Conscience
Réžia:
Jiří KrejčíkKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří ŠustHrajú:
Marie Vášová, Miloš Nedbal, Jan Prokeš, Irena Kačírková, Bohuš Záhorský, Vladimír Hlavatý, Eduard Dubský, František Kovářík, František Šlégr, Oldřich Hoblík (viac)Obsahy(1)
Karel Doležal, pojišťovací úředník a vzorný otec rodiny, odjíždí na služební cestu se svou sekretářkou Vlastou. Po společně strávené noci se oba vrací domů. Díky malé chvilce nepozornosti však přejedou chlapce. Karel z místa činu ujede. Nikomu neřekne, co se stalo. Když si pak v novinách přečte o tom, že chlapec nehodu nepřežil, začnou ho tížit výčitky svědomí. Svěří se své ženě o nehodě, nikoliv o nevěře. Vše zaslechne jejich syn Jirka. Otec mu byl vždy vzorem, a proto se s jeho vinou nechce smířit. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (104)
Škoda, že to nebylo natočeno jako černá komedie. 65% ()
Po letech jsem film viděl znovu a na jeho naléhavosti se nic nezměnilo. Nejde jen o to "dělat věci správně," ale také odpustit si zbytečné moralizování a osvojit si dovednost odpustit, když už se člověk kál dost. A nedělat věci pozdě. No jo, ale kdy to přesně je? Kromě toho má snímek i chytrou strukturu, stačí záběr či obličej herce beze slov a vyjeví se druhý plán. Zajímavé je sledovat různé kompozice (panenka), narážky, které se týkají hlavního tématu vyprávění, a je to dávno předtím, než se vyjeví. Některá kritika (nejen ta dobová, jak je zmíněno v zajímavostech) je i v současnosti prazvláštní. Z jakého důvodu je špatně, že snímek zachycuje tehdejší uspořádaní rodiny, nebo to, že kluk chce mluvit spíše se svým otcem, když už o něj hlavně jde? Tady si zase někdo plete pojmy a dojmy. 90%. ()
Nadčasový příběh s etickým přesahem, jehož jedinou okolností, která se změnila v relaci k dnešku, je fakt, že vůdčí list se dnes nazývá řidičský průkaz.... Velmi funkčním prvkem Krejčíkova filmu je poznání, že děti fungují jakožto lakmusový papírek morálního stavu rodiny... ()
Výborný a neprávem zapomenutý psychologický film o muži, který nepozorným řízením zaviní smrt malého kluka a z místa nehody ujede, aby se neprovalila jeho nevěra. Jenže se to stejně obrací proti němu... Jiří Krejčík chtěl původně obsadit Karla Högera, ale nemyslím, že by s ním mohl dosáhnout lepšího výsledku. Miloš Nedbal se typově skvěle hodil pro roli navenek neprůstřelného autoritativního muže a jeho morální selhání proto působí mnohem zajímavěji. Myslím, že Höger by byl jednak příliš mladý, ale hlavně by diváci byli od začátku na jeho straně díky předchozím rolím. Nedbal by tak přišel o roli, kterou považuju za jeho (ve filmu) životní. 80% ()
Tak konečně jsem to viděl! Tak dlouho mi tento skvost utíkal! Neskutečně silně, emočně a velmi originálně na svou dobu pojatý psychologický snímek o nečistém svědomí jednoho pojištovacího úředníka ze spáchání vraždy přesněji (poražení malého kluka který později na následky zranění umírá) a ujetí z místa činu obávajicí se z následné manželské nevěry a jejího prozrazení. K tomu všemu je ještě navíc vydírán a musí krýt jeden pojištovací podvod. Nakonec pod vlivem syna který mu dá jednoznačně najevo své opovržení a kdy neví jak dál tak se raději přizná. Navíc je film v porovnání s jinými českými i zahraničními filmy té doby naprosto ojedinělý, mnohem napínavější a nápaditější než leckteré jiné snímky té doby.Tento snímek považuji za druhý nejlepší film Krejčíkovi kariéry hned po Vyšším principu 10/10. Mé hodnocení 9/10. ()
