonus se přidala jistá dávka nelogičností (Co takhle si udělat na motorce přístřešek? Anebo topení od motoru, čímz by se vyřešilo jak vyhřívání tak nabírání vody skrz roztátý sníh?) a blonďatá dáma je "blonďatá" přespříliš. (09.10.2017)

Narazit na GLT je, alespoň v mém případě, jako zjistit, že je v obchodě k sehnání vaše oblíbená potravina, která se téměř nikde neprodává (protože si ji moc lidí nekupuje). Pokud by ale člověk do toho konkrétního obchodu nešel a nekouknul právě na to místo v regálu, tak klidně stále žije v nevědomí, že existuje. Navíc určitě brzy zase zmizí z regálů. O to větší je pak radost, když se tyto kruhy protnou a nejenže na ni člověk narazí, ale ještě ji stihne koupit a zkonzumovat. Podobných pořadů není mnoho (napadají mě pouze Last Man on Earth, první Zombieland a zejména, avšak ne pouze, druhá polovina 4. řady The Walking Dead). Většina mainstreamovch post-apo děl se zabývá otázkou normalizace života/znovuvybudování civilizace a s ní spojenými politickými a válečnými konflikty. Co však v momentě, kdy je (alespoň na první pohled) zřejmé, že život již nikdy nebude jako dříve? (na internetu jsem objevil hezký termín soft-post-apocalypse) #1 Minimální počet postav na obrazovce dává o to více prostoru prozkoumat jejich myšlenky a charakter, zároveň však není nutnost každou vteřinu plnit dialogy nebo akčními scénami, bohatě stačí obyčejný život, který bývá vzhledem k prostředí překvapivě často pozitivní. #2 Minimální množství zásob (ať už z důvodu zničení nebo rabování) automaticky nutí postavy vydat se na pouť, doslova, někdy i metaforicky. #3 Minimální počet postav ve světě nutí postavy na obrazovce držet pohromadě, často navzdory tomu, že nejsou stejná "krevní skupina", o to více je zajímavější sledovat jejich přátelství. A to všechno platí i pro GLT. Čím se tedy odlišuje od výše zmíněných? (minimální spoilery) Plusy: Žádné romantické subploty; díky tomu, že to není hrané, je fantasticky vyobrazená futurističnost/dezolátnost/rozlehlost prostředí; moe bloby; Kettenkrad; opening píseň, které konkuruje snad jen stejně juxtapoziční OP k Death Parade, a dešťová píseň. Mínusy: Anime bohužel končí zhruba na dvou třetinách cesty předlohy a dokončení je momentálně v nedohlednu; mírná infantilnost některých scén; druhá forma Eringi; některé části OST. (05.05.2020)

Shoujo Shuumatsu Ryokou je Lucky Start v postapokalyptickom svete. Jednotlivé diely sú jemne nudné hlavne prvých osem. Treba vziať zreteľ na to, že toto anime je Slice of Life čiže jemná nuda sa dá očakávať. Problém nastáva v deviatom diely, kedy kvalita anime vyrastie tak, že kontrast predošlých dielov je naozaj obrovský. Ja fakt neviem ako toto anime hodnotiť, chcel by som ako celok, ale nuda v prvých dieloch je naozaj obrovská, aby potom posledné 4 diely boli naozaj úplne niekde inde. Deviaty diel je master piece. Čo teraz? (Hodnotenie 3,5) (11.05.2021)

Anime Shoujo Shuumatsu Ryokou známé také jako "Girls' Last Tour", je pozoruhodným příspěvkem do žánru post-apokalyptického anime. Toto dílo kombinuje melancholickou atmosféru s nečekaným pocitem lehkosti a naděje, což je v žánru, který se často soustředí na temnější aspekty lidské existence, poměrně neobvyklé. V seriálu odehrává dvě mladé dívky Chi a Yuu, které putují napříč rozlehlou a pustou krajinou, která zbyla ze světa po apokalypse. Přestože jsou podmínky jejich cesty drsné a často zoufalé, jejich vztah a vzájemná podpora dodávají příběhu jemný nádech optimismu. Animace je jednoduchá, ale účinná s důrazem na rozsáhlé, opuštěné scenérie, které zdůrazňují osamělost a izolaci hlavních postav. Zvukový design je také pozoruhodný, s tichými, meditativními soundtracky, které dokonale doplňují vizuální stránku. Shoujo Shuumatsu Ryokou je unikátní díky své schopnosti spojit těžké téma s nevinností a lehkostí, což vytváří zvláštní, ale přitažlivý kontrast. Tento seriál je ideální pro diváky, kteří hledají něco méně tradičního v žánru post-apokalyptického anime, a nabízí hluboký pohled na lidskou přirozenost a odolnost. (12.03.2024)

