Pidä huivista kiinni, Tatjana
Tatjana
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Réžia:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrajú:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (viac)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (63)
Poetiku filmů Akiho Kaurismäkiho miluju, myslím, že ho mám dokonce v desítce svých TOP režisérů. "Drž si.." mě ale nechytlo. :-( Byl to trochu hard core, jako by tady nikdo nevěděl, co s tím, o čem to má vlastně být. Proto to podle mě taky mělo jen hodinovou stopáž. Být to delší, tak tu bednu snad rozbiju. Otázky, které mě při tom napadaly, jsem si už totiž stihl položit snad desetkrát: - kolik cigaret se musí vyčadit, aby kouř vytlačil z atmosféry všechen kyslík? - kolik litrů kafe může člověk vypít, aniž by ho to zabilo? - existuje ženská, která by ve Finech dokázala probudit vášeň? Škoda, že Tatjaně ten šátek neulítl, aspoň by se něco konečně dělo. ()
Zobrazení outsiderů, kteří jen pijí a kouří, mi zas tak sympatické není, leč výsledný dojem kompenzuje slušná kamera, osobitá stylizace, vhodně zvolená hudba, úspornost v herectví a krátká stopáž. 75 % ()
Ak by som sa mal podieľať na marketingovej kampani pre artové filmy, tak určite by som neznalému divákovi neukázal tento film. Je to totiž ten typ snímky, kvôli ktorým väčšina ľudí artovky nenávidí. ()
Možno sa jedná aj o to najlepšie roadmovie, to nepreháňam. Jediná vec čo by som tomuto filmu vytkol je jeho stopaž, ja som sa totiž do toho tak vžil, že by som to dokázal sledovať aj tri hodiny. Dodám snáď len : "Zdvíhaj zadok, hovorí Johnny Cash. Ticho, hrajú Rock! Nechápem, autobus plný vodky a oni idú pozerať na zrúcaniny." :) asi takto to momentálne cítim aj ja....a zrejme si ho idem pozrieť ešte raz. ()
Přijeli rockeři z Helsinek! Klasická forma Kaurismäkiho filmů, zde však v opravdu ryzí (nezředěné podobě). Monology (ano opravdu jsou to skoro jen monology) postav zaberou asi jednu stránku papíru, ale kdo by to řešil. Jenom si navléct na sebe ty nejvíc švihácké šaty (oblek či rockerská bunda) a jede se. Po cestě naložit dvě "slepice", pozvat je do restaurace a mezitím vychlemtat litry kávy nebo vodky (podle gusta každého) a nesmí chybět "pořádnej rock". Nuda, mlčení, dlouhé záběry i pohledy do blba, typické road movie zastávky (v motelu, u benzinky, někde v poli, na kafe) no prostě paráda. Kupa frajerských a inteligentních hlášek a nezvyklý konec filmu. Hned zítra vyjíždím také... ()
Vezměte si 10 minutový krátkometrážní film s nevalným dějem, natáhněte ho na 60 minut, dodejte absurdní robotické charaktery a asi tak 30 krabiček cigaret. V zásadě je to jen dlouhá a nezáživná reklama na tabákový výrobky. ()
Road movie pro introvertní alternativce. Dlouhá, dlouhá mlčení a absudrní chování zúčastněných nejsou pro každého, ale pro, kupříkladu, milovníka starých Jarmuschových filmů ke Kaurismäki úplně v normě. Pro mě je tohle setkání dvou Finů, Estonky a Rusky (Klaudia: "Finové jsou pitomci" - to jsem se fakt zasmál!) , podobně jako u jiných Kaurismäkiho filmů, příběhem o hledání štěstí a obecně svého místa v životě - z režisérova pohledu jsou jeho hrdinové nedospělí, určitě traumatizovaní a nevědí, jak se sebou a hlavně s okolím naložit, ale nejistě a složitě to zkouší. A tahle road movie vlastně končí dobře pro oba Finy - ve své dospělosti oba podstatně pokročili. ()
Černobílá groteska v Jarmuschovském stylu, ve které se sice mluvit může, ale nechce, protkaná kvantem cigaret, doutníků, vodky, kafe a luxusními rock´n´rollovými songy na pozadí finsko-sovětského "přátelství“. ()
Zajímavosti. Ve filmu se objeví Horst Siegel v roli automechanika Jaarviho. Kvůli napjatému rozpočtu byla káva v některých scénách nahrazena melasou. ()
Už jsem si na Kaurismäkiho styl zvykl - a nejen zvykl, mám ho vážně rád - ale tohle už přišlo podivný i mně. Většina děje se odehrává tak nějak úplně mimo obraz a my vidíme jen útržky, ze kterých si musíte složit rámec příběhu sami. Neříkám, že by byl ten film špatný, jen je tentokrát vyhnaný Akiho pověstný minimalismus až příliš do extrému. ()