Výborný psychologický film o několikanásobném selhání jinak zřejmě celkem poctivého člověka a o té mršce, co se jí říká svědomí, co hlodá, hlodá až uhlodá. Jiří Krejčík měl čich na herce. Typově nemohl asi nikoho lepšího než Miloše Nedbala či Irenu Kačírkovou obsadit. Všimněte si v malé roli i oscarového Ivana Jandla. ()
I když jsem tento film viděl cca jako desetiletý, zapůsobil na mne tak, že si ho stále pamatuju. Nehoda, boj otce se svým svědomím, boj o důvěru svého syna, stále větší úsilí se nezhroutit. Nakonec to přiznání může působit jako vysvobození. Film s takovým tématem a přitom nemoralizuje. Podepisuju komentář NinonL. Jen cynismus nedovoluje tvořit takové filmy dnes. Čímž zároveň odpovídám i těm, kteří neváhali a proměnili komentář v politické bojiště. Kolik tedy takto důležitých a silných filmů vzniká v době tvůrčí svobody. V porovnání s tím, co se může, je to, co se v kinematografii realizuje, tristní. ()
Velmi dobré psychologické drama o otázkách viny, morálního kodexu a hlavně svědomí. Nedbalovu Doležalovi, i přesto co udělal, divák tak nějak fandí, chápe ho a hlavně je napjatý, jak to s ním dopadne (a stejně tak co na to jeho syn). Slušná dávka napětí, strachu a paranoie vytváří pro tento příběh tu správnou tíživou atmosféru. Pan režisér Krejčík mě již potřetí přesvědčil o kvalitě svých filmů, v tomto případě to budou silné 4*. ()
Plakátově moralizující černobílá agitka, v níž se toliko zjednodušeně a beze stopy humoru či nadhledu ilustruje hlavní heslo, že když se něco provede, tak se to má přiznat, a čím dřív, tím líp, protože jinak se člověk udusí zevnitř - a vnější okolnosti ho stejně prozradí. A taky, že nevěra se nevyplácí. Idylizace spořádaných manželství a klidu v rodině, kde muž chodí do vážného zaměstnání a žena doma s malým děckem vaří a uklízí a čeká a dělá si starosti a ničemu nerozumí. Herecky toporné a mizerné, dialogy jako z příručky, jediný trochu uvěřitelný a trochu zajímavý výkon podal ten kluk. *** Dobrý komentář: Matty. *~ ()
Bezva kousek na doplnění a díky Willy Kufaltovi za doporučení. Překvapivě a roztomile cynický a do jisté míry amorální film se spoustou výborných dvojznačných dialogů a narážek. Žádná postava tu není vyloženě kladná prostě jako v životě. Je fajn, že film vzniknul v době ve které vzniknul, protože o pár let později už by tohle u komunistických cenzorů s plnou hubou falešné morálky asi neprošlo. Každopádně podobně jako u Vyššího principu servíruje Krejčík nekompromisní realitu bez zbytečnýho okecávání a tak to mám rád.85% ()
Kvalitní zpracování náhledu na obyčejného pracovitého člověka se zázemím, který jednou v životě udělá pořádnou chybu a vše se najednou veze... ()
Jó, svědomí je sviňa - a Svědomí to hezky znázorňuje. Místy možná až příliš pohodová atmosféra a ve finále něco jako pohádková morální poučka pro mladé, ale takhle vkusně a zajímavě natočit natolik triviální námět není vůbec jednoduché. Krejčík to režijně zvládl na jedničku, pod hrdinou postupně přikládá dřevo na oheň a pomáhá si velmi vynalézavým vizuálním vyprávěním (ta panenka nebo zapomenutá rukavice jsou jak z filmu od Hitchcocka). Herecky také bez větších výhrad, hlavně syn mi vůbec nalezl na nervy a svou složitou úlohu vystřihl parádně.. ()
