Frigo na mašine

Friga na mašině jsem si oblíbil už jako malý, když jsem si ho často pouštěl u mého dědy z jedné ošoupané videokazety. Možná i proto je to dodnes můj nejoblíbenější Keatonův film a snad i mně nejmilejší film vůbec. Jeho síla není ani tak v komických situacích plných gagů, u kterých bychom se smíchy za břicho popadali, ale spíš v jeho atmosféře, v náladě jakou v nás vyvolává, v poezii a kouzlu, které obsahuje. „Na tomto filmu je možno obdivovat všechno: jeho jednoduchost i bohatost, jeho uvolněnost i napětí, jeho melancholii i humor. Všechny tyto pojmy vytvářejí celek.“ (Herbert Jhering) Doporučuji verzi se skvělou hudbou Carla Davise. Zajímavosti: Záběr s mostem a padajícím vlakem byl vůbec nejdražším záběrem v historii němého filmu. Delší 107 minutová verze je pouze pomaleji promítaná původní verze 75 minutová. (17.09.2007)

Frigo na mašině je děsně nadčasový snímek. I když se jedná o němý film, ani dnešní klipové publikum by se u něj nenudilo. Rychlé střihy, stálá akce, gigantické scény (souboj armád, zničení lokomotivy) to všechno drží pozornost diváka po celý 78 minut. No a k tomu samozřejmě šašek Keaton, který ač groteskně, vystŕihává jednu ze svých nejlepších rolí, ne-li nejlepší. Frigo na mašiné stojí za to a já mu dávám s čistým svědomím plný počet hvězd. There were two loves in his life: his engine and... (28.11.2009)

Jak já doufal, že jsem už překonal tu groteskovou fobii. Pustil jsem si Friga na mašině s tím, že si to užiju, pobavím a můj obličej se obejde bez podivných výrazů a svršeného čela. Bohužel, neobešlo a své pohledy bych nepřál nikomu vidět. Naštěstí to mělo jen hodinu patnáct. __ Ano, na rok 1927 opravdový vrchol, to uznávám, občas jsem měl rty v normální poloze, ale že bych se usmál? To se rozhodně říct nedá. Někdy ale zase jsem měl chuť dát plný počet, ale převažoval odpad, čili hodnocení není vůbec jednoduché. ___ Pokud vás tyhle starý "nedomrdky" baví, určitě si to užijete a proto berte moje hodnocení s rezervou, protože já prostě nedokážu dát filmu více než dvě hvězdičky, když mám po jeho skončení chuť něco rozbít... (26.10.2008)

Zklamání. Friga na mašině jsem si nechával až téměř na konec. Viděl jsem velkou část tvroby Bustera Keatona The General předcházející, z nichž se mi nejvíce líbil Frigo ve člunu a Frigo jako obětní beránek (posléze se mi jako nejlepší/nejoblíbenější Keatonovi filmy vyprofilovaly snímky Three Ages a Scarecrow ) . Čekal jsem, že si tentokrát dám svou první pětihvězdu němému snímku, avšak chyba lávky. První půlhodina vypadá velice slibně, je to hodně svižné a hudba, kterou jsem měl k dispozici, byla neuvěřitelně geniální. Bohužel se ale opakovala tolikrát, že jsem z ní ke konci v podstatě šílel vzteky. A vůbec celý film jde od té půlhodiny pozvolna do kopru. Je to hodně netypický Keatonův počin. Hledal jsem dost těžce nějaké jeho typické fóry, ale byly k nalezení většinou na začátku nebo na úplném konci. V podstatě to tak po celou dobu není ani moc vtipné a zbývají potom jen dvě věci, kterými se Frigo na mašině dle mého názoru od jeho většiny předchozích děl liší - svou délkou a chvílemi opravdu pompézními a obdivuhodnými záběry. (17.07.2006)

Buster Keaton je takový „Wallace and Gromit“ reálného (potažmo filmového) světa – v podstatě veškerá jeho komika je založena na jeho kutilství a vynalézavosti. A to ať již mluvíme o různých mechanických kulisách, pohyblivém prostředí a vlastně celém rozvržení mizanscény. Nutno podotknout, že v tomto ohledu je Keaton takřka nedostižný - ostatně málokterý z komiků němé éry se dodnes těší takové oblibě, jako on - snad s výjimkou Chaplina. Zatímco Chaplin však nezestárl kvůli svému velkému humanismu, Keaton je ceněn především pro svůj technokratismus. V některých případech se divák ani nestačí divit, kam na ty své nápady chodí. Třeba jeho honičky dodnes patří k nejpropracovanějším vůbec. Jsou jako perfektně složené domino – vše je postaveno předem, tak aby jednotlivé dílky technologických vychytávek a „gatjetů“ do sebe zapadaly v dokonalých rozestupech. Pak už stačí jen příchod hybatele (samotného Keatona), který složitý mechanismus spustí a stane se (díky své akrobatické průpravě) jeho nedílnou součástí. Proto se příběhy Friga točí vždy kolem nějakého domu, lodi, vlaku a dalších neživých předmětů (v kontrastu třeba s Chaplinovým člověkem jako středobodem obrazu). Možná namítnete, že v tomto případě je ve filmu i milostná linie. A já si myslím, že jsou zde dokonce dvě. Jedna probíhá mezi Johnniem a Annabelle. Druhá pak sleduje láskyplný vztah Johnnieho k jeho lokomotivě. A já mám velmi silné podezření, že ta druhá je (přinejmenším pro Keatona) mnohem podstatnější. (31.03.2017)