The Suicide Squad: Samovražedná misia

Líbil se mi i stejnojmenný film z roku 2016, takže jsem na rozdíl od jiných nečekal na spásnou nápravu, ale prostě jsem se těšil na další šílenost z hlavy mého oblíbeného Jamese Gunna. V Gunnově světě (Gunnových světech) totiž platí pravidlo, že stát se může naprosto cokoliv, a Sebevražedný oddíl se jím řídí také. Všechno, co se stane, je hlavně zdroj zábavy, neustálé zábavy spočívající v kulometných dialozích a jejich (sebe)vražedných pointách, v akčních scénách utržených ze řetězu a z nepředvídatelně se vyvíjejících malých příběhů, které podpírají ústřední nijak objevnou zápletku. Jakmile něco zapáchá klišé, Gunn se s tím lusknutím prstů vypořádá. A není na to samozřejmě sám, protože má k dispozici výborně vybrané herce a herečky, díky nimž (a díky jeho scénáři) si rychle oblíbíme i ty postavy, které potkáváme poprvé a které z upoutávek vypadaly spíš jako trochu zapálenější cosplayeři. Rád se podívám (a pekelně pobavím) znovu. (05.08.2021)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)

Stejně jako u jedničky, i zde je středobodem Margot Robbie, která i když vážně září, tak narozdíl od předchůdce již zde má poměrně silnou konkurenci. Na úvod je nám představeno rozsáhlé komando podivínů, z nichž je tu většina jen na ten počáteční masakr. Zbytek se objeví následovně a já si je během chvilky zamiloval. Jedná se o charismatickou partu z nichž má každý jedinečné schopnosti, osobité kouzlo i vlastní problémy. Ale co je hlavní, každý dostává v příběhu dostatek prostoru a diváka baví způsobem svým vlastním. Máme tu soutěživé duo zabijáků jako Johna Cenu a Idrise Elbu, roztomilou krysařku, až dětsky naivního žraloka, šílenou Harley a k tomu už jen divný týpek do počtu a můžeme začít. Řekl bych, že oproti filmu z roku 2016 se jedná o obrovský úspěch. Dílo je totiž plné skvělých vtipů, nápaditých akčních scén a velice grafického násilí, díky čemuž je to podívaná zábavná již od samého začátku. Nicméně jsem z celku neměl tak dobrý pocit, jak jsem doufal a to hned z několika důvodů. Ani bych snímku nevyčítal ten zoufale prostý příběh, který je u superhrdinských filmů již častým standartem, ale především mi zde vadil úhlavní nepřítel, což byla přerostlá pestře barevná mořská hvězdice. Na níž mi vadilo snad vše. Rozčilovala mne tak samotným vzhledem počínaje, přes nevyužitý potenciál jejích nohsledů, až jejím původem konče. Ze všeho nejvíce se mi však nelíbil způsob, jakým se ji nakonec podařilo porazit (kvůli spoilerům nebudu zacházet do detailů). To mají alespoň filmy Sebevražedného oddílu společné, ani v jednom nebyl zvolen vhodný protivník našim hrdinům. Vidím to na lepší průměr, ale nejde o žádný zázrak. 77% PS: Nejsem si jist, kolik lidí si to nakonec uvědomí, ale King Sharka si zahrál Sylvester Stallone. (12.08.2021)

Nic pro lidi bez nadhledu. Ani jsem nedoufal, že v dnešní politicky korektně připosraný době uvidím něco podobnýho. Svět komiksovýho filmu, který dnes úpí pod vládou marvelovských dětinských omalovánek, potřeboval někoho takového, jako je James Gunn - bývalý Tromák, originální svéráz, což je silně znát na jeho tvorbě. Jeho film je neskutečně odvázaný, se smrtící kadencí přepáleného humoru, ale přitom to ve výsledku není žádný chaotický bordel. Gunn má jasnou vizi, umí fantasticky načasovat nekorektní vizuální fórky a spousta jeho scenáristických nápadů dokáže překvapit. Prostě talent od pánaboha. A chvílema v té záplavě čvachtavého R-kového gorefestu mi připadalo, že koukám na nějaký drahý půlnoční film v nějakém grindhouse kině v hlubokých 70.letech. A závěrem jako bonbónek nejoriginálnější kaiju monstrum všech dob. Klobouček Warnerům, že se nebáli a tohle Gunnovi odklepli do široké kinodistribuce. (07.08.2021)

The Suicide Squad je silnější film, než Suicide Squad. Sebevědomější, uvědomělejší a určitě lepší. Ale celkově v něm tu kulervoucí pecku nevidím. Pár ustřelených obličejů a roztržených těl to pro mě nedoručuje. Nemít žolíka v podobě Harley Quinn a Starro, tak má Gunn problém. Současné DC universum asi nebude tak úplně pro mě. (08.08.2021)