Jeden z nejlepších českých filmů všech dob. Nebýt únorového převratu, mohla mít česká kinematografie takových kvalitních a hlavně nadčasových dramat mnohem více. Miloš Nedbal podává životní výkon své herecké kariéry a za pozornost také stojí výtečný Jan Prokeš, kterému v době natáčení bylo pouhých čtrnáct let. Je velká škoda, že tento film zná dnes jen pouhá hrstka dnešních diváků. Zcela nezaslouženě. ()
Moralizovať vie každý, chce to však veľkú odvahu sa toho aj držať. A k tomu prenádherná Irena Kačírková.... Úplný kontrast s dneškom. Dnes sa už takto k sebe ľudia nesprávajú, práve preto mám tak rád staré filmy. Treba si ich púšťať, aby sme nezabudli ako sa žilo v úplne inej dobe. Nielen čo sa týka technických vymožeností, ale hlavne ľudským charakterom a chovaním sa jeden k druhému. Také úctivé správanie sa k rodičom, učiteľom... to snáď ani nie je možné. To poznám iba z rozprávania starých rodičov a práve z takýchto filmov. Dnes už ide len o čistú fantáziu, žiaľ. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Velmi dulezity film. ()
Je to možná příliš Dušínovské, ale čím méně máme Dušínů v reálném životě, tím více jich potřebujeme alespoň na plátně, abychom mohli bláhově doufat, že někoho inspirují. Pro mě je tento film krásnou baladou z doby, kdy lidé uznávali hodnoty jako čest, odvaha, schopnost přijmout zodpovědnost, pravda a spoustu dalších dávno zapomenutých dříve nesmírně důležitých atributů lidského života. Dnes, když společnost zaměnila morálku za výši konta, může jednání Jirky a jeho táty někomu připadat směšné, nás staromilce však zahřeje na duši. ()
Hlavná postava je značne ambivalentný 40-ročný chlapík, zamestnanec poisťovne. Má už čo-to za sebou a tak sem tam nejaký ten podvod vo firme nepovažuje za nejaký morálny prešľap. Lenže padne raz kosa na kameň a stane sa niečo oveľa, oveľa horšie niekde pri Ostrave. Ešte predtým ale jeho poctivý synak rozbije v škole sochu a neprizná sa... a tak sa začína cesta za záchranou nielen jednej mladej chlapčenskej duše... maximálne uveriteľná, prekvapivo nič neprikrášľujúca, len si tak človek povzdychne, že dnes by boli akékoľvek dilemy, riešiace sa v mysliach postáv filmu, pre drvivú väčšinu ľudstva absolútne smiešne. ()
Výborný a do svojej doby príliš nezapadajúci film. Napriek tomu, že jeho nosnou témou je úloha svedomia a stálosti životných postojov, nie je to film moralizujúci. Opiera sa o jednoduchý dej a realisticky zobrazený silnejúci tlak na hlavnú postavu, ktorému nie je možné odolať. Ak to už ktosi napísal, najväčší dojem na mňa nespravil napriek skvelému výkonu Miloš Nedbal, ale Jan Prokeš, predstaviteľ chlapčenskej úlohy Jirku. Film som videl po dlhšom časovom odstupe a potvrdil som si jeho oprávnené zaradenie do stovky mojich najobľúbenejších českých a slovenských filmov. ()
