Nočné zvieratá

Až se budu letos o vánocích sprchovat, tak se musím podívat, jestli mi náhodou nenarostla kunda, případně jestli jsem nezačal rektálně menstruovat. Jinak si nedokážu racionálně vysvětlit, jak jsem dokázal zachytit všechny mimikou naznačené pocity ženské hrdinky a plně je pochopit. Pravděpodobně bude na vině neuvěřitelně žhavá Amy Adams. Jistě, sice tam neobnažila ani kotníček a nad čtvrtkou kozy čouhající z koktejlových šatů se dá jen těžko vyhonit, ale ta její napudrovaná sexy tvářička je prostě ideálním materiálem pro bukkake párty. Pravda, v Příchozích mě teda spíš odpuzovala, ale stačí troška Max Factoru a jeden hned taje. Kupodivu to nebylo debilní ani dějově a moji pozornost si to udrželo i po dvou rohypnolech a flašce vodky. Chorobná buržoazní honba za společenskými statusy, nevkusným blahobytem a kožichem slepeným ze sto dvaceti činčil představuje nepostřehnutelnou propast do hlubin duševní osamělosti a já jsem neskutečně rád za to, že chodím s pletenou taškou v teplákách za starým Nguyenem do večerky pro lahváče a mám nepovrchní přátele, se kterými je můžu vypít… vlastně ne, nejsem za to rád, ale nějak svůj ubohý život omluvit musím. Snobská artovka par excellence. (17.01.2017)

Nádherně nasnímané i stylizované, fenomenálně ohudebněné a skvostně odehrané nabubřelé snobské nic, na kterém je vůbec nejhorší to, že finální rozuzlení (a je úplně jedno, ke kterému z těch dvou či tří možných výkladů se ve výsledku přikloníte) nedává zpětně "opravňující štempl"/opodstatnění oné rádoby důmyslné formální výstavbě jakože mindfucku. Spíše naopak v plné nahotě ukazuje, že z každé z těch tří narativních vrstev by bohatě stačila pouze jedna stěžejní scéna, aby se docílilo shodného efektu i vyznění (a to pro všechna tři možná vyznění). Ovšem úvodní hardcore titulky ponechat; ty jsou na tom to vůbec nejlepší a nejpodvratnější. (21.11.2016)

Strhující klamání tělem. Film zdánlivě přestylizovaný a zaměřený na formu a materiální věci, chladně pragmatický a nemilosrdně násilný. Zároveň však podprahově odzbrojující sonda do reality dnešního světa s kupou naprosto zásadních životních otázek ve smyslu správnosti/nesprávnosti žití dnešního života, řešení důležitých cílů, směrů a názorů, které ovlivňují budoucnost a definují přítomnost člověka. Film podobně sofistikovaný, moudrý a divácky krajně nepřístupný, jako Konzultant Ridleyho Scotta. Scénáristicky však ještě propracovanější, proto má v hodnocení ten kousek navíc. Opět i zde platí, že narážky některých uživatelů na snobství apod. pramení z jeho nepochopení a tím pádem i nepochopení toho, jaké myšlenky a poselství snímek vyjadřuje. (11.12.2016)

Dva v jednom. Fiktivní příběh, který nepřímo souvisí s tím reálným. Mám z toho rozporuplné pocity, protože ten reálný mi vůbec nesednul, nemělo to hlavu ani patu a hlavně to nemělo žádné vygradování a žádný konec. Proč se postava Amy Adams chovala tak, jak se chovala, jsem nepochopila ani z pohledů do její minulosti, které nám to zřejmě měli celé objasnit. Naopak ten fiktivní příběh byl dost strhující, ač takovéhle příběhy nemám moc ráda, tak tady jsem měla přilepené oči k obrazovce a div jsem nedutala, hlavně tedy tak první půl hodina, příběh sice potom nějak vygradoval, ale té první polovině se to nevyrovnalo. Váhám, ale dávám 4*, i přesto, že se nedokážu rozhodnout jestli se mi to vlastně líbilo nebo ne. (06.03.2017)

Jestli měl úvodní útok na pohled (zejména ten mužský) vystihnout hrdinčin nedostatek vkusu a soudnosti (protože se nacházíme v její galerii), dalo by se pochopit její následné nadšení z Edwardova brakového románu, postaveného na těch nejdebilnějších dějových zvratech a zalidněného karikaturami jižanských vidláků, hysterických manželů a nezlomných šerifů. Kdyby od nás ale film doopravdy vyžadoval kritický (a cynický) odstup od protagonistky natolik nepřipravené na reálný svět, že si sama nedokáže ani rozbalit obdrženou zásilku (poté, co se pořeže, přenechává práci asistentovi), postrádal by smysl melodramatický závěr, spoléhající naopak na naši identifikaci se Susan. Nejsem si sice jist, jak vážně Ford chce, abychom Noční zvířata brali. Moc vážně je každopádně brát nelze. Co postava, to jednorozměrná figurka. Namísto opravdově působících vět otřepané fráze, s jejich pomocí nám postavy odhalují své citové rozpoložení (namísto toho, aby je zahrály). Ve světě Susan musí všichni a všechno především dobře vypadat, což někdy platí a někdy neplatí ve světě knihy, kterou Susan čte. Zřejmě tedy není pravda (nebo alespoň ne po celou dobu), že by si do románu, tak jak se jeho děj zhmotňuje před našima očima, projektovala to, co v něm chce mít. Nebo snad mezi fetiše žen z lepší společnosti patří Aaron Taylor-Johnson ostentativně si utírající zadek? Podezřívám režiséra, že sám neměl ujasněno, jak moc (sebe)ironický a úmyslně campový na jedné straně a romantický, duchovní hodnoty materiálním nadřazující na straně druhé chce být. Výsledkem je trojice filmů, jižanský thriller, melodrama o třídních rozdílech a satira ze světa snobů posuzujících druhé podle toho, zda vlastní nejnovější model iPhonu, které jsou místy vcelku zábavné, ale po většinu času se tváří mnohem vážněji a důležitěji, než by se vzhledem k jejich vyprázdněnosti slušelo. 65% (23.11.2016)