Veronika

Paco Plaza definitívne vystúpil z tieňa Jaumeho Balagueróa, ktorý sa v rámci ich niekdajšieho filmárskeho tandemu javil ako silnejší článok a potvrdil, že je zdatným hororovým režisérom. Postupy, ktoré Plaza uplatnil už v RECu zafungovali aj tu a zdanlivo otrepaný námet s vyvolávaním duchov za pomoci tabuľky ouija a nežiadaným nadviazaním kontaktu s druhou stranou získava v prostredí madridského mestského paneláku razom príťažlivejšiu fazónu. (08.01.2018)

I duchové mají své dny. A čekají, až je zpruzená patnáctka vyvolá, aby si zkrátili nudné chvíle čekáním na El Clásico, u něhož se zabaví nejvíc. Jinak nám podávají zprávu, že se u nich nic nového a nadstandardního neděje. Pořád se straší, straší a zase straší, přičemž závratně stoupá prodej matrací, které po tom nájezdu nelze uvést zpět do původního stavu. Patnáctka má na starost tři malé sourozence, nyní ještě musí řešit ducha v domácnosti. Paco Plaza dlouho hraje na nervy. Nechce ukázat, co straší vě španělské domácnosti. Paranormální aktivita ovšem dosahuje nebývalých hodnot. Máma (Ana Torrent) věčně v práci, čekal bych, že když to do ní někdo čtyřikrát "naházel", že bude atraktivní. Ne, fakt nebyla. A tak je chudák Verča (Sandra Escacena) na všechno sama. A ponaučení vyplývá zcela zjevně - spiritistické seance nebrat a ohlídat si prvotní menstruaci. Zásadním nelibým záporem je nesympatická hlavní hrdinka, v podstatě nikdo mě z její rodiny nezajímal. A celé to strašení má naivní rozměr. Zpočátku shluk výjevů, někdy skutečných, z větší části to byly hrdinčiny psychické úkazy, patrně hormonálního původu. A celkově Plaza jen přetvořil známý duchařský koncept, zasadil jej do dávnověku, rok 1991, udělal z toho "příběh ve stylu skutečných událostí". Mezi námi, on to není úplné "pako", dbal i na zajímavé detaily, působivé hudební vsuvky a jiné, jen u mě převládá názor, že moc "duchařský" žánr neobohatil. Produkčně trochu zaostalé, finále ovšem dostatečně skvostné, průběh filmu vcelku pohodově zmrazující, ale jen místy. Je přece jen lepší s duchy nevést územní spory, netahat je do domácností a celkově být s nimi zadobře. Plaza sice nepředvedl nic mimořádného, ovšem ani nijak zásadně neselhal. 6/10 (11.01.2018)

Po dlouhé době zase horor, u kterého vás bude mrazit. Paco Plaza to stále ještě umí a vytvořit hororovou atmosféru pro něj není žádný problém. Vizuál i zvuková stránka funguje na jedničku. Plaza umí zkrátka hrát na ty správně děsivé struny, když vás chce vyděsit. Postavy byly taky příjemně vybrané a žádná z nich mě nijak výrazně neotravovala, logické jednání jakbysmet. Ve Španěly už jsem přestala téměř doufat, protože mi nesedí jejich časté prolínání v čase a komplikované linie. Verónica má ale linii jasně danou, takže v příběhu se nemáte šanci ztratit. Pointa je sice klišovitá a už velmi známá, ale provedení je bezchybné a atraktivní. Navíc, když se pak na konci dozvíte, že příběh byl podle skutečné události a navíc uvidíte skutečné fotografie onoho bytu, na klidu vám to nepřidá. (03.02.2018)

Veronica je údajně tak děsivá, že ji dokouká jen jeden ze sta diváků. No... Jakkoliv španělskou hororovou školu považuji za jednu z nejlepších na světě, tak tohle dílko se výrazně nepovedlo. Je pravda, že jsem se na něj díval na dvakrát, ale to protože napoprvé jsem u něj usnul. Přestože je scénář údajně inspirován jediným španělským případem, kdy byly potvrzeny "nevysvětlitené" jevy, tak příběh není ani napínavý natož děsivý. Plaza se kvalitě a dojmům, které blahé paměti vyvolával jeho REC, ani zdaleka nepřiblížil. 40% (17.03.2018)

Ani se mi nechce věřit, že ještě někdo skočí na obehraný trik - podle skutečné události. Na druhou stranu je to napsáno v úvodu i závěru tak opatrně, že i autoři dávají najevo - pozor, fikce. To ale není nejdůležitější, klíčové je, že tu máme další nudnou a nestrašidelnou duchařinu, což je smutné. Pokud staré španělské gotické horrory mají výbornou atmosféru, pak těm současným se ji navodit nedaří. Velmi slušná kamera se smyslem pro symboliku a detail a k tomu solidní španělská hudba jsou největšími klady snímku. Občas se najde nějaká pěkná scénka, i když nakonec připomene Freddyho (skutečnost-sen-skutečnost) nebo Hellraisera (matrace především). Za pochvalu ještě stojí šťastný konec pro hlavní hrdinku. Jinak ztráta času... (18.03.2018)