Bacurau

Chválená Brazilská festivalovka z Cannes mě nestrhla tak, jako ostatní, ale rozhodně se jedná o nevšední a zajímavý zážitek. Příběh se zaměřuje na uzavřenou Brazilskou komunitu kdesi u pouště, kterou zavrhne systém. Né jen že město vymaže z map, ale také jim dochází jídlo, voda, elektřina a přišli si tam zalovit američtí turisti. Film plyne v pomalejším tempu, ale jakmile se film ze sociálního dramatu přesune do až Westernového Thrilleru s Tarantinovským Gore, tak je to solidní podívaná, která se násilí neštití. Na Brazilii obdivuhodné, ale pár elementů mě tam rušilo ( herecké výkony a vizuál nejsou nejsilnější stránkou filmu, ikdyž to byl možná i záměr). 6/10. (05.12.2019)

Bacurau představuje náležitě divácký a současně agitačně nazlobený příspěvek do kategorie lidových morytátů a primitivních (ne ve smyslu hlouposti, ale způsobu komunikace s nejnižšími vrstvami publika) socio-politických metafor. Právě proto zde má místo přímočará symbolika, prvky brakových žánrů, karikaturně jednoznačné charaktery, krev a přízemnost, i motivy spojené se sounáležitostí venkovských společenstev a hrdostí vůči dějinám a jejich dědictví. (19.05.2019)

Bacurau má své muzeum, tím se od většiny řekněme městeček odlišuje. Příliš lidí do něj však nechodí, to kdyby tohle změnil třeba takový Udo Kier, možná mohlo být všechno jinak. Muzeum, přehrada, místní, trocha politiky a všudypřítomné rakve, těmi to všechno začíná, když je přejíždí cisterna s vodou. Už tahle scéna navodí správně westernovou atmosféru, už u téhle scény je zřejmé, že ještě bude mít hlubší význam, tak jako vše výše zmíněné. Nenavazuje na ni však žádný masakr, spíše taková sonda do života jednoho městečka v Brazílii, dlouhý, rozhodně však ne nudný, klid před bouří. A také neustálé budování napětí, které nekončí ani když Kleber Mendonça Filho a Juliano Dornelles začnou postupně odhalovat karty, právě naopak. Ve druhé polovině se ve změti žánrů opět dere do popředí western a je to výborné, obzvlášť v muzeu, nebo u "zahradníků". Nejzajímavější a snad i nejvíce nejednoznačnou postavou je Michael Udo Kiera, u nějž jsou ty politické narážky samozřejmě patrné nejvíce. Stačí vzpomenout na scénu schůze, která o všech návštěvnicích prozradí to pro děj nejpodstatnější. 80% (16.06.2023)

Jsou to už ca dvě dekády, co jsem vymetal art kina a nejrůznější fesťáky a nenasytně sjížděl klubové filmy pro tzv. "náročného diváka". Kdybych Bacurau viděl tehdy, jistě bych z něho byl nadšený a hledal v něm nejrůznější poselství a podobenství. Respektive bych si namluvil že jsem z něho nadšený a že jistě obsahuje nějaká ta poselství a podobenství. Dneska si ale nejsem moc jistý, co jím chtěl básník... tedy rejža... tedy rejžové vlastně sdělit. Ale umím si představit, že po jeho zhlédnutí by nejeden latinskoamerický peon či gaucho mohl dostat žízeň na krev nějakých gringů a spolu se svými bratranci a sousedy si s chutí zařádit při takovém malém lokálním mačetovém pogromu na skupinku turistů, která omylem zabloudila do jeho vesnice uprostřed pampy na konci světa. Ještě že hispánští vidláci sjíždějí radši spíš telenovely. Největší klad filmu je jeho zvláštní nepojmenovatelná atmosféra, syrová, lehce surreálná, lehce magicko-realistická, krásné exteriéry a pár hezkých brazilských ženských. No, opravdu vlastně jen ten pár, protože bývalá femmefatalistická superkrasavice Sonia Braga je už bohužel stařena. (23.12.2019)

Takove zanrove veletoce jsme tu dlouho nemeli. Bacurau zacne jak klasicka poklidna festivalovka o tezkostech nejakych domorodcu a pomalu ale jiste se z ni stane neco jak od Tarantina. Krasna kamera, sympaticti herci, skvele napsany scenar a neokoukane prostredi z toho delaji opravdu podivne krasny zazitek. (30.07.2021)