Papírový dům (Netflix verze)

První dvě série super. Promyšlené, překvapivé, milé. Začátek třetí série tu otěž pokračování úspěšného ještě držel v příjemné rovině, ano, muselo to být lepší, rozmáchlejší a překvapivější, to se dalo pochopit, ale to, co se seriálem předvedli ve čtvrté sérii mě takřka až znechutilo. To už byla prostě jen slátanina plná neustálých jakože nečekaných zvratů a překvapení. Takový maglajz, že budu zvažovat, zda se budu koukat dál. První (5), druhá (5), třetí (4), čtvrtá (2,5) (31.01.2021)

Idealistická, na Jánošíkovskom princípe vyskladaná, za vlasy pritiahnutá rozprávka pre všetky vekové kategórie, ktorá má asi toľko spoločného s logikou, ako Matovič s celou svojou bandou pojebaných úžerníkov s inteligenciou a pokorou. Kým však človeka z pohľadu na týchto idiotov doslova “napína”, na tento počin sa veru zle nepozerá. Mám to komplet za sebou, prvé dve série s hodnotením nad “milión” % bavili paradoxne najmenej, a tak chvála Bohu za štvrtú a poslednú v poradí, ktoré vďaka “kúzelníckym variáciám” konečne naplnili očakávania. Rozmýšľal som, ako to celé ohodnotiť. Prvé tri sezóny to schytali po “trojke”, štvrtá štyri, piata Jackpot. No a i keď je priemer kadejaký a nevychádza to, čert to ber, Ja tu piatu udelím, lebo “La Casa De Papel” si to práve kvôli námetu, ktorý mňa osobne nijak nebaví, no presto všetko si ma dokázal plnohodnotne získať, určite zaslúži. (22.12.2021)

Netflix má vyloženě čich na nové, neokoukané věci a talentované tvůrce. La casa de papel představuje ultimátní partičku zlodějů, jejich plány se rozhodně nedrží při zemi, když chcete peníze musíte ke zdroji a mít plán, pro všechny případy. Kombinace hostage, heist movie a thrilleru, pravda některé věci nepůsobí scénaristicky úplně košer, ale většinou je dramatická stavba a twisty na jedničku. Z celé té party charakterů, je samozřejmě úchvatný mozek Profesor (Alvaro Morte), ale baví i další, Pedro Alonso jako sebestředný Berlín, který má velice zajímavý žebříček hodnot, a neváhá se věcem postavit čelem. Nejsympatičtější je jasně Ursula Corberó jako Tokio, která vás do příběhu zavede jako první. Nečekejte žádný děj ve stylu, co díl, nebo pár dílů jedna akce. Jde o velice rozsáhlé a komplikované plány, kdy nikdy nevíte, jaká komplikace potká partičku přemisťovačů hodnot. Některé postavy jen základně nahozeny, jiné se rozvijí, scénář má občas vtipné momenty, ale hlavně velmi kvalitní dialogy (španělština je nádherny jazyk smrt tomu, kdo nesleduje v originálním znění), perfektní OST, návykový úvodní song. Tato série je jako droga pořád do vás pumpuje napětí a cliffhanger se vyvrbí neomylně tak, že musíte na další díl, prostě nejde přestat. Zapomeňte, že při tomhle seriálu budete sledovat něco jiného, asi stejné jako byste kočce chtěli vnutit steril granule jako dezert místo šunky... Je otázka, kam nás vezme pátá série, co vlastně tvůrci plánují, protože podle mě by se mělo v nejlepším přestat, zvolený formát námětu nejde přece jen dojit do nekonečna. Přesto musím prohlásit, že jedna z nejdůležitějších sérií této dekády. Zajímavost, vždy když nadávám na remaky, na tenhle seriál jsem přišel díky, tomu, že při tvorbě svého každoročního přehledu asijské kinematografie vidím, že Korejci se chystají adaptovat tuhle sérii, to se asi hodně zasměju výsledku. (30.12.2020)

Víc než solidní španělský heist seriál, který má napad, zajímavé postavy, slušné tempo a vysoký počet zvratů na metr čtvereční. Na druhou stranu bych si dokázal představit míň telenovelových vztahů a víc noirové nekompromisnosti, výrazně míň cliffhangerů, které jsou hned v dalším díle prakticky zneutralizovány a celkově prostě míň chytračení a víc chytrosti. Třetí sérii od Netflixu fakt nepožaduju (přijde příští rok), ale i tak doporučuje 7 z 10 profesorů. (16.12.2018)

Partička španělských muklů vedená semiautistickým panickým šprtem se rozhodla devalvovat Euro a je z toho espectáculo de puta madre aneb téměř osmnáct hodin skvěle natočené a fantasticky zahrané divácké onanie s úžasně napsanými dialogy a postavami, mezi nimiž jednoznačně kraluje famózní Alonsovic Péťa v roli chladně mentorujícího bezemočního narcise Berlína. Některé ty náhody a jakože geniálně predickované rošády jsou sice místy kapku prvoplánové a přes statistickou hranu, nicméně i tak se jedná o jeden z nejlepších serošů za posledních pár dekád, který sem tam pomalu nejde vypnout, po jeho skončení máte vyloženě absťák a třepete se na další řadu, přičemž vám původně italské Skal a stepí divočinou, odrhovačka chytlavější než kapavka, bude znít v hlavě tak dlouho, dokud se nevydáte do Dolomitů a neodprásknete tam Mussoliniho. (03.10.2018)