Konec básníků v Čechách

Porevoluční zmrtvých vstání Básníků mi moc nesedlo. Především atmosféra původních tří dílů zmizela a nahradila ji právě ta porevoluční. Možná to vcelku dobře vystihlo danou dobu, ale k Básníkům se mi to prostě nehodilo. Stejně jako se nehodila poezie do začátků devadesátých let. Postavy mi téměř všechny tentokrát přišly nesympatické a pár povedených scén a dialogů čtvrtý díl jako celek nezachránilo. K opakování se nechystám a doporučení je spíš - vyhněte se tomu. (23.07.2021)

S ŽENSKEJMA JE TO JAKO S FILMEM. JAK JE PŘEHNANĚ INTELIGENTNÍ, NEDÁ SE TO VYDRŽET. Tihle Básníci nejen zachycují porevoluční dobu, jsou jejím produktem a zároveň ji vytváří. To je na nich zajímavé, ne dobré, stejně jako snaha hlavního hrdiny bilancovat na prahu středního věku a v době velkých společenských změn. Postavy se střídají, motivy také, je to o všem a často o ničem, začíná otravný product placement, (nucené?) veletoče v postavách (Honza Antoš = Marek Vašut?), občas rádoby humorné lapsy (srovnávání Sokola a SSM) a tu a tam z toho všeho vykoukne ono vtipné a životné básnické střevo, jak si ho pamatujeme z osmdesátých let. To je snímek i na těch 70%. Jediný jasný klad - nejdospělejší a nejlepší píseň v sérii. (18.04.2016)

Zoufalé, pan Klein a všichni kumpáni to samozřejmě měli zapotřebí, milý Golfisto, protože prachy, prachy, prachy... Jinak prd a kulový. Hloupé, nudné i blbě hrané, technicky ledabylé (sledujte místy postsynchrony, jak se čudláčtí lůzři ani sami sobě netrefí do huby) a upocené až běda. Zbytečný film. Takhle se kurvila ta naše kultura česká svobodná. Ale dobře pochopili, postsoudruzi. Dnes jsou tihle debilové bohatí, ze všech těch sraček, co na nás za těch 15 let vyblili... (22.02.2006)

Ano, jak už tady padlo "skončit se má v nejlepším". A má pravdu, myslím si, že kdyby s tímhle už nepřišli a ani s tím dalším (ještě horším), tak by byli básníci téměř bezposkvrny. Anvšak od mě si zaslouží tři hvězdičky. Už z toho důvodu, že jsem na básnících vyrůstal a proto mám k nim dobrý vztah, takže zkouknout to víckrát mi nedělá problém. Ale jak říkám, možná by bylo lepší kdyby ho nenatočili. (08.02.2008)

Nevnímám toto čtvrté dějství o mnoho horším, než jeho předchůdce. Stále je to laskavé, jen s tou nenucenou lehkostí je to vachrlatější a vtipný nadhled ztrácí na své působivosti. Za klad naopak považuji skutečnost, že toto dějství předkládá reflexi nově nastolených podmínek a fungování státního útvaru. První polovina devadesátých let byla divočejší a nepřehlednější, kde se různé soukromé i veřejné zájmy střetávali, proplétali a vzájemně ohýbali ke spokojenosti nejblíže a nejpevněji zainteresovaných osob. Absurdita socialismu skončila, ale nahrazena byla jen líbivou podbízivostí a škvárem. Z hodnot se staly nejasné a vychvalované pseudohodnoty. Všechny stereotypy, představy, bláznivé naděje, idealistické prvorepublikové návraty a mámivé lži a napodobeniny jsou předhazovány divákům. Se snaživou hravostí a s tíhou nových a zavádějících poměrů. Hlavní postavou je samozřejmě lékař Štěpán Šafránek (příjemný Pavel Kříž), jehož bezstarostná prostořekost ho vrhá do víru nového řádu. Neschopen pochopit nové hodnoty, se pokouší najít své smysluplné místo v životě. Nemůže zde chybět nejlepší Štěpánův kamarád Kendy (sympatický David Matásek), a ten se zjevně dokáže s nově příchozí realitou vypořádat s mnohem větší úspěšností. Poetickou múzou je rýmující lékárnice Ute (šarmantní Tereza Brodská) a její cílevědomý a elegantní tah na branku. Z dalších rolí: stále starostlivá Štěpánova maminka (Míla Myslíková), zoufající si zdravotní setra Tonička (Jana Hlaváčová), bývalý gymnaziální profesor chemie a obecní předseda družstva Sokolů Ječmen (Josef Somr), Kendyho partnerka v osobním i profesním životě Vránová (Lenka Kořínková), poetická múza minulosti Píšťalka (Eva Vejmělková s hlasem Zlaty Adamovské), stále nenasytná a vnadami obdařená Bedřiška (Barbora Štěpánová), novodobý iluzionista a léčitel Písařík (Pavel Zedníček), bývalý referent s novou a úspěšnou etapou doby Nádeníček (Oldřich Navrátil), prozíravý ředitel novodobého druhu nemocnice (Josef Větrovec), nový a pragmatický ředitel starodobé nemocnice Sahulák (Tomáš Töpfer), úspěšný provozovatel obchodu s auty Karabec (Ondřej Vetchý), spokojený lékař novodobého typu nemocnice (Marek Vašut), zesměšněný ředitel nemocnice (Antonín Procházka), či úspěšný snaživec nových časů Hanousek (Miroslav Táborský). Ta reflexe není vůbec špatná a umí ironickým způsobem veškeré bláhové snahy o zbohatnutí se současnou ztrátou citlivosti předkládat ve stále ještě příjemné podobě. Naštěstí, žít lze téměř za každých proměnlivých podmínek. (09.08.2016)