Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Živé terče

DoNT5 Závist není zlá. Zlá je nepřejícnost. Série končí se ve znamení Hřebejkovské rutiny, což je možná koneckonců lepší, než kdyby se tak stalo prostřednictvím nějaké Taušovy exhibice; pěkně při zemi. Sýkora si po sociopatech, čerpačích dotací, zbohatlících a starých strukturách bere na paškál (zdánlivě) nedotknutelnou zlatou mládež, z níž se rekrutuje nová šlechta: lukostřelecký klub, děvky na paušál, kanceláře, zasedačky, dýchánky v luxusních restauracích. Znáte to. Anebo ne. Právě když hrozí, že finále celé série vyšumí do ztracena, jako by se jednalo jen o jakýsi apendix povedenějších a vzrušivějších instalací, přispěchá Hřebejk (a je pro mě nezodpovězenou otázkou, jak moc pro to existuje podklad v literární předloze) s exotickým finále jako z The Man With The Golden Gun, bizarní scénou, v níž schází už jen Nick Nack. Tím dokonale zabije případnou zvědavost na potenciální další díly. Jestli to byl záměr, pro mě zafungoval na sto procent. (03.12.2021)

Jsem rád, že po Vodníkovi se série zakončuje alespoň průměrně. Chybí tu artová stránka věci, která mi překážela v předchozích minisériích, za to plusové body. Samotný příběh není příliš zajímavý, nabízí víceméně dějovou linku, která by možná vystačila na 80 minut, ale 3,5 hodiny je moc. Největší slabinou mi, jako vždy a u všech Hřebejkovejch filmů, přijde Petr Jarchovský, který se vypsal v devadesátých letech na Pelíšcích a Šakalích letech, ale od té doby je to hodně podprůměrné. Vlastně si myslím, že dokáže pokazit i dobré náměty, které by schopný scénárista dotáhl na hluboké filmy, které nezapomenete - viz. Nevinnost. S tím souvisí i charaktery postav - v každé sérii se Výrová a další chovají vždy jinak a nepomůže tomu, že je hrají schopní herci. (14.06.2019)

Dát dokupy takhle komplikovanou pomstu, je docela slušný oser. Zvlášť, když si k tomu vyberete neortodoxní nástroje a vymyslíte si ještě složitější schéma. Naštěstí u olomoucké kriminálky pracují retardi, takže toho stihnete vykosit víc, než jste možná sami doufali. První dva díly jsou průměrná žánrová standardka, které moc nejde práce s napětím, a postavy jsou spíše takové roztomilé karikatury (kde svoje zadání pochopil akorát výtečný Michal Isteník) kteří se ve vyhrocené situaci spíše trapně plácají, než aby opravdu něco řešili. Hřebejk ze sebe sype rutinu, která za každou cenu potřebuje zabít tři nedělní večery, přičemž jej sráží Jarchovského scénář, který závěrečnou epizodu zvrtne do čistého pekla tvůrčí lenosti, kdy se banality mísí s nonsensy. Závěr už vše jenom korunuje. To není prostor pro diváckou fantazii, to je břídilství. (14.05.2019)

Líbilo se mi to, byly tam svižné dialogy a jedna z obětí by náš soused, takže jsme měli i o domácí soukromou atrakci postaráno. Výhradu mám ale k závěru, ten mi přišel tedy velice odbitý - celou dobu se vše táhlo i opakovalo, čas byl málem bezbřehý - a na rozuzlení si pak nechali ubohé dvě minutky... (13.05.2019)

Při porovnání ostatních sérií je nutné podotknout, že Živé terče jsou asi nejpovedenější částí celé pentalogie. Dialogy dávají smysl, celý případ je od počátku zajímavý. Marie Výrová jako by snad ani z typologicky podobných případů nevyšla. Znovu řeší pochybení předchůdců, zametání pod koberec, vyšší vlivy, úplatky apod. Všechny série jsou na tomhle vlastně alespoň zčásti postaveny. Možná to chtělo něco originálnějšího. Na druhé straně vidíme, kam vede v podstatě nepotrestaný zločin a arogance moci. Kdo je viník a kdo oběť? Živé terče oplývají i výbornou kamerou, scénářem, ale hlavně hudbou. Ta je opravdu výborná. Závěr patří mistrům a po některých částech, které byly skutečně příšerné je toto více než důstojné zakončení. Kdyby se takto výborně natočily i předchozí skoro by mi ukápla slza, že se nepokračuje. (03.05.2023)