Už zase skáčem cez kaluže

(9/10). Nezapomenutelný Vladimír Dlouhý je tahounem celého filmu a už v tak mladém věku šlo vidět, jaký z něj roste herecký talent. Překrásné prostředí malebné vesnice Nové Dvory, filmu dodává krásný letní nádech, který v těchto deštivých dnech velmi vítám. Hudba Zdeňka Lišky jenom dokresluje tuto nádhernou kompozici koní. V srdci zůstává radost malého dítěte, které vyskočí na ohradu, dospělého člověka, který má klid v duši po tomto překrásném filmu o ceně lidského života a že se vyplatí bojovat do posledních sil. (02.05.2021)

Nepřemýšlel o tom, jestli je třeba statečnosti. A neohlížel se. Vždycky se díval dopředu - s dětskou důvěrou, s pevným odhodláním a s nezdolným optimismem ... na tom se vůbec nic nezměnilo. Kromě toho měl svůj cíl. Byl ještě malý chlapec - a tak se nevzdal. Ani na chvilku ho nenapadlo, že některé cíle mohou být nedosažitelné. Příběh se zvláštní poetikou, který netrpí sebelítostí a dívá se na svět skrz barevná sklíčka. (22.12.2011)

Slzy dojetí jsou zdravé slzy. Koňařské filmy nejsou to, co bych vyhledával, ale tahle Kachyňova klasika, byť mnohokrát obehraná, mě nakonec k slzám na pár místech dojme. Nejde ovšem o koně, jde o lidskou houževnatost, optimismus i v těch nejtěžších chvílích, kdy jiní propadnou panice a pesimismu. Velice lidské jsou třeba scény v nemocnici a pak ovšem to vyvrcholení, kdy se malý Adam konečně dostane k rajtování. Mnohem lepší a romantičtější než Marshallova předloha, kterou těké někde doma mám zasunutou v knihovničce. Velká role koňáka Hlušičky a Vladimíra Šmerala, aniž bych opomněl nebohého Vláďu Dlouhého. (17.09.2017)

Sice k tomuto dílu nemohu pociťovat nostalgii (s čímž jsem už bojoval už u Zlatých úhorů) ale nakonec mi to nezabránilo vtom, abych byl spokojen. Hned v úvodu Kachyňa předvede to, v čem je silný. A to poetické vylíčení světa a bezstarostného dětství. Přesto jsem se u některých naivnějších obrazů možná lehce zanudil. Ale jak kluk onemocněl, neměl jsem na to čas, páč začala poměrně dramatická podívaná, která dokázala překvapit i několika takřka psycho momenty. Ty tedy s příjezdem do nemocnice vyprchaly ale děj pak začal být ještě zajímavější a z filmu se nakonec vyvrbil moc hezký útvar pro všechny věkové generace s krásným poselstvím o tom, že naděje umírá poslední a člověk by se nikdy neměl vzdát. Netuším sice jestli to vždy jde ale bylo to od pana Kachyni pěkné. Ocenit musím i několik umělečtějších prvků (již na začátku nahlížení na svět přes barevná sklíčka a pak blouznivé sny, kdy se klukovi vrací různé představy či pomotané vzpomínky.) (03.07.2020)

Keď som si nedávno pozrel dokument o živote a tvorbe Vladimíra Dlouhého, bol tam spomínaný tento jeho debut. Neviem, ako je možné, že som ho do včerajška ešte nevidel, ale už som to napravil. Kachyňov film je síce rozvláčny, ale vyznieva hlboko humanisticky, je oslavou nepoddajnosti s krutým osudom a spomínaný vtedy 12-ročný chlapec bol jednoducho famózny. Celý film patrí Dlouhému. (22.12.2011)