Purpurová ruža z Káhiry

Je to zvláštní, uplynulo teprve pár měsíců od dob, kdy jsem se na filmy Woodyho Allena nedokázal dívat, a teď v nich spatřuji jistotu... nemusím se bát, že Allenův film bude nějaká blbost a to platí i Purpurové růže z Káhiry. Woodymu se podařilo skvěle odhadnout, jak by to asi vypadalo kdyby z filmového plátna vyběhla jedna z vedlějších postav. Je zábavné sledovat ty, jenž ve filmu zůstali a bojí se, že bude vypnuta promítačka a stajně tak je zábavné sledovat Toma Baxtera, který je dokonalým obrazem muže a se jí snaží zalíbit (a jak se zdá, jde mu to). Trochu horší to je s nesympatickou postavou hollywoodského herce Gila Shepherda, je totiž vypočítaví a sebestředný. Jediná jeho úloha ve filmu je zachránit své namyšlené ego. A to se mu bohužel podaří, přičemž pokazí... nebudu spoilerovat, prostě jen tento film je skvostem světové kinematografie a já bych Vám jej rád doporučil. (15.11.2005)

Typicky katastrofalni Woody. Spatny scenar, uboha rezie, zoufali herci, priserna hudba a predevsim neskutecna nuda. Nejvic me dostava, ze je to oznaceno jako komedie, protoze s vtipnosti to skutecne nema absolutne nic spolecneho. Tohle je presne duvod, proc je Woody Allen vylozene spatny reziser. Btw, tahle zajimavost je velmi smutna: "Viggo Mortensen řekl, že byl velmi pyšný na to, že měl ve filmu malou roli, protože si zrovna procházel těžkým obdobím. Když poté vzal na film do kina celou svou rodinu, tak byl velmi zklamaný, protože zjistil, že všechny scény, ve kterých se objevil, byly vystřiženy." 2/10 (24.04.2010)

Pořád jsem čekal, kdy si Jeff Daniels rozcuchá vlasy, zburanští a začne plácat kraviny. O to ten film byl zábavnější. Ta hra s filmovou fikcí a lidskou realitou je výborná. Revoluce ve filmu je velmi zábavná, stejně tak Tomova návštěva nevěstince ("Kam půjdeme?" "Ke mně do práce"). Výborný film, navzdory tomu, že hlavní hrdinka je nesympatická a její manžel naprostý kokot. Allen se vrátil z zábavnému a komickému humoru, bez přemíry existencionálního filosofování (i když i na to se, samozřejmě, dostane). (17.02.2016)

Laskavý pohled a nostalgické vzpomínání na svět, který zanikl anebo vlastně ani nikdy neexistoval. