Mraky odtiahli

Je mi to moc líto, ale tohle není Kaurismäki, jak ho mám rád. Líbí se mi jeho filmy bez dialogů, kde není moc doslovný a nemusí všechno vysvětlovat na plnou pusu. Tady je doslovný až příliš, až to vypadá jako kterékoliv sentimentální černobílé drama ze 30. - 40. let. Vlastně by mě zajímalo, ve kterém roce se má film odehrávat. Jako ne-Fin netuším, kdy tam jezdily Helsinkami jaké druhy tramvají, a ani nevím, kdy ve Finsku došlo k takové krizi, že by se neuživila servírka nebo řidič (to druhé je naštěstí posléze vysvětleno, ale stejně nechápu, že muž tu práci řidiče nehledal dřív). A přišlo mi, jako by z rozmaru na své hrdiny autor kydal veškerou černotu - mrtvé dítě, nezaměstnanost, podrazácký majitel pivnice, prohrané peníze v kasinu... Proto mi konec přišel jako pohádka - vlastně si nepomohli sami, ale zase musela přijít nějaká kmotřička víla (v tomto případě, jindy to bývá kouzelný děda apod.), která hlavní hrdince finančně pomohla a jelo se dál a mraky odtáhly. Prostě - realistické drama to není, pohádka jen svým koncem, vlastně netuším, jaký žánr jsem sledoval. A škoda, že jsem se o všech postavách nedozvěděl víc, než jen povrchní informace, ani ta manželova sestra tady nemá větší prostor. U Kaurismäkiho road movie romance tohle letmé nahození charakterů fungovat může, protože jde o příběh omezený časem a prostorem, ale nemůže to fungovat u takto pojatého filmu. ... Ale abych nebyl jen negativní, ta scéna s objednávkou jídla v pivnici a přechodem do kuchyně a zpět, ta je skutečně geniální. (13.11.2022)

Život na dluh, který se změní v existenční strach po nečekané ztrátě obou obyčejných zaměstnání a ještě smutnější zjištění, že o lidi v jejich věku není zájem. „ na servírku jsi stará. – je mi 38.- No, právě. Můžeš kdykoliv umřít“. Muž, který ho skrývá za siláckými řečmi „Profesionál nepotřebuje štěstí, proberu možnosti a vyberu tu nejlepší“ a chodí ho zahnat do hospody. Silná žena, která učiní odvážné rozhodnutí a začne je uskutečňovat, i když se třese hrůzou, jestli je správné. Obyčejný film o běžných věcech, které mohou potkat každého z nás a pohled na nebe, když „ mraky odtáhly“.. (05.10.2005)

Chovám velké sympatie pro Kaurismäkiho soucitnou náklonnost k dělnické třídě, ale tahle jeho depresivní sonda do útrob bezútěšného společenského systému je už zbytečně moc přehnaná. Že by si bezdětní a pracující manželé museli brát barevnou televizi na několikaleté splátky? A to je teprve začátek, po kterém následují výjevy jak z divokého gangsterského kapitalismu před první světovou z románů Jacka Londona. Samozřejmě vím, že si děj Kaurismäkiho filmů nemůžu vykládat realisticky, že je to všechno jen stylizace, sloužící k vyjádření určitých režisérových názorů a pocitů (nebo k vyvolání určitých pocitů divákových), ale pro lidi, kteří si tohle pustí před spaním, když mají druhý den vstávat ještě za tmy do vysilující fachy, což jsem třeba já, to fakt není úsměvná burleska, ale spíš tíživé sociální drama, které by leckterého slabšího jedince mohlo dohnat k sebevraždě. A silně mi to celé zavání chaplinovštinou a podobným salónním levičáctvím. A pak v kontrastu k tomu všemu přijde nasládle růžovobrýlový konec... Ale líbí se mi to, jak jinak. (19.02.2015)

" Budeme jíst tapety , lidé už na nich přežívali . " Tí Kaurismäkiho hrdinovia sú tak nenormálne v pohodičke , že tento film by mal byť voľajakým oficiálnym sprievodcom pre nezamestnaných . Niečo na ten štýl , že : " Ako byť v pohode , nehodiť si to , ba naopak , urobiť biznis ! " Normálne som rád za tie 12 hodinové šichty a za to , že som si mohol dnes dať u toho vepřo , knedlo , zelo ! (13.07.2010)

kaurismaki je jeden z tych filmarov, ktori maju jasne rozoznatelny styl a rukopis - a zaroven jeden z tych, ktorych bud zboznujete, lebo vam ten styl sadol a sedi, alebo ich nemate radi, lebo styl ide mimo vas... tento film je jeden z najtypickejsich prikladov, zaroven je to z toho co som zatial videl film najpesimistickejsi, hoci ma happy end (ciastocny), no nie je tu takmer ziaden typicky kaurismakiovsky humor; (02.03.2014)