Wonder Woman 1984

Když 1984, tak se vším všudy, řekli si asi Patty Jenkins a spol. a druhou Wonder Woman napsali a natočili přesně tak, jak by vypadala před 37 lety. Tedy s pohádkovou zápletkou, ve které dojde i na hrozbu studené války a na vítězství těch nejdůležitějších lidských hodnot, s hlavní (polo)božskou hrdinkou, která rozdává úsměvy na všechny strany, padouchy likviduje bez zabíjení (meč a štít vůbec nečekejte, jedinou Dianinou zbraní je laso) a sama se trápí nešťastnou láskou, se superprohnaným a zábavným padouchem, jehož plán vzbuzuje cukání koutků, a jen s několika akčními scénami, na něž se ale nemusí vůbec dlouho čekat, jak si někteří stěžují, protože to mezi nimi je prostě pořád zábava. Vážně se mi tohle pojetí líbí. Gal Gadot si odlehčenou polohu vyloženě užívá, naprosto skvělý je Pedro Pascal, který Maxe Lorda hraje úplně stejně jako hrál Gene Hackman Lexe Luthora, Chris Pine má zase komediální talent a krásně se všemu pořřád diví, no a klobouk dolů před postupně Kristen Wiig, jejíž Barbara se zase očividně inspirovala Selinou/Catwoman v podání Michelle Pfeiffer a která se postupně proměňuje bez jakýchkoliv efektů, pouze díky svému herectví a čím dál zvířečtějším kostýmům. Na závěr musím udělat něco, co jsem dlouho neudělal, a to pochválit i hudbu Hanse Zimmera, který na jedničku mixuje williamsovský orchestr plný jásavých supermanovských fanfár s morricconeovskou romantikou, dobovými synťáky a svým typickým hukotem (a Lvím králem). (16.04.2021)

Kdo čeká 150 minut těžkotonážních superhrdinských orgií, bude nevyhnutelně zklamaný. Během celého filmu jsou prakticky jen čtyři akční scény, přitom za zmínku stojí jen ta s konvojem (protože akční scény s přepadením ozbrojeného konvoje stojí ve velkých filmech za zmínku snad vždy). Zápletku je snadné obvinit z pohádkové naivity (na nějakou dospělou temnotu v duchu Temného rytíře či komiksů Alana Moorea tady opravdu nenarazíte), záměr Patty Jenkins upřednostnit před atrakcemi a blyštivým pozlátkem ušlechtilé ideje a hodnoty ale v žádném případě neodsuzuju. Ostatně zkoušet si hrát na (v současnosti velmi módní) dospělost a temnotu skrze postavu Wonder Woman, která patří mezi ty nejanachroničtější, nejplošší a nejsměšnější slavné komiksové superhrdiny (viz srandovní a laciný kostým a to její "laso pravdy", bože!), by dopadlo tragicky možná už z principu. Oceňuju, že se příběh soustředí jen na pár postav, jichž všech se ústřední téma bezprostředně dotýká, a film tak otravně neuhýbá k zbytečnostem a slepým uličkám. A stejně jako v jedničce i zde je tím nejlepším duo Gal Gadot/Chris Pine (ostatně daná zápletka dostala zelenou možná právě kvůli umožnění jeho návratu) - těm dvěma to spolu prostě sluší, takže na jejich společné (romantické) scény se kouká opravdu příjemně. A finále se mi líbilo, protože jeho epičnost a osudovost tentokrát naprosto nijak nesouvisí s množstvím a kvalitou triků, padajícími mrakodrapy a dalšími obdobnými neduhy současných komiksových blockbusterů. Druhou WW si tak lze (do jisté míry) užít, jen to zkrátka není další monumentální akční běsnění, ale staromilská romantická fantasy. P. S. Z hudby z celého filmu mi utkvěla jen geniální skladba The Surface of the Sun od Johna Murphyho ze Sunshine. A to si velký Hans Zimmer za rámeček tedy rozhodně nedá...! 65 % (31.12.2020)

Ve Wonder Woman 1984 jsou scény, které přinejlepším dosahují žánrového průměru, anebo scény, které jsou vyloženě zkratkovité, blbé jak tágo a vrstvící klišé na klišé. Všechno pochybné, co byste třeba takovému Supermanovi z roku 1978 prominuli, protože je přeci z roku 1978 a zároveň byl pionýrem podoby moderních komiksových snímků, se tu tvůrci snaží prodat asi jako cool retro rekvizitu, ale přitom je to jen stupidita scénáře a totální usnutí na vavřínech. Akční scény jsou asi tou nejslabší stránkou filmu. Že Patty Jenkins neumí točit akci a jako mnozí další vše dohání nepřirozeně vypadajícím CGI, jsme zjistili už v jedničce, ale dát do 151 minutového obřího blockbusteru celkem asi jen 4 krátké a nevýrazné akční scény, to je skoro na pováženou. Možná však právě proto mě ani neštvaly tolik, jako v prvním filmu. Jinak je to po všech směrech zapomenutelná podívaná, která letos vlastně dostala více mediální pozornosti, než za kolik ve skutečnosti vůbec stojí. (27.12.2020)

