Conscience
Réžia:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří ŠustHrajú:
Marie Vášová, Miloš Nedbal, Jan Prokeš, Irena Kačírková, Bohuš Záhorský, Vladimír Hlavatý, Eduard Dubský, František Kovářík, František Šlégr, Oldřich Hoblík (viac)Obsahy(1)
Karel Doležal, pojišťovací úředník a vzorný otec rodiny, odjíždí na služební cestu se svou sekretářkou Vlastou. Po společně strávené noci se oba vrací domů. Díky malé chvilce nepozornosti však přejedou chlapce. Karel z místa činu ujede. Nikomu neřekne, co se stalo. Když si pak v novinách přečte o tom, že chlapec nehodu nepřežil, začnou ho tížit výčitky svědomí. Svěří se své ženě o nehodě, nikoliv o nevěře. Vše zaslechne jejich syn Jirka. Otec mu byl vždy vzorem, a proto se s jeho vinou nechce smířit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (104)
Skvěle napsáno, zahráno i natočeno. Líbí se mi až hitchcockovský fetišismus - panenka, jež je jednou z hlavních postav filmu a neustále se vynořuje coby symbol viny, a také zapomenutá rukavička coby důkaz nevěry. Světová třída. ()
Morálka, nevěra, skrývání pravdy, podvody. Film na úrovni. ()
Je nutné zohlednit dobu vzniku. Na svou dobu má film nesporné kvality. Ovšem musím říct, že na mě od osudné nehody nepůsobil přesvědčivě. Rodinka Doležalovic je spořádanost a ušlechtilost sama. Úředník Doležal se sice ve slabší chvilce uchýlí k nevěře, to lze ale při pohledu na nádhernou a okouzlující Irenu Kačírkovou pochopit (a odpustit). Ovšem, že by nechal ležet na ulici umírajícího malého chlapce, kterého sám srazil autem (zatímco druhého chlapce těsně minul a ten nehodě přihlížel), to už jsem mu nevěřil. Drama, které se následně v jeho rodině odehrávalo (když pominu frustraci jeho syna), připomínalo svojí chabou intenzitou vcelku běžné rodinné trable. Jako by se jednalo o rodinu Corleonů. PS: Film je mimochodem zajímavý i tím, že zachycuje "buržoazní poměry" připomínající prvorepublikové filmy. Byl totiž natáčen ještě před únorem. Premiéra však probíhala v socializmu. ()
Miluji tento film, je tak parádně procítěný, není v něm snad žádné hluché místo. Jen jediné co bych vytknul je role manželky, která mi příjde že je až příliš klidná, když se dozví o činu, který manžel provedl. Neříkám, že by měla být histerická, jako je dnes ve filmu zvykem (což nemám taky rád), ale trochu více projevit city a zpytovat svědomí i za svého manžela. Rozhodně jí to nemůže nechat klidnou, aby v klidu pletací klubko si vinula. Ale i tak film hodnotím maximálně, vše co jsem zmínil beru jen jako kosmetickou úpravu jinak skvělého filmu ()
opravdový klenot naší kinematografie, který snese srovnání s nejlepšími světovými filmy noir... mistrovsky natočeno... ()
Nechci být hnidopych, ale tam kde se mělo hrát překvapení, nebo cokoli jiného, nepředvedl nikdo vůbec nic. Všichni všechno brali v naprostém klidu. Snad mimo toho kluka. Velká škoda, protože děj to mělo dobrý. ()
V době, kdy únorový převrat měnil republiku si Krejčík střihl docela dobré drama o vině a tíživosti svědomí. Důležitou úlohu ovšem hraje i otcovský vzor pro syna. Možná, že komunisté film kritizovali, ale muž se nakonec k činu doznal. Ovšem ta nevěra... Kvalitní herecké výkony jsou samozřejmostí. Pro mě byl snímek zajímavý i dobovými záběry z Ostravy a že se zde za komunismu moc netočilo. ()
Další Krejčíkův skvost, zabývající se morálkou, jsem viděl znovu po mnoha letech, a popravdě jsem si pamatoval jen tu strakatou panenku za čelním sklem vozu. A to je chyba, tuhle filmovou klasiku je třeba stále si připomínat. Civilní, bohudík zcela odpolitizované drama se soustředí vyloženě pouze na osobní linii, a je tak opravdu nadčasovou výpovědí o tom, jak je čisté svědomí pro člověka zásadní. ()
Trošku mi u filmu vadily "příliš chladné charaktery" některých postav, ale jinak na dobu vzniku fakt dobrý počin. ()
