Gogol: Začátek

Všechny tři díly jsou velkolepě natočenou, přímočarou, temnou a zábavnou fantasy, jakou by jeden od Sojuzmultfilmu rozhodně nečekal, zvláště, když na vlastní oči viděl, jak děsivě Štěpčenko v roce 2014 zprasil Vije. Zároveň jde o více než důstojné moderní kompoziční zpracování bubavé povídkové tvorby (Večery na samotě u Dikaňky + Vij) asi nejlepšího autora klasického ruského romantismu. Satanžel to Nikolaj Vasiljevič tenkrát nevydal jako homix ani se toho nechytil povrchní mrvelovský lobotomizér, tudíž dnešní dyslektičtí pubertální kokoti považují jméno velkého spisovatele a jednoho z pilířů světové literatury i dramatu jen za špatně napsaný název šmírackého webového prohlížeče. Rozhodně nesmírně oblažující vidět po všech těch Dyznyho přitroublých furtdokolových svištících bukanýrech až edukativně, dost brutálně, téměř hororově a výpravně zpracovanou mykologii Kyjevské Rusi s pořádným literárním základem a bez podprahového kokotporátního mentorování náctiletých potratů dělnické třídy ke stádovému konzumerizmu a pošlapávání kulturní svébytnosti. Jediné, co tomu můžu vytknout je urputná snaha vykreslit Gogola jako astrálního podivína, která nechtěně vedla k tomu, že z něj udělali tak trochu iritujícího slizáka. (05.10.2021)

Začalo to ako z veľkej knihy. Postupne sa ale noha z plynu dávala dolu, pričom z hororu skĺzol snímok do (skutočne) televízneho fantasy, ktoré občas baví viac, inokedy (ale že) absolútne. Človek má z toho fakt zmiešané pocity a prevláda viac pocit sklamania ako nadšenie. Medzi dva-3 no pokračovaniu šancu dám. (05.11.2023)

Mysteriózní hra s realitou, hororová detektivka, kde ale nechybí humor („moc doktora nenalévejte“), romantika, děs a hrůza, ale i spolehnutí se na Boží vůli, a kde překvapivě funguje i ta linka životopisná, nakolik samozřejmě se možná některé věci v Gogolově životě odehrály trošičku jinak, ale nemám problém věřit, že tvůrci vycházeli z reálných historických podkladů. Navíc je tady hodně drobných mrknutí okem na znalého diváka, který ví něco více nejen o Gogolovi, ale i ruské mentalitě té doby, včetně té společenské a kulturní. Je ale vidět, že tvůrci většinu věcí berou z nadhledu, neztrácejí však ze zřetele, že chtějí natočit i duchařskou historku, což se jim daří jak volbou barev v jednotlivých scénách, tak dokonalou výpravou (jako bych v tom selu 19. století fyzicky byl), lokacemi i triky. Atmosféra je správně tíživá, takhle by měl vypadat jakýkoliv film o londýnském Jacku rozparovači. Herci hrají naprosto skvěle, navíc jejich postavy jsou napsané plasticky, nikoliv čenobíle, a nenudí. Uvidím, co pokračování, ale první film se mi hodně líbil. (24.05.2024)

Hmm, v poslední době se mi nějak často stává, že mě ruští filmaři překvapí něčím, co bych od nich nečekal. Pravda, film mi stylem i atmosférou silně připomněl Sleepy Hollow, takže se nebojím tvrdit, že právě odsud Rusové čerpali inspiraci, ale to nic nemění na faktu, že natočili vydařenou mysteriózní záležitost s hororovými prvky. Nuda mi v žádném případě nehrozila, bavil jsem se výborně, jen to v jednu chvíli vypadalo, že ruská plastická chirurgie v časech Gogolových a Puškinových dosahovala vskutku překvapivých výsledků. Ale co už, nebudu bazírovat na detailech a radši se zmíním o skvělém Olegu Meňšikovovi. Ten předvedl opravdu výborný výkon, ale možná ho jen nekriticky obdivuji, protože patří k hercům, na které se vždycky těším. (22.01.2022)

Obšlehnutý Sleepy Hollow, to každopádně. Ale obšlehnutý ve velkém a hlavně ruském stylu. Takže víc syrovosti, víc krve, víc chlastu, víc fantasmagorie, víc brutality, víc nahatých ženských. A taky členitější děj... No, možná chvílemi i trochu zamotaný děj. Zatím dávám provizorně čtyři (hlavně za tu nechutnou uřvanou tlustou ženštinu v závěru) a vrhám se zvědavě na další dva díly! (23.01.2022)