Dukla 61

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 % (11.06.2018)

David Ondříček umí. Pro televizní minisérii mu posloužila skutečná tragédie v dole Dukla, při které našlo smrt 108 horníků. Ondříčkův zájem se točí okolo rodiny mezi ostatními uznávaného horníka, který tam dole zná každou uličku. Má doma ráznou ženu a synka, který má velké oči, a po rodinné hádce skončí v Dukle také. Všichni doufají, že nevydrží a vrátí se ke studiu. Jenže... mužský svět zosobňuje šachta plná umazaných a tvrdě fárajících chlapů, jejich hecování a jízlivost i povinnou bitkou v hospodě po výplatě. Doma je čeká horká polévka a manželský sex, kdy on chce a ona ho nějak přetrpí. Ondříček nevydírá, netlačí na pilu a je znovu velmi přesný po řemeslné stránce. Marek Taclík a šéf dolu Jiří Langmajer (i přes všechny ty kraviny, pro které se upíše, stále umí) jsou výteční, herecká kreace Marthy Issové ještě lepší. Všichni vědí, co mají hrát, Ondříček nad výsledkem přemýšlí, nejde na to podbízivě ani polopaticky. A těžkou práci horníků uctívá s velkým přehledem. Poctivé čtyři hvězdy. (11.07.2018)

Tohle se České televizi fakt povedlo a v jistých ohledech to tvůrci dotáhli až za hranice klasického českého filmu. Zatímco první díl je klasicky seznamovací a rodiny havířů vykreslovací, dvojka pořádně vezme za koule a i přes typickou úspornost výpravy je to výborně zvládnuté jak režijně a kameramansky, tak i herecky. Český film má obecně problém vyvolat napětí a thrillerové a akčnější pasáže kvůli omezenému rozpočtu působí většinou spíše úsměvně. Tady - i díky skutečné události, kde nebezpečí nebylo výbušné, ale smrt přicházela pomalu a postupně - tomu tak není a onen nepříjemný pocit navozen klaustrofobní kamerou a přirozenými hereckými výkony je velmi hmatatelný. Určitě stojí za to vydržet a nenechat se odradit pomalejším rozjezdem, který je však pro lepší sžití s postavami potřeba. (14.07.2019)

Že ten po všech stránkách vynikající první díl filmu bezprostředně po závěrečné scéně zabijeme mluvícími hlavami pamětníků (při vší úctě nicneříkajícími), to napadlo autory, nebo nějakého troubu z ČT? Celkově to nicméně vypadá, že Ondříček po několika výtvorech různé kvality vyzrál v režiséra, který umí udělat film jako ze známých českých tvůrců málokdo, resp. skoro nikdo, a který si (konečně!) umí vybrat tvůrčí kolektiv. Scénář, reálie, scéna, dramatický sled, Taclík(!) s Issovou, oběma mladými i všichni další. Skvěle pojatá hudba, jak dějová, tak doprovodná. Na tv film skvělá kamera a střih. A ačkoli jsme podobný příběh mohli ve všech jeho složkách stokrát vidět např. v běžné americké produkci, teprve tady ho vidím vyprávěna tak, že se mě opravdu může dotýkat, což samozřejmě není dáno jen objektivní kvalitou, ale také konkrétním vztahem mezi divákem a dílem - především ale musí jít o film, ke ktrému je mi vůbec možno si nějaký vztah (nezaměňovat prosím se "vztahem k postavám") vytvořit. Dukla61 je takovým filmem. (A Enšpígle, když už jsme u toho šajnu, tak ne, Issová nepřehrává, to jen možná tobě chybí srovnávací materiál z reálného světa.) (27.05.2018)

Udrželo to mou pozornost přesně 18 minut a 19 vteřin. Během té doby jsem neustále myslel jen na to, že se herci z Prahy snaží mluvit a "působit" ostravsky, ale je to marný boj, a že v té dnešní zlaté éře seriálů plýtvá časem už i film rozdělený jenom na dva díly - těch 18 minut by se dalo lehce sestříhat na polovic a nikdo by si nevšiml, tzn. nenarušilo by se nic jako "rytmus filmu", protože tam žádný zatím nebyl. Dostal jsem strach, že to bude další z těch děl (většinou seriálů), u kterých je množství zabitého času považováno za hodnotu, a vypnul jsem to - což neznamená, že zbývajících 135 minut nebylo třeba totálně geniálních a já to jenom vzdal moc brzo. To se už ale nedozvím. (30.05.2018)