Jak v zásadě nemám rád režiséra Krejčíka, tak tenhle film, který mi dlouho unikal je pro mně bomba. Do detailu dotažený a perfektně podaný děj včetně oněch situací, které působí poněkud úsměvně (předjíždění se s "amerikou" v brněnských ulicích), skvělí herci zejména pak hlavní hrdina a Irena Kačírková a hlavně snad poslední film s civilním dějem, bez ideologie, bez přepjatosti, tendenčnosti a prostě s tím vším balastem, který začal zdobit filmy od padesátých let až pomalu (leckdy bohužel - i když s jinými ideologickými znaménky) dodnes. Jinak v oficiálním textu distributora je chyba, ona sekretářka v podání jako vždy dokonalé Ireny Kačírkové snad působila na místě v ostravské expozituře a fascinuje mně, jak Miloše nedbala dokázala "sestřelit" za necelý den.....i to byla a je realita. Je jenom škoda, že právě Irena Kačírková se herecky protrápila těmi nejhoršími léty u nás a její talent v kombinaci s oslňujícím zjevem nenašel uplatnění někde, kde by nehrála jenom postavy "reakcionářek" a podobně negativních osob. ()
Nejlepsi Krejcikuv film. Skutecna lahudka se skvelymi hereckymi vykony, hutnou atmosferou a silnym poselstvim. ()
Pekelně psychologický film o nepříjemném tématu. Při sledování jsem se necítil moc příjemně. ()
Silný príbeh je hlavným nosným prvkom tohto filmu, za ktorým nezaostáva spracovanie. Výborná práca hercov, dynamická kamera nemá problém zachytiť dej v pohybe na jeden záber. Na dnešnú dobu už vyznie trocha staromódne, ale prevedenie je stále solídne. Záverečná katarzia je rovnako mravoučná ako nevyhnutná. ()
Nádherně zahrané, nepompézní výkon hlavního hrdiny, na svou dobu pěkně hrající děti. Závěr sice méně uvěřitelný ale opodstatněný. Škoda, že podobné filmy nahradily budovatelské sračky. ()
Po té, co odjel na služební cestu, byla mu flundra "proti jeho vůli", protože byl ženatý. Nevěnoval se řízení auta, ale flundře, a přejel malého kluka a pak měl v "kalhotách" a jeho milenka v "sukni". Tutlal, ale neututlal. Svědomí ho příliš nehryzalo. K udání ho musel dokopat vlastní syn. A pak si s manželkou byli "odsouzeni". To jsem se od srdce zasmál, přesto 75% ()
Karel Doležal, poisťovací úradník a vzorný otec rodiny, odchádza na služobnú cestu so svojou sekretárkou Vlastou. Po spoločne strávenej noci sa obaja vracajú domou. Vďaka malej chvíľke nepozornosti však zrazia autom chlapca. Karel z miesta činu ujde. Nikomu nepovie, čo sa stalo. Keď si potom v novinách prečíta, že chlapec nehodu neprežil, začnú ho ťažiť výčitky svedomia. Zdôverí sa manželke o nehode, ale nie o nevere. Všetko si vypočuje ich syn Jirka. Otec mu bol vždy vzorom, a preto sa s jeho vinou nechce zmieriť. ()
Teší ma už len to, že bol natočený film, ktorý sa venuje vážnej téme hľadania odvahy priznať sa k spáchaniu zlého skutku (a pritom na druhej strane slúžiť ako morálna autorita (v rodine, v práci)). Alebo inými slovami - aký silný korienok má Vaše pokrytectvo?↵ Téma je nadčasová, veľmi dobre spracovaná (civilne a pritom intenzívne), a je len škoda, že takýchto serióznejších filmov dnes nevzniká viac. Pozdávalo sa mi aj to, ako bola hudba využitá na zdôraznenie dôležitých pasáží filmu.↵ Medzi slabšie stránky filmu patrí vyslovene anticharizmatický Karel (Miloš Nedbal), jeho prkenné hranie najmä v scénach s bezmennou asistentkou (Irena Kačírková), a minimálna "chémia" medzi nimi (a to nielen preto, že bol nižší než ona). ()
Film o, z dnešního pohledu, praotci všech silničních pirátů :-) který však ještě měl svědomí. ()
V roce 1948 natočit psychologický film a ještě k tomu dobrý psychologický film, to nebylo zrovna typické - Bravo! ()
Súvisiace novinky
Noir Film Festival slaví 5. narozeniny
Cynismus Humphreyho Bogarta, šarm Roberta Mitchuma, křehkost Lizabeth Scott, rafinovanost Alfreda Hitchcocka, temné příběhy z Mexika, napínavé filmové jízdy noirovými vlaky a standard v podobě… (viac)
