A Ridiculous Gentleman
Réžia:
Karel KachyňaKamera:
Josef PávekHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Vladimír Šmeral, Jiří Adamíra, Zdeněk Kryzánek, Evelyna Steimarová, Carmen Mayerová, Josef Patočka, Danuše Klichová, Dáša Neblechová (viac)Obsahy(1)
Bývalý profesor kybernetiky Šimek (V. Šmeral) se v nemocnici zotavuje po náročné operaci srdce. Lékařský tým, vedený chirurgem dr. Preclíkem (J. Adamíra), se starého pána ze všech sil snaží udržet při životě. Profesor Šimek však vlastně o to nestojí. Vybavují se mu vzpomínky na léta, která z politických důvodů strávil ve vězení. Tam také onemocněl a přišel o manželku i o dceru, která se ho pod nátlakem zřekla. Jediné, co teď pacienta zajímá, je mladá dívka, kterou oknem několikrát spatřil na vzdálené střeše věšet prádlo a vypouštět holuby. Jednoho dne se však dívka už neukáže a profesor Šimek dostane neblahé tušení. Přestože sebemenší fyzická námaha jej může ohrozit na životě, muž se odhodlá utéct z nemocnice a přijít záhadě ztracené dívky na kloub… (Česká televize)
(viac)Recenzie (76)
...že nás to dokáže zavést až k sebevraždě? Nádherný příběh Karla Kachyni. ()
Co může v očích ostatních vypadat jako směšnost, může být ve skutečnosti velikost ducha a o tom je tento dojemný film. ()
pro mě daleko zajímavější film než politický Ucho. ()
Karel Kachyňa pred Uchom bol rovnako odvážnym Karlom Kachyňom ako po Uchu. A treba mať na zreteli dobu vzniku, ktorá prezrádza aj isté metafory toho, čo prežíva naša postava (poprípade časť spoločnosti), akým nástrahám čelí a s akou bezmocnosťou sa nimi prediera. Směšný pán neoplýva konceptuálnymi motívmi slobody Miloša Formana a ani sa o ne príliš nestará. Skôr je jeho úlohou nazrieť k hraniciam nevládna a pomocou výborných kameramanských a hudobných kreácii to nevládno prekonávať, hoc má väčšiu moc a viacej prívržencov, než postava Vladimíra Šměrala. Čiže nie spoločenský vzdor v zmysle súvislej epickej skladby, ale rozbor niektorých individuálnych čŕt psychického utrpenia, pri ktorom ani zápornú postavu, ktorá by vám robila "zle", nepotrebuje. Škoda mierneho ustrnutia, dalo sa z danej látky vyžmýkať viacej. Pozor, vizita! je ucelenejší a všestrannejší filmom z nemocničného prostredia, kde toho Kachyňa v obsiahlejších formulkách aj náležite zúžitkoval. ()
Když Karel Kachyňa natočí film podle scénáře Jana Procházky, hudebního skladatele si vybere Zdeňka Lišku a do hlavní role obsadí vynikajícího Vladimíra Šmerala, nemůže vzniknout nic jiného, než silný, citlivý a hodně lidský příběh, který dnes už nikdo s takovou lehkostí a grácií natočit nedokáže! Musím opět zatleskat a zařvat Bravo!!! ()
Môže to mať ocenenie i renomovaného režiséra,ale bolo to na unudenie k smrti - dopozerané len silou vôle......... ()
Co pamatuji, byl to velmi pěkný, pro mne nostalgický film, tak jak to pan Kachyňa uměl. Určitě jsem ho již hodnotila, ale bohužel jsem teď zjistila, že (ne poprvé) mé hodnocení zmizelo ve zdejší černé díře :/ Vím, že se s tím tady potýká více uživatelů... ()
Rok 1969 bol pre Vladimira Smerala velmi vyznamnym rokom. Hral vo Vavrovom filme Kladivo na Carodejnice Bobliga, jednak hral postavu akehosi ministra v Menzelovom Skrivanci na Niti /iba na par minut/ a jednak este stihol aj tento film. Natocil ho Karel Kachyna a vola sa Smesny Pan. Film je ukludnujuci, ma pomale tempo, harmoniu a vyrovnanost. Je o starom panovi, ktory je zlomeny stalinistickymi represiami, ale ked je v nemocnici, uvidi akesi dievca zo svojho nemocnicneho okna, ako chce spachat samovrazdu. A rozhodne sa jej v tom zabranit, a popripade zistit vsetky dostupne informacie o dievcati. Dej filmu sa odohrava jednak v nemocnici a jedna vonku /tusim Praha, ci co to to presne bolo/. Nasleduje kopa vybornych dialogov, patranie na vlastnu past po dievcati, pekne a zaujimave exteriery hlavneho mesta byvalej federacie. Patranie sa na konci uspesne zavrsi, a pan Simek /Vladimir Smeral/ moze kludne ist so Zubatou. Pekny film, to ano, ale oba spominane snimky - Kladivo na Carodejnice a Skrivanci na Niti - su este vyssie. 76 % ()
Těžký Kachyňa. Hutný příběh profesora, nepřítele lidu, posléze rehabilitovaného. Jenže mezitím, co byl ve vězení a v lágru na šachtě, přišel i o rodinu. Proto se rozhodl pro poslední cestu. Pár stovek metrů Prahou. ()
Velice kvalitni poeticke drama s vynikajicim Vladimirem Smeralem v hlavni roli. Kachyna opet na minimalnim prostoru dokazal natocit silny film a neustale me utvrzuje v tom, ze je jednim z nasich nejvyraznejsich reziseru. Zajimavy pribeh, kvalitni dialogy a panorama Prahy s hudbou Zdenka Lisky nemuze nechat klidnym zadneho, trochu citlivejsiho a vnimaveho divaka. Zaver filmu, ktery patri Adamirovi je genialni. Jen mala cast me deli k udeleni plneho poctu bodu. ()
