Nočné zvieratá

Tohle bude přesně ten film, nad jehož hodnocením se zapotí i promovaní inženýři filmové vědy. Já se po třech dnech od projekce dostal teprve do stádia "co na to říct?", což ale vlastně pokládám za osobní úspěch, protože cestou z kina jsem byl schopen spíš krajkově vyšívat než hodnotit Zvířata. Jak mám obvykle radost, že díky ČSFD projekci můžu ušetřit (třeba na novou látku), tak tentokrát bych si snad i zaplatil za to, aby mně na konci někdo řekl, k čemu ta načančaná nádhera vlastně došla. Ono je fajn dát mi prostor pro fantazii, ale kdo to má pořád zvládat myslet za režiséry? (25.11.2016)

Tři paralelní osy: přítomnost, minulost, fikce. Ve všech vystupují stejní hrdinové, což hrdinku vede k úvahám, nakolik má smyšlený příběh odrážet její vlastní život. Úvodní psychologická část z texaského middle of nowhere byla úchvatná, vezmu-li nicméně v úvahu, že se po příchodu Michaela Shannona na scénu celá knižní osa přeměnila na předvídatelné klišé, zatímco reálná osa začala pro změnu stagnovat a vlastně k žádnému rozuzlení nedospěla, na víc než tři hvězdy to v tomto případě fakt nevidím. (25.02.2017)

Story o ženě, která ve svém  životě učinila několik zásadních rozhodnutí a ono ji to dohonilo skrze četbu plynoucí před očima jako film. Noční zvířata nejsou dva příběhy v jednom, ale naopak jeden ve dvou provedeních, kdy se neexistencí jednoho či druhého zbortí celá úžasná pointa - to píšu pro ty, co viděli a obloukem je tohle obešlo. Kdo miluje katarze Kieslowského, bude se v Nočních zvířatech cítit jako v přátelském objetí. Jestlipak ho zná i Tom Ford, ikona módního designu, co stejně tak, jak elegantně a přitažlivě vypadá a tvoří módu, přistupuje i k filmovému řemeslu? Pro mne výjimečný zážitek ... absolutních, super hereckými výkony umocněných a krásnou hudbou podbarvených 5*. (14.01.2017)

Tom Ford se opět vyrovnává se ztrátou. Vizuálně a vypravěčsky je ještě o krok dál, než když nám svého času představoval Single Mana, ale jde na to tentokrát hodně nepříjemně, byť určitě ne nepřívětivě k divákovi. To jen texaský noir, který hlavní hrdinka čte, je tak temný, depresivní a bezútěšný, že se mi na obrazovku chvílemi ani dívat nechtělo. To by ale byla škoda, protože záplava metafor, které umí divákovi do hlavy vyvrtat slušnou díru, je obrovská a výsledný dopad jakbysmet. Paralely mezi knihou a Susan jsou tak náramně chytré a byť samotný konec leckomu svou antikatarzní troufalostí zkazí požitek, do mě se zavrtal až téměř bolestivě. (29.10.2018)

Po prvním shlédnutí jsem měla mírné podezření, že by ten film mohl být dokonalý. Čtyři roky jsem o tom přemýšlela a teď už jsem si tím jistá. Imponuje mi, jak je Tom Ford suverénní a sebevědomý. Přijde mi strašně super, že je to film o tom, jak Amy Adams čte knížku. Možná je to také jediný film, kde je Armie Hammer typově správné obsazený (hm, zapomněla jsem na The Social Network). Nakonec mám největší pochyby o Aaronu Taylor-Johnsonovi, protože (a to je má častá výtka k lidem, kteří hrají despicable postavy) vypadá až příliš "jenom" jako inteligetní herec snažící se hrát naprostého zm*da než jako opravdový naprostý zm*d. Ten konec, ten skvostný konec, mě nadchnul už při prvním shlédnutí, ale teprve časový odstup mi dovolil do všech detailů docenit rafinované významové propojení mezi oběma vyprávěcími rovinami. Edward ví, jak udělit osudovou ránu, a na rozdíl od Tonyho u toho omylem netrefil i sám sebe. (25. 1. 2022) (24.09.2017)