Dukla 61

Zajímavé zpracování událostí, které se už tak často nepřipomínají. Na dialekt herců, u kterých bych to nečekal, jsem si překvapivě rychle zvykl (hráli ale i herci tam narození), nejvíc mě dostalo, jak sama tragédie nebyla žádný velký "výbuch," ale pomalé, plíživé nebezpečí smrtícího kouře. A herci ve vedlejších rolích byli často lepší než ti hlavní (Robert Mikluš!) Jako zobrazení reálsocialismu, jeho nejprotěžovanějšího průmyslového odvětví na přelomu nejhnusnějšího a nejnadějnějšího desetiletí dostačující. (05.06.2018)

Slušný pokus o kvalitní drama o té nejtěžší profesi. Je zde několik momentů, které jsou v podstatě skvěle natočeny a většina z nich má společné to, že spojuje talent Issové a Taclíka. Dobově taky více než věrohodné, což dokážu ocenit, protože z tohohle kraje pocházím a jako většina lidí tady jsem v rodině měla horníky. Proto jsem si klepala na čelo u přeháněného přízvuku hlavních postav (jen Issová to dokázala prodat). Nicméně i přes těch pár kvalitních scén z dolu a důlní tragédie (pár momentů bylo husí kůži nahánějící) se jedné o promarněnou šanci, protože film nikdy překročí hranice televizního filmu. Mnohem více se dalo soustředit na psychologii havířů a jejich rodin v průběhu i po tragédii. Konec v podstatě vyšumí do prázdna. Každopádně docela příjemné překvapení. (04.06.2018)

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 % (11.06.2018)

Oživiť banícku katastrofu 7.7.1961 na ostravsku bol počin odvážny, ale režisér David Ondříček si so svojim tímom poradil a vytvoril realistickú drámu. Kaustrofobické scény z banských chodieb sa umne striedali so životným osudom elitného baníka a jeho rodiny a treba priznať, že materiálu by určite bolo ešte na jeden diel. Možno sa mohlo upustiť od prílišného tlačenia severomoravského slangu do popredia, časom si však uši zvykli a rozumeli textu. Česká televízia sa vyznamenala a slovenská verejnoprávna môže len tíško závidieť... (11.06.2018)

David Ondříček umí. Pro televizní minisérii mu posloužila skutečná tragédie v dole Dukla, při které našlo smrt 108 horníků. Ondříčkův zájem se točí okolo rodiny mezi ostatními uznávaného horníka, který tam dole zná každou uličku. Má doma ráznou ženu a synka, který má velké oči, a po rodinné hádce skončí v Dukle také. Všichni doufají, že nevydrží a vrátí se ke studiu. Jenže... mužský svět zosobňuje šachta plná umazaných a tvrdě fárajících chlapů, jejich hecování a jízlivost i povinnou bitkou v hospodě po výplatě. Doma je čeká horká polévka a manželský sex, kdy on chce a ona ho nějak přetrpí. Ondříček nevydírá, netlačí na pilu a je znovu velmi přesný po řemeslné stránce. Marek Taclík a šéf dolu Jiří Langmajer (i přes všechny ty kraviny, pro které se upíše, stále umí) jsou výteční, herecká kreace Marthy Issové ještě lepší. Všichni vědí, co mají hrát, Ondříček nad výsledkem přemýšlí, nejde na to podbízivě ani polopaticky. A těžkou práci horníků uctívá s velkým přehledem. Poctivé čtyři hvězdy. (11.07.2018)