Dôverný nepriateľ

Kdyby byl ten dům aspoň pěkný... námět je rozhodně zajímavý a v českém/slovenském prostředí neotřelý, řemeslné zpracování má úroveň, ale co je to platné, když se nejpozději od druhé poloviny soustředíte na nelogičnosti a boty, kterým máte chuť se z plna hrdla smát. A samozřejmě nelze nezmínit ultraotravnou nejlepší kamarádku hlavní hrdinky. Škoda přeškoda. (07.02.2019)

Tenhle film má zásadní problém. Nesměli by jste před ním vidět nic na podobné téma. Potom snímek bude doslova žrát. Protože zde jsou jenom tři řešení věci: buď manžel nebo dům nebo uchýl z zvenčí. Keci kolem jsou jenom omáčka. Čili všechno závisí na hereckém výkonu představitelky Zuzany. Takže jo, nebylo to špatné, ale prostě moc dlouhé. Hlavně od momentu, kdy divák pochopí, o co jde, protože se mu to řekne. Ale pro jistotu mám to na konci vysvětlí znovu? Scénář, který diváka buď podceňuje nebo si myslí, že je blbec. (08.09.2019)

Karel Janák se vždycky profiloval jako autor oblibující si zahraniční vzory. V poslední době začal navíc pošilhávat po Slovensku, což přineslo několik zajímavějších nápadů. Před lety se mu povedlo oslovit české puberťáky, později přivedl do českého filmu Kristínu Svarinskou, pro slovenský trh natočil Cuky Luky Film a Důvěrný nepřítel už je čistou koprodukcí. V době premiéry bylo docela zajímavé chodit po Bratislavě a na každém rohu vidět plakát s Dykem. Nakonec se ukázalo, že Janák tentokrát zkouší thriller s umělou inteligencí. A funguje mu to alespoň částečně. Exteriéry jsou fakt pěkné, chvíli jsme v pražském Karlíně, za moment kdesi na Slovensku v překrásné krajině. Herecky je to taky zajímavě namíchané, jsou tu tři výrazní Češi, zbytek jsou Slováci. Marcinkovou a Porubjakovou vnímám jako zajímavé objevy, Hajdu a Luknár patří mezi ty tváře, které ráda uvidím kdykoli znovu. Samotné téma je na naše poměry natolik nevšední, že lze odpustit v rámci celku ledasco, detaily sice občas zaskřípou, ale s podobnou energií bych ráda viděla mnohem více žánrových filmů vzniklých v našich luzích a hájích. (01.08.2021)

Tak sme si u nás doma námet, ktorý sa na západe bezpečne vopchá do hodinovej epizódy ľubovoľného sci-fi seriálu, natiahli na celovečerák a urobili okolo toho mediálny humbuk. Ale prečo nie, v kine ma nechytali žiadne trápne pocity z toho, že chceme byť svetoví tým, že sa púšťame do žánru, nášmu naturelu vzdialenejšiemu. Výsledok, dá sa povedať, stojí na prekvapivej pointe, ale teda ani zďaleka nie šokujúcej. K tématike bolo snáď už napísané/nakrútené všetko a my v podstate iba recyklujeme. Ale celkom obstojne. Niekoľko lacnejších kvázi zavádzajúcich odbočiek nesmelo chýbať, ony boli v podstate tým prostriedkom, ako to celé natiahnuť na celovečernú stopáž. (17.08.2018)

Od odpadu film unikol len o vlások a to vďaka faktu, že chudáci herci za to nemohli, kde hrali a čo im to tam do scenára napísali. Dostali zaplatené a robili čo mohli. Nevyčítajme im to, za ich honorár by skoro každý z nás zahral na mesiac i verejný vianočný stromček. Film sám o sebe je gebuzina. Hoci sprvoti sa zdá, že môže byť zaujímavým thrillerom, nakoniec ide o priehľadnú pointu o tom, ako nás môžu ovládnuť technológie, ale nakoniec ten dom ovládne celú ulicu, ba i mesto vzdialené nevedno koľko desiatok kilometrov od neho. Proste neskutočne chytrý dom, ktorý sa dokonca prejavil ako heterosexuál. Inak každý druhý komentár dáva hviezdu navyše za nahú Marcinkovú. Čiže keby tu nemasturbobala vo vani, film by mal tak 30% (05.01.2019)