Chlapi neplačú

Traumat války se jen tak nezbavíš. Své o tom můžou vyprávět američtí vojáci, spíš tedy jejich psychické problémy. A to ještě bojovali proti nepříteli na jiném kontinentu. Srbové, Chorvati, Bosňáci byli fyzickými sousedy a pak jednoho dne vzali kvér. Ve filmu jsou zastoupeni ti, kdo byli nuceni k zabíjení bezbranných, i jejich oběti. Těžko soudit na kolik jsou emoce přepísklé, a tedy nerealistické. Někdy stačí hloupá poznámka, aby staré vášně znovu zatemnily mozek. (15.10.2017)

Originální filmový pokrm pro mysl i duši. Výborné komorní drama o jizvách na duši celých balkánských národů bývalé Jugoslávie. Pro mne jen těžko popsatelný zážitek. Film o vyrovnání se s válečnými traumaty, s minulostí i sami se sebou a o snaze alespoň se pokusit porozumět tomu druhému. Je možné vstřebat vlastní bolest a zahojit hluboké rány a nepřenášet své pocity křivdy a nenávist na další generace potomků? Je vůbec možné to všechno pochopit? Možná, snad. Ono i té skryté, tiché záště a nenávisti je dnes plný svět. Zůstává spousta otázek. (05.10.2017)

Výborný námět a další z možností, jak se alespoň částečně vyrovnat se stále skrytými a potlačovanými traumaty z války v Jugoslávii. Přivést na jedno místo Slovince, Chorvata, Bosňana, Srba, Muslima a Ustašovce a začít rozebírat, co dělali a jak se o toho cítili. Mimochodem za tu otázku, která by zazněla po tom, co jsem se přiznal, že jsem někoho ve válce zastřelil, bych toho terapeuta zastřelil na místě taky a nebo bych mu minimálně jednu ubalil. Velmi se mi líbil i poměrně ostrý kontrast "banálních" dialogů večer nad skleničkou rakije a těch ve scénkách při odpoledních sezeních. Silné momenty se daly najít v obou rovinách. Pokud se o téma zajímáte, rozhodně se mrkněte, jasné odpovědi nedostanete, ale spoustu podnětů k přemýšlení rozhodně ano. Ani zhruba dvacet let po válce v Jugoslávii nejsou všechny psychické rány účastníků zhojeny a otázkou zůstává, jestli se člověk s válkou dokáže někdy plně vyrovnat. (19.12.2018)

Válka na Balkáně byl hrozný průser. Nikdy jsem nepochopila, jak rychle se ze sousedů a kamarádů stali úhlavní nepřátelé, kteří se bez milosti střílejí a podřezávají si navzájem své nejbližší. Tohle se přece nedá jen tak rychle zapomenout. To vážně stačí pár dní na horách, trocha psychologického skotačení a vše je odpuštěno, a zase jsme všichni kámoši? (14.03.2020)

Vojnové jazvy na tele a duši sa ťažko zacelujú. Tvorcovia sa v širokej koprodukcii snažili vyrozprávať príbeh mužov z rôznych národností bývalej Juhoslávie, ktorí stáli na opačných stranách frontu. Film je síce obžalobou vojny, ale to nie je primárne, zaoberá sa traumou povojnového stavu. Nenávisť a nacionalizmus je stále živý a prejavuje sa v chovaní aktérov. Síce poznamenaní vojnovými útrapami, stále nedokážu nájsť v sebe silu silnejšiu ako nenávisť, ktorá dohnala Balkán do konfliktu. Cesta k nápravám chýb je zložitá a zaujímavý experiment so zástupcami strán kdesi v horskom hotely v sebe nesie mnoho poznaní, uvedomovanie si utrpenia druhého. Snaha o humanistické dielo sa vcelku vydarila, záver aj vďaka metaforickému vyjadreniu dáva nádej. (14.06.2018)