Ten dvanásty

Kariéra Zwartovic Haralda neni nijak hvězdná,ani našlapaná peckama,u kterejch by se nám tajil dech,a tak neni divu,že ač první půlhodina neni špatná,a s přivřeným očíčkem by se dala označit za strhující,tak postupně to uvadá,a v celku to vlastně připomíná motání se v zmrzlým kruhu.Motivace hlavního hrdiny je jasná,a velká,ale celej film je takovej nemastnej balíček,u kterýho mi emociometr nikterak vysoko neposkočil.je to taková klasická evropská přizdisráčovina.50%. (02.07.2018)

Den 12. mann je nórskym pokusom o Revenanta, kde je síce lepší príbeh, ale chýba tomu samozrejme ten hollywoodsky obraz i geniálni herci. Na druhej strane sem tam pripomenie i 127 hodín, keďže nechýba odstraňovanie končatín, čo je zobrazené dosť surovo. To "na základe skutočného príbehu" bolo režisérom značne dramaticky pozmenené, to je jasné. No a nechýba tu nórska snaha stavať sa do polohy odbojárov voči nacizmu, hoci pravda je taká, že nikto nebol v Európe väčším Hitlerovym kolaborantom než oni samotní. (20.06.2018)

Solidárna pomoc bežných Nórov, ktorí sa vzopreli všadeprítomnému gestapáckemu dozoru, aby pomohli unikajúcemu sabotérovi, je záslužná. Severská lokácia, všadeprítomné hory, ľadová voda, sneh, soby a polárna žiara. To všetko je fajn. Ale ide len o fajn kulisy. Samotný príbeh je taký dosť vajatavý, kolísavý. Bez atraktívneho prostredia pomerne všedný film z II. svetovej o utečencovi napriek obrovskej presile. Viacero opakujúcich sa motívov (prehľadávanie domov, skrývanie sa u miestnych, výmena ponožiek) postupne nudí. Spomienky na minulosť nepríliš presvedčivé, nevyvolajú emočnú reakciu smútku po stratených druhoch. Pozeralo sa na to však napriek výhradám dobre. Najmä vďaka geografickému umiestneniu. Scéna so stádom sobov skvelá. Alternatívne názvy filmu - Prsty; Prezliekanie ponožiek. (25.05.2020)

„VNESL JSTE DO NAŠICH ŽIVOTŮ ZNOVU NADĚJI…“ /// Norský válečný drama o operaci „Martin (Red)“. Není čas zaobírat se detaily, jsme na pláži, a Němčouři maj oněch 12 norskejch odbojářů v hrsti. Ovšem Jan Baalsrud zdrhá… Zdrhá norskou zimní krajinou, takže žádná vopalovačka, navíc tam nechal kus nohy, takže nezdrhá lehkým krokem maratónskýho běžce… plave v moři, jede lavinou… kam se sere Meresjev. Užijeme se trpících hrdinů, hnusáckejch fašounů a odvahy obyčejnejch lidí, bez kterejch by tohle neuvěřitelný dobrodružství Jana Baalsruda (za světový války) nedopadlo dobře. Vlastně furt je tady nějaká dramatická situace a nebejt to jakože doopravdy, tak bych možná pochyboval. Tohle by měli pouštět v Norsku těm „svejm“ Iráčanům, Somálcům, Syřanům, Afgháncům, Lybijcům atd, atd…, aby viděli, jak se bojuje za národní identitu a hrdost! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Knihu „Jan Baalsrud and Those Who Saved Him“, kterou napsali Tore Haug a Astrid Karlsen Scott číst nebudu. 3.) Chcu zjistit, jestli je lepší bejt ztracenej v džungli nebo za války v Norsku. 4.) Thx za titule „J.e.t.h.r.o“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (17.08.2018)

Tohle se přece nemohlo stát! Napadne určitě každého, kdo film uvidí. Přesto: stalo. Tvůrci vyprávějí neskutečný příběh přežití a touze po životě velice sugestivně a naturalisticky. Nejsme ušetřeni bolesti, chladu ani pochybností, které zakouší hlavní hrdina. A ano, povedlo se, jak by si asi přál, zobrazit ne hrdinství jednotlivce, ale mnoha a mnoha bezejmenných lidí, bez kterých by tohle nebylo možné. SHRNUTÍ: Když se rozhodneš přežít bez ohledu na osud. (25.10.2020)