Veronika

I duchové mají své dny. A čekají, až je zpruzená patnáctka vyvolá, aby si zkrátili nudné chvíle čekáním na El Clásico, u něhož se zabaví nejvíc. Jinak nám podávají zprávu, že se u nich nic nového a nadstandardního neděje. Pořád se straší, straší a zase straší, přičemž závratně stoupá prodej matrací, které po tom nájezdu nelze uvést zpět do původního stavu. Patnáctka má na starost tři malé sourozence, nyní ještě musí řešit ducha v domácnosti. Paco Plaza dlouho hraje na nervy. Nechce ukázat, co straší vě španělské domácnosti. Paranormální aktivita ovšem dosahuje nebývalých hodnot. Máma (Ana Torrent) věčně v práci, čekal bych, že když to do ní někdo čtyřikrát "naházel", že bude atraktivní. Ne, fakt nebyla. A tak je chudák Verča (Sandra Escacena) na všechno sama. A ponaučení vyplývá zcela zjevně - spiritistické seance nebrat a ohlídat si prvotní menstruaci. Zásadním nelibým záporem je nesympatická hlavní hrdinka, v podstatě nikdo mě z její rodiny nezajímal. A celé to strašení má naivní rozměr. Zpočátku shluk výjevů, někdy skutečných, z větší části to byly hrdinčiny psychické úkazy, patrně hormonálního původu. A celkově Plaza jen přetvořil známý duchařský koncept, zasadil jej do dávnověku, rok 1991, udělal z toho "příběh ve stylu skutečných událostí". Mezi námi, on to není úplné "pako", dbal i na zajímavé detaily, působivé hudební vsuvky a jiné, jen u mě převládá názor, že moc "duchařský" žánr neobohatil. Produkčně trochu zaostalé, finále ovšem dostatečně skvostné, průběh filmu vcelku pohodově zmrazující, ale jen místy. Je přece jen lepší s duchy nevést územní spory, netahat je do domácností a celkově být s nimi zadobře. Plaza sice nepředvedl nic mimořádného, ovšem ani nijak zásadně neselhal. 6/10 (11.01.2018)

Další příběh inspirovaný údajnými skutečnými událostmi. Dá se na něj, samozřejmě, díky tomu pohlížet ze dvou různých úhlů. Až mě baví, jak u podobných příběhů je hned několik náznaků, indicií či ukazatelů, že to mohlo být i jinak. Tady až bijí do očí. Odhlédneme-li však od inspirace, jako film, horrorový film, je to natočeno hodně dobře. Postavy jsou veskrze příjemné, hlavní hrdinka je hrozně sympatická, skvěle a přirozeně zahraná, její sourozenci jsou neméně sympatičtí, hlavně malý Antonito mě hrozně bavil. Film v ničem nepřehání, v klidu si buduje svou atmosféru bez nějakých nečekaných podpásovek. Hodně se mi líbilo, že bylo vyprávění přizpůsobeno době, kdy se děj odehrává. Příběh je z počátku 90. let a film samotný, jako by byl natočený přesně v té době. Celé to mělo ducha raných devadesátých let a výborně temnou atmosféru. Dalším plusem je, že jsem díky tomuto filmu poznal skvělou kapelu Heroes del Silencio. 3.5* (23.05.2018)

Nikdy dřív jsem neviděl Sandru Escacena v ničem hrát , ani jsem o ni nikdy neslyšel , ale musím říct že s tou její roztomilou tvářičkou , a pěkným španělským hláskem mě provedla filmem dokonale. Žádný hektolitry krve ani pořádný lekačky ve filmu nejsou , ale to mi vůbec nevadilo protože VERÓNICA je film u kterého jsem se zabral do příběhu a nepustilo mě to až do konce. U mě naprostá dokonalost a byl jsem nad míru spokojen. (27.01.2021)

Paco Plaza definitívne vystúpil z tieňa Jaumeho Balagueróa, ktorý sa v rámci ich niekdajšieho filmárskeho tandemu javil ako silnejší článok a potvrdil, že je zdatným hororovým režisérom. Postupy, ktoré Plaza uplatnil už v RECu zafungovali aj tu a zdanlivo otrepaný námet s vyvolávaním duchov za pomoci tabuľky ouija a nežiadaným nadviazaním kontaktu s druhou stranou získava v prostredí madridského mestského paneláku razom príťažlivejšiu fazónu. (08.01.2018)

I když je to podle skutečné události, pořád je to jen blbnutí se spiritistickou tabulkou a takových tu už bylo mraky. Nicméně Španělé tomu téměř vždy dokážou vtisknout něco, co dělá i zaběhlé žánrové postupy neokoukanými. Tady se nedočkáte žádných lekaček, napětí, byť solidní, tu je jen v omezené míře a když dojde na bubáky, tak to také není žádná hitparáda, pokud tedy nepočítám slepou jeptišku. Ta byla drsná. Ale i přesto, že film duchařskými atributy vyloženě šetří, tak se jedná o duchařinu v pravém slova smyslu. Jo, zní to jako oxymoron, ale je to tak. Svůj podíl na tom, že se mi film líbil, měla i představitelka samotné Verónicy. Jednak zahrála výborně a druhak jsem si dokázal jasně představit, jak nad ní budu slintat, až se z ní stane ženská. Suma sumarum i když jdou Plazovi zombíci lépe, tak ani tady mě nezklamal. 80% (06.01.2018)