Réžia:
Philip KaufmanKamera:
Rogier StoffersHudba:
Stephen WarbeckHrajú:
Geoffrey Rush, Kate Winslet, Joaquin Phoenix, Michael Caine, Billie Whitelaw, Patrick Malahide, Amelia Warner, Stephen Moyer, Tony Pritchard, Michael Jenn (viac)Obsahy(1)
Aristokrat, starý zvrhlík, excentrik a svobodomyslný grafoman Markýz de Sade (Geoffrey Rush) je mnohokrát obviněn ze sadismu, únosů a pobuřujících sexuálních praktik. Unikne během hrůzovlády v období Francouzské revoluce jen o vlásek gilotině a je odstraněn do charentonského blázince. O ústav se stará osvícený abbé Coulmier (Joaquin Phoenix), který ponechá svému pacientovi možnost psát, protože ví, že jedině tak umožní markýzovi ventilovat jeho deviace. Pochopitelně, že člověk markýzova formátu, posedlý psaním, hledá způsob, jak publikovat. Spojku mezi vězením a svobodou objeví v mladičké, krásné a chytré pradleně Madeleine (Kate Winslet). Ta, v okouzlení literaturou a vzdělaným erotomanem vynáší z blázince jeho knihy ke skandálnímu vydání. Publikace nemravných textů šokuje státní správu, a ta se postará o definitivní zkrocení neúnavného autora. Proto je do blázince poslán odporný psychiatr Dr. Royer - Collard, který je znám svými krutými a předpotopními metodami léčby. Chce de Sadovi znemožnit hlavně to, co nejvíc miluje. Odebere mu brk i inkoust. Ale markýz pokračuje v psaní kuřecí kůstkou a červeným vínem a nakonec v dokonalé posedlosti slovem a do poslední chvilky a jakýmikoliv prostředky bažícího po literatuře píše i vlastními výkaly. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (256)
Těžce průměrný film s naprosto naivní, překombinovanou zápletkou a neinvenční formou, avšak skvělým Geoffreyem Rushem. To, že se v něm používají slova jako "kunda", "šoustat", nebo "kolík" určitě přispěje k jeho kontroverznosti, nikoli však kvalitě. Řečeno frází: Méně je někdy více - i tehdy, vypráví-li se o zvrhlíkovi typu markýz de Sade. ()
Obrazovo a herecky brilantné. Ale obsahovo rozporuplné. Cynizmus a provokácia sa bijú s dramatickou romantikou a dôveryhodnosťou vzťahov. Zmiešané pocity z neuvážene premiešaného koktejlu. Tvorcovia si zrejme mysleli, že táto obsahová rozporuplnosť zaistí filmu nevyhnutnú kontroverziu. To možno zaistila. Ale k jeho kvalitám neprispela. ()
"Věřím, že se v našem skromném blázinci budete cítit jako doma." Nehodlám zde řešit zda byl markýz de Sade zábavný či zvrhlý. Film o něm zábavný je. Uchopí vás od prvních minut, vtáhne do děje a už nepustí. Naprosto rozboří vaše představy, pošlape vaše zábrany, odbourá vaše tabu, rozpoutá vaše emoce a vysměje se vašim předsudkům. Markýz de Sade je zde představen jako neskutečně živá a plnokrevná postava, inteligentní, plná humoru, pohotového sarkasmu a duchaplné ironie, který je oproštěn od konvencí a uhlazenosti. I ve své zvrácenosti je pozoruhodnou osobností, která fascinuje a přitahuje všechny kolem. Figury jsou nejen šikovně napsány, ale i typově vybrány a zahány, což je dalším kladem této skvělé podívané. Obě dvorní dámy, jak Madeleine LeClerc tak i Simone jsou zahrány s citem. Rovněž postava abbého du Coulmier učaruje rozporuplností a především svým přerodem. Byť srovnávám velice narada nedá mi, abych nezmínila jiného chlípníka. Lid versus Larry Flynt Miloše Formana také popisuje osudy muže, který pobouřil veřejnost, ovšem na rozdíl od markýze neměl jeho fluidum ani jeho inteligenci, grácii a šarm. I když vnímám pohnutky díla jako boj za svobodu tisku, Larry si moje sympatie nikdy nezískal. Ale u markýze se nám nabízí vytříbená podívaná ve všech směrech. Takhle má vypadat brilantně vystavěný příběh s pointou. Není divu, když je scénaristou nositelem Pulitzerovy ceny Doug Wright. "Já jsem tenhle svět nestvořil, zaznamenávám ho." Velmi výstižný komentář: Faidra ()
Mám vždy nesmírnou radost, když shlédnu film, který mě naprosto pohltí a nadchne. Nyní mám nesmírnou radost. Ačkoliv jde o vcelku úchylný příběh (markýze de Sade), je natočen dle mého názoru vkusně a v jakýsi mezích. Další veliké plus za brilantní obsazení, kdy jsem si s definitivní platností oblíbila herce Joaquina Phoenixe. A v neposlední řadě musím vyzdvihnout jeho milostnou scénu, kterou hodnotím jako jednu z nejpůsobivějších a nejerotičtějších filmových milostných scén. ()
Kdysi dávno se mi podařilo přečíst vrcholné dílo markýze de Sade bez toho, abych se pozvracel. Film o životě a díle, které bylo extrémním vyústěním osvícenství, musel logicky vzbudit mou zvědavost. O tom, jaký byl de Sade jako člověk, už lze těžko podat věrohodné svědectví, ale v podání Geoffreyho Rushe jde o vcelku zábavného glosátora a notorického škodiče. Film mě tedy dokázal pobavit a při scéně předávání Sadovy poslední povídky po kouscích jsem se upřímně smál. (1 043.) ()
Reklama