30. 7. 2009 - Tak jako hlavním hrdinům filmu, i mně se těžko hledají slova... Před "pár" lety (osmi?) jsem film viděl v klubovkách na ČT2 a nesmazatelně se mi vryl do paměti. Vynikající hudbou, tuctovým, ale netradičně pojatým příběhem, způsobem vyprávění a přesně zachycenou tragikomičností životů postav. Po letech film neztratil nic ze svého kouzla, naopak, byl mi ještě bližší. Snad nejpomalejší situační humor na světě při dlouhých záběrech na dva automaticky a pravidelně chlastající Finy, k tomu těžká romantika... Čtyři a půl, potvrzení toho, že v mé desítce je opávněně. ()
Aki Kaurismäki, Matti Pellonpää, Kati Outinen. Co více dodat? Snad jen : ,, Ať žije rock n´roll " !!! A jak řiká v tomto filmu Matti Pellonpää : ,,Přijeli rockeři z Helsinek.......Nebylo by to poprvé, co bych dal přes hubu rockerovi z Helsinek.´´ ()
Kaurismäkiho najväčšia sila tkvie v tom, že dokáže zobraziť tú najdesivejšiu realitu bez najmenejšieho vzrušenia či nejakého pohnutia, akoby to čo vidíme bola jediná možná realita. O tom je i Pidä huivista kiinni Tatjana, ktorá je bizardnou road movie o nesúrodej štvorici neschopnej komunikácie, žijúcej v biednych podmienkach. Kaurismaki ako je jeho dobrým zvykom, opäť obsadil svoju múzu Kati Outinen, k nej pridal tradičného partnera Pellonpääu, všetko podfarbil krásnou melancholickou hudbou a vzniklo z toho toto, osobité a dosť bizardné dielo. ()
Klasický Aki Kaurismäki a pro mě (zatím) jeho nejlepší film. Naprosto minimalisticky, ale zároveň věrně zobrazuje dva typické Finy, kteří však své "finství" dokazují až do absolutních extrémů. Není tedy překvapením, že ve filmu se téměř nemluví, a když už, tak spíše rusky. Zato spotřebované finské komodity - kahvi ja viina - se tu dají měřit v hektolitrech :) ()
Ač mě ústřední postavy oslovily, tak i těch 60 minut bylo příliš dlouhých a celý film byl spíše jen řada sketchů. Evidentně nejsem cílovou skupinou Kaurismäkiho. ()
zdánlivě jedna velká nuda. kaurismaki se ale umí odměnit všem, kteří na jeho hru přistoupí. pro zbytek jsou to otravně dlouhé minuty o ničem. já na jeho hru přistoupil. výborně! ()
Západniarsky štýlové, fínsky bizarné... Lynch má svoju Mazaciu hlavu, Nolan má Following, Kaurismaki má toto... Kultový snímok z raného obdobia tvorby, kde osobitý režisérov štýl ešte nemá obrúsené hrany a je dovedený na úplné maximum... Postavy napísané na jednej strane stroho, na druhej veľmi zapamätateľne... Kamerový funkčný minimalizmus je tentokrát okorenený niekoľkými noirovo nasvietenými zábermi a čerešničkou na torte je pulp-fictionovské ladenie niektorých scén. Nie som si istý, či by si človek tento film naplno vychutnal aj v prípade, že by išlo o jeho prvé stretnutie s týmto fínskym ,,Kráľom absurdna a socioprázdna"... Išlo by totiž asi o dosť silný ,,kultúrny šok". Predsalen, Kaurismakiho typické postupy tu sú podávané vo veľmi silných dávkach a výrazných príchutiach. Kto však už zhruba vie, čo čakať a ako sa k tomu stavať, tomu sa dostane potešenia v podobe absolútneho filmového skvostu. ()
Jezismarjaaa to byla jizda!! Kafe a cigara na finsky zpusob. BTW Opravdu se musi ve vsech Kaurismakiho filmech tolik hulit?=)) ()
Neotesanost a něha jdou dohromady! Film hýří vtipem a ty krátké, milé a stydlivé dialogy (spíše monology) dodávají příběhu příjemný nádech bizarnosti. ()
Kaurismaki dotáhl situační grotesknost a ironii svých filmů k dokonalost. Vytvořil anti-road movie, kde hrdinové, namísto snůžky svobodomyslných keců, jednají přesně podle sebe. Možná tak vypadají jako burani, ale to je důsledek toho, že burany z části opravdu jsou. Jedná se o jasné gesto upřimnosti a opovržení povrchním a neopravdovým hraním na svobodného ducha, jehož hlavní postavy hledat už nemusí, neboť jsou jím prosáklé, což dokazuje i konec, kde je každý schopen si jít svoji cestou. ()