Smrt mouchy

Zcela k neuvěření, že režisér tohohle filmu natočil Kočár do Vídně nebo Ucho. Zkrátka – i mistr tesař se někdy utne… Zdá se, jako kdyby se Kachyňa snažil chytnout druhý dech a odskočil si pro inspiraci (nechci úplně psát o vykrádání) k Antonionimu nebo Argentovi – tyhle scény ale působí na pozadí banálního děje dost roubovaně a jaksi nepatřičně. Navíc - Janě Krausové moc nejde tvářit se, že je jí sladkých 17. Jaroslav Satoranský (alias Kuba) v upnutém svetříku (varianta 1) nebo v koženém saku - zřejmě Tuzex (varianta 2) působí ještě víc asexuálně než obvyklým způsobem. Po delším zkoumání jsem usoudila, že filmové dialogy pocházejí s největší pravděpodobností z dílny Medvídka Pú a Prasá(d)ka. Jedno ale vím jistě – ten soundtrack s pilířní skladbou „Magdaléna“ musím mít… (05.04.2012)

Každý si tím musí projít a každý musí překonat překážky, jaké nám život nadělí. A o tom je tento zapomenutý příběh. Chlapec si užívá svoje problémy, lásky, nedorozumění s rodiči. Tedy, jak to většinou bývá, hlavně s otcem. Ona životní bariéra, kterou musí překonat, je zde prezentována pomocí fobie s mouchy. Fobie nijak tragická, aby se překonat nedala. A chlapec to dokáže. Nebude to mít jednoduché, ale osud mu, byť tragickou cestou, ten správný směr ukáže. Příběh jednoduchý a srozumitelný. Nenásilnou formou ukazuje jak není jednoduché soužití v pubertálním věku. Za normalizace vzniklo podobných filmů nespočet, a tento patří mezi ty kvalitnější. (15.07.2014)

V 70. letech pravděpodobně Kachyňa experimentoval s omamnejma látkama, takže pod jeho taktovkou vznikaly filmy jako Láska a nebo právě Smrt mouchy. Pravou známku punku tomu ještě dodává Liškova psycho-hudba, Joudoslav Satoranský v roli ochránce přírody a ekologickýho aktivisty v kožený bundě a dost ujetá scéna s odvozem mrtvýho a těžce zranenýho v nákladovym prostoru Barkase. Přestože má film 86 minut, tak já ho sledoval s přestávkama asi 4 hodiny a neustále jsem u toho chlastal lahváče, takže jak stoupala hladina alkoholu v krvi, začal jsem v tom pomalu nacházet jakýsi zalíbení. Ale ve střízlivym stavu bych to asi nedal. (06.04.2012)

Dospívání socialistického člověka aneb Není každý den posvícení. 1) Překvapivě neohrabané dialogy nevýrazného produktu reálně socialistického surrealismu sepsal Jan Otčenášek (režisér působil jako jeden ze tří scénáristů). 2) Pro příjemného a velmi přitažlivého 17letého Luboše Knytla to byla první a zároveň poslední filmová role, dnes se věnuje architektuře. Tehdy velmi sexy 19letý Otakar Brousek mladší ve velmi přiléhavých kalhotách byl další prvek, který jsem zaznamenal. 3) Pseudoekologicky zaměřený snímek působí jako pokroucená představa chorého mozku budovatele světlých zítřků o tom, jak žije a mluví soudobá mládež. I když 52letý Karel Kachyňa měl evidentně hodně slabou chvíli, přesto chvílemi jeho režisérská genialita probleskne i tímto jinak podprůměrným snímkem. (06.11.2011)

Karel Kachyňa natočil film o dospievajúcej mládeži.  film je aj spomienkou na generáciu hercov , ktrorá bola v roku 1976 na začiatku svojej kariéry - J. Krausová , O.Brousek ml. , M . šafránková, M. Vašut  ... Vo filme je výrazná hudba famózneho  Zdenka  Lišku.  Zaujal ma aj Josef Somr , bol naozaj výborný ..  Film hodnotím  50%... (15.04.2023)