Wonderku mám rád. Má dobré príbehy, obstojí vedľa Supermana a jej filmová tvár a aj akcie vyzerajú štýlovo. Zack Snyder ju predstavil svetu a v sólovke už to ťahala sama. Jej origin mám rád a bavila ma aj v BvS či Justice League. Tu ma síce tiež baví, ale nie toľko, pretože tu moc ani nemá čo hrať. Prvú polku sa len premáva s vysnením Števom Trevorom, čo by nebolo zlé, ak by to netrvalo pol filmu. V druhej polke už vytiahne aj laso a sandáli čo je fajn, že ju konečne vidíme v nejakej lepšej akcii späť, ale je to málo, pretože už nasleduje len finále. Akcie nie sú zle, ale nestrhnú tak ako keď vybehla Diana v prvom filme zo zákopov. Stručne povedaná, rozdá sa tu (za 2,5hodiny) par klasických pästí a kopov, ale bez nejakej lepšej choreografie a to je všetko. Aby som neklamal, tak ešte úvod na ostrove amazoniek bol zaujímavý. Inak dosť slabé oproti tomu, čo predviedla pod Snyderovým dohľadom vo WW, BvS, alebo JS. WW 84 ma tak debilne postavený príbeh, že sa tam skoro celý film nič nedeje. Záporaci tu takmer ani nie su. Miesta tu síce majú dosť, ale Pedro Pascal furt o niečom sníva a Kristen Wiig sa polku filmu učí chodiť na opätkoch a zároveň byť sexi milfka. S týmto prístupom moc Wonderke pod kotol nezavaria. Menšie plus je Zimmerova burácajúca hudba, ktorá aspoň navodí pocit, že sa tam niečo deje. Inak veľké sklamanie, ktoré príbehom ani postavami nemá vôbec čo ponúknuť. Ďalšia vec, ktorej nerozumiem je rozpočet. Kam sa vlastne vytratil ? Na tie obyčajne tri akčne scény ? Dúfam, že k tretiemu dielu si už Patty Jenkins nečuchne. P.S.: počkajte si za titulky. 55% - 3* (30.12.2020)

Pokus o zopakování totožného postupu v jiné retro době dopadl polovičatě. Ať už se hlavní scénárista prvního dílu Allan Heinberg dobrovolně odklidil k seriálům nebo se nepohodl s dalšími tvůrci, u pokračování už jeho jméno nefiguruje a je to znát. Ingredience jsou totiž stejné, ale jakási středová nit, která z dobrodružné pohádky udělala legendární podívanou, tentokrát chybí - a nebo je zašmodrchaná. Nebudu lhát, vážím si staromilské první poloviny, která se chová tu jako Superman od Richarda Donnera, tu jako fantasy béčka téže doby (myšleno v dobrém). Ani tentokrát se zbytečně nestaví propojené vesmíry, jen se jde po cestě komiksů tím směrem, kterým mířily před desítkami let v papírové i celuloidové podobě. A většinu času funguje i v navázání na válečné hrátky, protože jestli má někdo chemii téměř atomovou, jsou to Gal Gadot a Chris Pine. Jak se člověk přenese přes to, že se někdo objevuje v cizím těle a jak je s oním tělem poté nakládáno, zůstane sladkobolná, rozpačitá, ale přesto opravdová a uvěřitelná romantika, kde věřím každému slovu a při libovolně plačtivém prohlášení typu "Už nikdy nebudu milovat," ukápla nejedna slza i mně. Tím ale končí největší pozitiva a se zbytkem si nevím rady. Nemám problém s náturou a směřováním dalších postav, protože i to spadá do obrázkové tradice, ale nevím, proč je Pedro Pascal silou tlačený do módu Rock Me Amadeus a proč je ho v ději asi tak o třicet minut více, než by bývalo stačilo na bohaté prokreslení jeho motivace. Stejně tak časté "vychovávání" diváka je do očí bijící a morálních pouček na téma gender nebo consent mohlo být méně nejen kvůli tomu, že sem žánrově nepasují, ale protože jsou téměř polopaticky servírovány přímo do kamery. A konečně to nejtrestuhodnější. Finální souboj a co z něj vzejde je nejslabší částí filmu, která jak kdyby byla přítomna jen kvůli nutnosti se jakkoli se zápletkou rozloučit. Akce je banální a kvůli šeru neviditelná, závěrečná morální lekce nelogická, kostýmy a masky vůbec nefungují a hlavně se v tu chvíli jde k půl třetí hodině stopáže a jakkoli jsem se u filmu bavil, tohle rozhodnutí nic nestříhat nechápu ani trochu. Patty Jenkins podlehla velikášskému syndromu a Wonder Woman hlavně proto musela na završení trilogie zapomenout. (19.07.2023)