Velice intenzivní psychologické drama. Podle mě jeden z nejlepších filmů, které se povedlo v nelehké poúnorové době u nás natočit. Občas sním o tom, kde jsme mohli být a jak kvalitní filmy jsme mohli produkovat, nebýt toho čtyřicetiletého období temna vlády jedné strany pod dohledem zkurveneckého SSSR. Film je o otci spořádané rodiny, pojišťovacím úředníkovi Karlu Doležalovi, který zrovna slaví čtyřicáté rodiny. A tak mu jeho manželka Zdenka upeče dort, společně se synem Jirkou a malou hlučnou dcera Alenkou popřejí všechno nejlepší. Alenka mu dokonce zarecituje báseň, což dělá během filmu velice často. Objeví se také policista Rudolf, vášnivý pěstitel kaktusů a rodinný přítel, který přišel Zdenkovi rovněž popřát. Otec Zdeněk se snaží být svému synovi Jirkovi vzorem a tvrdí mu, že je třeba se přiznat ke všemu, co udělá a nést za své činy zodpovědnost jako správný chlap. Netuší však, že jeho prohlášení začne být brzy velice aktuální nejen pro jeho syna, ale také pro něj samotného. Syn se svým kamarádem si hrají na školní chodbě se sochou císaře Augusta, snaží se ji vtipně obléct, ale Jirka sochu omylem strhne a rozbije ji na kusy. Učitel se pak ve třídě ptá, kdo to provedl, a Jirka se nepřizná, a tak vinu ponese kolektivně celá třída. Všichni musí kolektivně uhradit škodu. Karel dostane ve svém zaměstnání od ředitele úkol vydat se na služební cestu do Ostravy, kde má zkontrolovat pracovníka Verbla. Ten není ve své kanceláři, protože mastí karty, zato je tu však jeho krásná mladinká sekretářka Vlasta. Po důkladné kontrole se objevuje také Verbl a celá trojice vyráží na večeři. Verbl se zde mezitím domluví se svým kumpánem na tom, že mu vyplatí peníze za nepojištěné auto, které shořelo. Karel se pak vydává tančit do dalšího podniku s Vlastičkou, a nakonec spolu skončí v hotelu, kde se Vlasta zapíše jako jeho žena. Zatím tu tedy máme jen jednu rozbitou sochu, menší nevěru a pojišťovací podvod. Po cestě zpátky do Brna se však ve Frenštátu stane hrozná nehoda – Karel krmí Vlastičku za jízdy dortem a sjede na chodník, kde srazí mladého chlapce, který zde zrovna jde se svým kamarádem. Vlastička mu poradí, ať okamžitě odjedou, jelikož je nikdo neviděl. Kamarádovi chlapce zbydou jen oči pro pláč. Zapamatuje si pouze visící látkovou panenku na předním zrcátku. Proto jí doma Karel preventivně sundá, což neunikne Jirkovi. V rozhlase a v novinách se mluví o této tragické nehodě, chlapec leží v bezvědomí v nemocnici, a tak se po krátké době Karel přizná své ženě. A pak přijde pro Karla ta nejhorší rána – má jet opět do Ostravy vyšetřovat Verblův pojistný podvod s automobilem a po cestě se zastavit ve Frenštátu, kde má sepsat pojistnou událost ohledně SMRTI přejetého chlapce. V tento okamžik mu muselo být jasné, že je to fakt v hajzlu a že bude konfrontován s tím, co spáchal. Ve škole ve Frenštátě se mu povede zabránit řediteli v tom, aby přišel jediný svědek nehody, chlapcův kamarád. V Ostravě jej zase Vlastička přesvědčí o tom, aby nevyšetřoval onen pojistný podvod, a tak dojde pouze k zamítnutí žádosti o výplatu pojistného. Jeho syn Jirka však svědomí má a před celou třídou se přizná k tomu, že rozbil sochu. Oznámí to svému otci, ten jej za přiznání pochválí a dá mu peníze na úhradu škody. Jirka se brzy dovtípí díky schované látkové panence k tomu, že nehodu spáchal jeho otec. Rozrušený a zklamaný uteče v noci z domu. Rozrušena je také manželka Zdenka, které přijde z hotelu dopis se zapomenutou Vlastinou rukavičkou. Přichází rodinná krize, Zdeněk se vymlouvá, že to byla jeho první nevěra a že je mu to líto. Syn se sice vrátí pozdě v noci domů, ale trucuje a řve, že uteče kdykoliv znova. No, a tak nezbývá nic jiného, než aby se šel Karel konečně doznat na policii…Tento film mě velice zaujal svou napínavostí, postupnou gradací děje a mistrným vykreslením psychologie otce Zdenka a syna Jirky, kteří oba spáchali nehodu, ke které se zpočátku nechtěli přiznat, ale pod tlakem okolností (v případě Zdenka), anebo pod tlakem svědomí (v případě Jirky) to nakonec udělat museli. Svědomí je hold záludná věc, je to ten nepříjemný hlásek v hlavě, který nám neustále říká, že jsme něco podělali a musíme si nést následky, jinak nám nedá pokoj. A že se to těm hovadům bolševickým nelíbilo mě vůbec nepřekvapuje – ti totiž neměli absolutně žádné svědomí, když tento národ pod vedením sovětských parchantů šikanovali, týrali a v rámci jejich pošahané ideologie se neštítili žádných prasáren. () (menej) (viac)