Jeden z nejlepších Kachyňových filmů. - neprávem pozapomenutý. V mnohém daleko "ostřejší" než celé Ucho, v jehož syrovosti už jen těžko u Kachyni dohnat dál..Nejedná se o sentimentalitu. Myslím, že to má co do činění ze symbolikou Kočáru do Vídně. moment vnitřního odpuštění a relativizace hodnot,/,,,, střechy, ptáci..odpoutání od zloby, která nutně musela ničit oprávněné a povinní se vlastně jen smějí... ()
Směšný pán není ani tak k smíchu, jako mu to hrozně dlouho trvá. Ta pointa není dostatečná, aby ospravedlnila to dlouhé nekonečné hledání domu, odkud vylétají holubi. Pan Kachyňa to určitě natočil proto, že cítil, že to perzekvovaným lidem společnost dluží. To je samozřejmě v pořádku. Doufejme, že už to v budoucnu nebude třeba točit. 60% ()
Mimořádná záležitost... ()
Hledám dům holubí a dívku tančící v roztřesené harmonii na vyvýšeném podlaží. Kudy do dveří, do vchodu domu se zelenou kopulí? Jen pro ty, kteří oči nezavírají, rozhlížet se dál, nejen po své špičce nosu, chtějí. Životně důležité skutečnosti naslouchají, zdánlivě nepatrné maličkosti nemíjejí. Vzdálený most blízkostí mysli překračují. ()
Kachyňův Směšný pán rozhodně není v žádném případě směšný film. I když hlavní hrdina profesor Šimek se v očích druhých lidí (zdravotnického personálu v nemocnici i lidí, kteří jej v druhé části filmu potkávají v bílém plášti v pražských ulicích) se tak trošku směšně jevit může. Co je to vůbec za člověka tento Šimek? Zjevně vědecká kapacita, starý a nemocný muž, na kterém se velmi smutně podepsal společenský režim 50 let a kterému nyní společnost nabízí možnost jakési životní satisfakce (návrat na katedru, oslavný článek v novinách). On však zjevně o nic takového nestojí. Vše o co usiluje, je přijít na kloub záhadě, proč na střechu jednoho pražského domu, na kterou má výhled z nemocnice, již nechodí jedna neznámá slečna věšet prádlo a pouštět holuby. Ale byla vůbec někdy nějaká slečna, byli vůbec někdy nějací holubi....? Na filmu mě mj. už od prvního okamžiku zaujala silná klavírní hudba Zdeňka Lišky, v jeho druhé části pak moc vydařené záběry na štíty domů staré Prahy. Kachyňova poetika v tomto směru opět vítězí na celé čáře. I přesto mě místy film bohužel trošku nudil, resp. jsem nedokázal udržet po celou dobu pozornost a nerozuměl tomu, jaký má to celé "směšné" počínání profesora Šimka vlastně smysl. Na to člověk v samotném závěru snímku přijde, přičemž to vyústění kdy se propojí současnost s osobní minulostí profesora Šimka, mě docela dostalo. Ale přeci jen nemohu hodnotit film jen podle jeho konce... Čtyři hvězdičky pro tento film však ve finále není zas tak špatné hodnocení. ()
Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle dílo není hodné obdivu. Přitom ze začátku se mi to líbilo, mělo to myšlenku i atmosféru. To se ale po 30 minutách vyčerpá, a do cíle se už jen - lapajíc po vzduchu - doplazí. A o hudbě mi radši ani nemluvte: obyčejně Zdeňka Lišku můžu, ale tady to byla kakofonie a ještě jí bylo až moc. A čeho je moc, toho je příliš. A všeho moc škodí. Takže ten komentář už ukončím. (Když už nemám co dodat.) No ne? No jo. Takže tak. Přece to nebudu natahovat. To by bylo směšný. ()
Výborná záležitost Kachyňova s hudbou Lišky. Vladimír Šmeral tu skutečně herecky září. Prostřihy do komunistického gulagu soudruhy asi nepotěšily a ti nepotěšili patrně Kachyňu. Film komorní, však rozlévající se hodně doširoka. Dům se zelenou kopulí, kde ještě donedávna viselo prádlo a létali holubi. Potěšil mě Karel, moc potěšil. ()
Vytrvalost. ()
Ten film má tak neskutečnou hloubku, že nemám slov. Pan Kachyňa točil filmy, které dokázaly doslova vzít za srdce. A když se k tomu přidal herecký výkon Vladimíra Šmerala a geniální atmosférická hudba Zdeňka Lišky, vznikl unikátní film československé filmografie, na který se znovu a znovu podívám až budu chtít být zase dojat. ()
Má to výzor uspávanky, ale pritom je to slušný thriller. Profesor sa po operácii srdca nikam neponáhľa, ale myslí mu to stále dobre a nielen matematicky ale aj ľudsky. Nájsť dom podľa strechy v Prahe nie je žiadna sranda a s úskokmi malého chlapca uniká nástrahám nemocnice a doktorov, aby dosiahol, čo potrebuje. Nebol by to Kachyňa, keby do filmu nedal detskú dušu, tentokrát do starého muža, ktorý si naviac nesie traumu z nespravodlivého väznenia. Výborný je kontrast šedi nemocnice s krásnym hudobným motívom pri sledovaní výhľadu na strechu s holubmi a vyvešaným prádlom. –––– Jestli mi to budete takhle jebat, tak vás vylifruju do zahradnictví. –––– Je namazanej jako ložisko. Za bílýho dne. Doktoři strašně chlastaj. ()