Případ pro začínajícího kata

Pár zajímavých sentencí s odzbrojující logikou :-): Jestliže nám dnes dokáže počítat každý kybernetický stroj, proč by nám v budoucnosti nemohly počítat i stroje šicí? Tato téze mám umožňuje zahrnout mezi počítače i kladku, páku a kolo na hřídeli. Jelikož jsem nic neuměl, nezbylo mi nic jiného než zbohatnout. Původní zrušení července bylo změněno na zrušení listopadu kvůli epidemiím. (02.12.2018)

S tímhle dílem mám docela problém. Oceňuju, jaké má film poslání, jakou satirickou kritikou a narážkami se prezentuje, činí tak ovšem formou celkem nešťastnou a neefektivní. Příběh je místy dost nesrozumitelný, zdlouhavý/nudný a jako celek příliš nefunguje. Samotnou kapitolou je jeho zábavnost. Já osobně proti absurdnímu, černému či ironickému humoru nic nemám, ale během sledování Případu jsem se zasmál přesně jednou (viz hláška:"Víte co to je kapavka princezno? To je nemoc, kterou jsem měl třikrát"). Ne že bych nerozpoznal místa, kde by se dalo té či oné situaci zasmát, ale mně jednoduše vtipné nepřišly. Proč? Protože byly mrazivě pravdivé a reálné. Většina obecenstva, která se mnou film sledovala, se u něj smála jak u veselohry století, až jsem pojal podezření, že ty narážky a náznaky vůbec nechápe. Zkrátka filmu chybělo to "něco", co ve mně vyvolávalo třeba jako ve Spalovači mrtvol depresi a úsměv zároveň, u Případu pro začínajícího kata jsem cítil jen to první. A jak si tak čtu komentáře některých recenzentů, zdá se, že tady na čsfd máme spoustu velkých odborníků na Kafku, jehož odkaz se podle nich nejspíš ukrývá v každém druhém snímku tohoto období. (23.06.2012)

Ztvárnění snu? Filmový dadaismus? Proházené pořadí scén? Šlo to celou dobu pozpátku? Nebo snad všechno tohle dohromady?!? Každopádně David Lynch hadr! Ne, samozřejmě, že můj výrok berte s obrovskou nadsázkou. :-D Patrně asi jeden z nejbláznivějších československých filmů a při akceptování tohoto experimentu jsem byl vlastně fascinován. Copak jste se v jiném filmu někdy setkali s myslícím strojem na ruční pohon? Já tedy v žádném případě a podobný film jsem ještě dosud nespatřil! Na první pohled přes ten totální "chaos" ovšem dle mě obsahuje mraky symbolismu a podobenství a když pohlédnu na rok jeho vzniku, tak mě ihned napadla kritika režimu či totalismu jako takového. Jakoby něco ve filmu bylo zakódováno či skryto. Váhal jsem jestli se dá snímek vůbec nějak ohodnotit, ale dám mu maximum, protože si to plně zasluhuje a zub času ho dělá čimsi kouzelným. Ona závěrečná scéna ve mě na něco zabrnkala a přitom nemám potuchy vůbec na co, což mi příjde velmi zajímavé: Obecní blb slyšel na jméno Vyskoč a vyvezl mě z Balnibarbské země. Tehdy se stalo, že jsem znovu upadl do rozpaku a obrátil se na onoho blba. "Poslouchej, Vyskoč, jdou ty hodinky pozpátku nebo se mi to jenom zdá?" Ale on namítl. "Co pořád máte prosím vás? Copak vám nestačí, že je slyšíte tikat?" (01.05.2014)

Juráček byl především scénárista, ale podepsal se zároveň jako režisér pod jedním z nejzajímavějších filmů našich filmových dějin, když v krátkém období tvůrčí svobody natočil podle proslulého románu Gulliverovy cesty nápaditou alegorii na absurditu života v totalitním Československu. Je to nejenom klíčové dílo Pavla Juráčka, ale zároveň i nejvýznamnější role herce Lubomíra Kostelky. Děj není podstatný, rozhodující je atmosféra postavená na černém humoru, jízlivém sarkasmu a obrovské nadsázce. Režim Juráčkovi jeho film nikdy neodpustil, a tak nakonec tenhle autor skončil opravdu špatně. Jestli u nás existuje ve 2. polovině 20. století filmové dílo, které by reflektovalo Kafkův literární styl založeném na absurditě, pak je to právě Případ pro začínajícího kata. Celkový dojem: 100 %. (13.06.2006)

Vizionářské absurdní satirické podobenství Pavla Juráčka nemá v československé kinematografii konkurenci a i v trezorových filmech se jedná o zcela jedinečné unikátní dílo. Styl natočení a vyprávění je obdivuhodná groteska, která vykresluje nesmyslnost lidského počínání, což se samozřejmě nemohlo líbit soudruhům a proto film honem uklidili do trezoru. Ve snímku se objevuje neskutečná plejáda herců, byť i jen v sebemenších rolích (zejména je zde zastoupena většina tehdejšího Činoherního klubu). Na kolena mě dostal Jirka Hrzán - jeho role blázna byla geniální. Tahle symbolická kafkovská imaginace má co říci v každé době a v jakémkoliv režimu. Pavel Juráček natočil jedno z nejlepších československých děl. Málem bych zapoměl na jak jinak než výtečný hudební podklad Luboše Fišera a Smíšeného sboru (včetně dětského) Pavla Kuhna. Už úvodní výtvarná titulková sekvence má nehoráznou atmosféru a kouzlo. Zkrátka a dobře - Masterpiece!! A moc mě potěšilo, že byl film vyčištěn a převeden do nejlepší kvality (vysílala ČT Art ). Kéž by tak dopadalo více českých filmů z nenapodopitelných šedesátých let. Dvd obsahuje i vyčerpávající rozhovor o životě Pavla Juráčka z úst filmového historika Pavla Jirase. Je otřesné, jak Juráčkovi komunisti zničili život, protože tenhle jedinečný talentovaný umělec mohl natočit nenapodobitelná a svérázná unikátní díla. Obrovská škoda a hanba všem komoušům a dalším lidem, kteří se na tuhle osobnost vykašlali a odvrátili se od ní, včetně jeho kolegů. Velmi mě zajímá kniha Jana Lukeše, která se jmenuje Deník (1959 - 1974) a obsahuje deníkové zápisy tohoto vyjímečného scenáristy a režiséra Pavla Juráčka. Bohužel kniha už je všude nedostupná a nezbývá, než na ni narazit někde v antikvariátu. (17.10.2015)