Krejčíkova definice svědomí je jednoduchá a čistá. Následují SPOILERY: Čest a bezúhonnost jednoho muže, říkejme mu Karel, je jednoho dne vystavena příležitosti, která dělá zloděje. Rozuměj krásné mrše, kterou není třeba nijak zvlášť přemlouvat. A veškera proklamovaná a do té doby dodržovaná morální pravidla se roztékají s živočišnou touhou v potu a dalších tělesných tekutinách. S tímto zaškobrtnutím by si však Karel a jeho od této chvíle už jen "čest" zřejmě bez problémů poradili jako s otravnou bzučící mouchou, kterou lze jednoduše odehnat. Na scénu však záhy přichází mnohem těžší kalibr a když se svou chvilkovou "milou" srazí automobilem malého kluka a z místa nehody ujede, inu to už se moucha mění ve řvoucího tygra s drápy zatnutými do masa a drásá a drásá. Ale i s tygrem by si po přiznání manželce a s její podporou nakonec Karel "poradil". Nemít synka, jenž na něj vzhlíží a při zjištění, že jeho božský otec je zbabělý křivák, mu nehodlá odpustit. Karel tak konečně svému svědomí podlehne a v očích svého syna se opět stává hrdinou... Lehce ironizující parafráze zápletky i rozuzlení, ale jsem rád, že nepíšu komentář hned po projekci. Emoce, které ve mně tenhle film vzbudil, by se zřejmě docela vulgarizovaly, nikoliv jen chladně ironizovaly. Krejčíkovi se dokonale podařilo vystihnout konflikt společensky propagované morálky a vlastní zkušenosti s morálním dilematem. A ve své podstatě obnažil i to naše lidství, jenž mívá spoustu přívlastků a ty negativní dokáže téměř každý z nás jednoznačně odsoudit či se od nich distancovat. Minimálně do doby než pohlédne do zrcadla ... Dlouho jsem přemýšlel o všech aspektech a morálce osob v tomto příběhu a nakonec můžu říct, že nechci soudit a nebudu žádného z nich. Ač jsem fandil oné naivní spravedlnosti, společenské normě či chcete-li obecným principům morálky, tak chápu z pohledu člověka, tedy té subjektivní roviny i tu krásnou mrchu Kačírkovou, která zřejmě jednala na první pohled nejpodleji, chápu manželku, která se cítí zrazena až prozrazenou nevěrou svého muže a nikoliv jeho útěkem od zodpovědnosti za fatální nehodu a konečně chápu i samotného Karla, který čelí dosud nepoznané životní situaci. Pohled do očí obviňujícího potomka je pak krásnou představou konečné katarze našich strastí s vlastním svědomím, ale kapku naivní, bohužel. Za sebe jsem ale moc rád, že Karlovi to stačilo. Krásný film a pět rukaviček zapomenutých v hotelu. ()
Súvisiace novinky
Noir Film Festival slaví 5. narozeniny
Cynismus Humphreyho Bogarta, šarm Roberta Mitchuma, křehkost Lizabeth Scott, rafinovanost Alfreda Hitchcocka, temné příběhy z Mexika, napínavé filmové jízdy noirovými vlaky a standard v podobě… (viac)
Velice intenzivní psychologické drama. Podle mě jeden z nejlepších filmů, které se povedlo v nelehké poúnorové době u nás natočit. Občas sním o tom, kde jsme mohli být a jak kvalitní filmy jsme mohli produkovat, nebýt toho čtyřicetiletého období temna vlády jedné strany pod dohledem zkurveneckého SSSR. Film je o otci spořádané rodiny, pojišťovacím úředníkovi Karlu Doležalovi, který zrovna slaví čtyřicáté rodiny. A tak mu jeho manželka Zdenka upeče dort, společně se synem Jirkou a malou hlučnou dcera Alenkou popřejí všechno nejlepší. Alenka mu dokonce zarecituje báseň, což dělá během filmu velice často. Objeví se také policista Rudolf, vášnivý pěstitel kaktusů a rodinný přítel, který přišel Zdenkovi rovněž popřát. Otec Zdeněk se snaží být svému synovi Jirkovi vzorem a tvrdí mu, že je třeba se přiznat ke všemu, co udělá a nést za své činy zodpovědnost jako správný chlap. Netuší však, že jeho prohlášení začne být brzy velice aktuální nejen pro jeho syna, ale také pro něj samotného. Syn se svým kamarádem si hrají na školní chodbě se sochou císaře Augusta, snaží se ji vtipně obléct, ale Jirka sochu omylem strhne a rozbije ji na kusy. Učitel se pak ve třídě ptá, kdo to provedl, a Jirka se nepřizná, a tak vinu ponese kolektivně celá třída. Všichni musí kolektivně uhradit škodu. Karel dostane ve svém zaměstnání od ředitele úkol vydat se na služební cestu do Ostravy, kde má zkontrolovat pracovníka Verbla. Ten není ve své kanceláři, protože mastí karty, zato je tu však jeho krásná mladinká sekretářka Vlasta. Po důkladné kontrole se objevuje také Verbl a celá trojice vyráží na večeři. Verbl se zde mezitím domluví se svým kumpánem na tom, že mu vyplatí peníze za nepojištěné auto, které shořelo. Karel se pak vydává tančit do dalšího podniku s Vlastičkou, a nakonec spolu skončí v hotelu, kde se Vlasta zapíše jako jeho žena. Zatím tu tedy máme jen jednu rozbitou sochu, menší nevěru a pojišťovací podvod. Po cestě zpátky do Brna se však ve Frenštátu stane hrozná nehoda – Karel krmí Vlastičku za jízdy dortem a sjede na chodník, kde srazí mladého chlapce, který zde zrovna jde se svým kamarádem. Vlastička mu poradí, ať okamžitě odjedou, jelikož je nikdo neviděl. Kamarádovi chlapce zbydou jen oči pro pláč. Zapamatuje si pouze visící látkovou panenku na předním zrcátku. Proto jí doma Karel preventivně sundá, což neunikne Jirkovi. V rozhlase a v novinách se mluví o této tragické nehodě, chlapec leží v bezvědomí v nemocnici, a tak se po krátké době Karel přizná své ženě. A pak přijde pro Karla ta nejhorší rána – má jet opět do Ostravy vyšetřovat Verblův pojistný podvod s automobilem a po cestě se zastavit ve Frenštátu, kde má sepsat pojistnou událost ohledně SMRTI přejetého chlapce. V tento okamžik mu muselo být jasné, že je to fakt v hajzlu a že bude konfrontován s tím, co spáchal. Ve škole ve Frenštátě se mu povede zabránit řediteli v tom, aby přišel jediný svědek nehody, chlapcův kamarád. V Ostravě jej zase Vlastička přesvědčí o tom, aby nevyšetřoval onen pojistný podvod, a tak dojde pouze k zamítnutí žádosti o výplatu pojistného. Jeho syn Jirka však svědomí má a před celou třídou se přizná k tomu, že rozbil sochu. Oznámí to svému otci, ten jej za přiznání pochválí a dá mu peníze na úhradu škody. Jirka se brzy dovtípí díky schované látkové panence k tomu, že nehodu spáchal jeho otec. Rozrušený a zklamaný uteče v noci z domu. Rozrušena je také manželka Zdenka, které přijde z hotelu dopis se zapomenutou Vlastinou rukavičkou. Přichází rodinná krize, Zdeněk se vymlouvá, že to byla jeho první nevěra a že je mu to líto. Syn se sice vrátí pozdě v noci domů, ale trucuje a řve, že uteče kdykoliv znova. No, a tak nezbývá nic jiného, než aby se šel Karel konečně doznat na policii…Tento film mě velice zaujal svou napínavostí, postupnou gradací děje a mistrným vykreslením psychologie otce Zdenka a syna Jirky, kteří oba spáchali nehodu, ke které se zpočátku nechtěli přiznat, ale pod tlakem okolností (v případě Zdenka), anebo pod tlakem svědomí (v případě Jirky) to nakonec udělat museli. Svědomí je hold záludná věc, je to ten nepříjemný hlásek v hlavě, který nám neustále říká, že jsme něco podělali a musíme si nést následky, jinak nám nedá pokoj. A že se to těm hovadům bolševickým nelíbilo mě vůbec nepřekvapuje – ti totiž neměli absolutně žádné svědomí, když tento národ pod vedením sovětských parchantů šikanovali, týrali a v rámci jejich pošahané ideologie se neštítili žádných prasáren. () (menej) (viac)