Pokud bych to měl krátce shrnout, bylo by to asi "jak dva bloby na Kettenkradu předfilozofovaly Kino no Tabi (2017)"... ale už beze srandy, během prvních dvou epizod to sice trochu drhlo, ale nakonec se z toho vyklubalo vysoce atmosférické dílo, které vůbec není hloupé a výborně kombinuje depresivní svět, poetiku a roztomilost, navíc to člověku zůstane v hlavě - a to je víc, než dokázala většina zbytku sezóny. Navíc to i dobře vypadá a zní, opening a ending kontrastují celý ten zbytek (ending je v tomto případě můj oblíbenější) a celkově jde nakonec o překvapení. 9+/10, pro delší komentář je tu Jeoffrey. (23.12.2017)

Po tom, co jsem dočetl první volumko Oyasumi Punpun se moje touha ponořit se do něčeho depresivního stále stupňovala. Šódžo šúmacu rjokó mi krásně posloužilo jako zpáteční lístek do světa anime, neboť pomalejší a artovější díla jsou u mě vždycky vítána. Od začátku mě uchvátilo to, jak ten svět dokáže bejt tak funkční i přesto, že je naprosto prázdnej. Po celou dobu jsem se totiž díval na holý nic, který ale v podtextu skrývalo něco, co tuctovej a nenáročnej divák nikdy nebude schopnej ocenit. Scény, ve kterých sněžilo se mi naprosto zažraly pod kůži. Jde z toho hrozně cítit ta chladná zimní atmosféra a když mě to donutilo přemýšlet o tom, že ty dvě holky jsou na světě v podstatě úplně sami, vyvolalo to u mě hrozně moc emocí.  Je to až zvláštní co dokážou po sobě jdoucí obrázky u člověka vyvolat. Nejvíc se mi ale líbila pasáž s robotem a rybou. Celá tahle série s sebou nese jistou filozofii a poetičnost a právě ty na mě v týhle části působili nejvíc. Proto mi přijde až paradoxní, že "symfonie deště" a "svit měsíce" na mě nepůsobili tak dobře. Nejvýš nad vším tím je ale hudba. Krásně dokresluje pocity a atmosféru a já to naprosto miluju. I přes to všechno jsem trochu zklamanej. Doufal jsem ve větší rozpitvání psychiky a zachycení nějakýho zoufalství z prázdnoty. Napočítal jsem asi dva nebo tři momenty, ve kterých se k něčemu takovýmu schylovalo, ale na poslední chvíli se tón přehodil do humoru nebo se stala jakási polepšující okolnost. Ačkoliv jsem teda dostal něco jinýho, než v co jsem doufal, jsem nadšen. (70%) (22.07.2022)

Ve čtvrtém tisíciletí z lidstva nezbylo nic, než rozpadající se ruiny mega velkých měst plných dosluhujících, ale stále aktivních strojů. V tom dvě mladí dívky putují s cílem jen žít dál, hledající jídlo a pohonné hmoty pro dvou pásovou tříkolku. Během cesty hlavně debatují o věcech pro nás běžných jako co je čokoláda a podobně. Pro nynější svět věci dávno zapomenuté. Konec je takový více science fiction s podivnými bytostmi přinášejícími zánik světa. Pomalé tempo. Spíš se divím, že se postavy z toho světa nezblázní. (29.10.2020)

Apokalyptická sonda s presahom príjemne smerujúca k ťažkosti/ľahkosti bytia. Vždy som myslel, že hľadám v životě Yu, než som zistil, že ja sám som Yu. Chita kde si? (29.10.2020)