Případ pro začínajícího kata

Slabé čtyři nakonec dávám. Proč? Popíšu. Všudypřítomné absurdity jsou tady pro mě velké plus. Jenže absurdity nedokážou utvořit celý film, takže to tady někdy pokulhává, a to hlavně v prostředku filmu, kde jsem si i začal nudit. Prvních a posledních 20 minut se mi na filmu zamlouvali nejvíce a prostředek byl stále s tím vším na střídačku. Každopádně je film dobře zvládnutý a rozhodně není špatný. (20.01.2018)

Noční můra inspirovaná Kaflkou, Swiftem a Lewisem? Podobenství o totalitarismu? Intelektuálská kritika intelektuálštiny? Tento film asi nemá jedno jasné řešení. Skvělé temné dílo Pavla Juráčka a kolektivu. Asi jediná hlavní role Luboše Kostelky, který je zde ve své roli průměrného jedince ve vyšinutém světě natolik dobrý, že dává zapomenout na všechny ty "komické" figury, v nichž byl herecky zaškatulkován. Omamná úvodní melodie Luboše Fišera a Lemuelův monolog, který na mne mohutně působí, ani nevím proč: „Jestliže se Vám někdy přihodí, že se dostanete do těchto končin, zahlédnete nedaleko silnice kapličku. Odbočuje k ní polní cesta, která pak pokračuje k rybníčku a starým stromořadím od hráze až k osamělému domu. Ta krajina, ta přívětivá krajina, Vám bude cosi připomínat. Vzpomenete si na studánku a vykročíte v naději, že možná potkáte bosou dívku, jejíž křestní jméno Vám navždy utkvělo v paměti. Pánové, Vy si nedovedete představit, co bych za to dal, kdybych mohl Vás uvidět, že se tamtudy ubíráte v jistotě, že jste konečně nalezli místo, kde se odnaučíte kouřit a v moudrosti se dožijete sta let. Neboť já tamtudy šel, pánové, a byl jsem tenkrát právě tak pošetilý, jako kterýkoli z Vás……Proto Vám pravím pánové, až jednou spatříte kapličku v mateřídoušce, proboha Vás prosím, pamatujte si, že tudy vede cesta, po které od nás odcházívá všechno, na co jsme přestali věřit.“ (28.07.2010)

Absurdní podobenství, které je lehce čitelnou alegorií – a to na rozpor kolektivního nevědomí, iluzi idealismu, vzdor vůči konformismu, ideologický marasmus, či na nesmyslnost rozdílů mezi panujícími a poddanými – a jde tak bezpochyby o víc než zajímavou metaforu na téma dobrovolného života ve lži, která dobovým komunistickým pohlavárům moc nevoněla a tak ji poslali do útrob trezoru.... Jenže režisér Pavel Juráček zvolil příliš abstraktní až enigmatickou formu, která se snaží uchopit neuchopitelné, což zamrzí.... hodně specifický film; v mnoha ohledech až moc specifický. (02.02.2023)

,,Víte, co je kapavka, princezno?" ,,?" ,,Nemoc, kterou jsem měl už třikrát." Temné podobenství, ze kterého mě zas a znova mrazí. Juráček byl naprosto geniální a věčná škoda, že ho komouši zničili. Úžasný pozorovací talent a cit mu umožnily vyjádřit básnickým jazykem všechnu špínu a bolesti světa. Byť film cílí především na totalitní společnost, je neuvěřitelně nadčasový. Výtvarná kamera, kostýmy od oscarového T.Pištěka, snová Fišerova hudba, Praha, Český Krumlov, česká krajina a kupa úžasných herců. Dialogy i monolog jsou perlovým náhrdelníkem. Zážitek pro vnímavého diváka. Viděno zatím 5x. (30.09.2015)

Vynikající Swiftova satira, krutě a nemilosrdně se vysmívající zlořádům své (samozřejmě nejen té) doby posloužila jako odrazový můstek k srovnatelnému, o musilovsko-kafkovsko-camusovské motivy obahacenému dílu o společnosti řídící se nepochopitelnými pravidly, likvidující samu sebe i projevy jakékoliv svébytné individuality. Nesmírně palčivé, zdánlivě symbolistické zaznamenání zlořádů své doby pochopitelně ve svých konkrétech ztrácí na čitelnosti, absurdní a existencionálně strašidelné atmosféry nám tu však v každém případě zůstává dost. (22.11.2006)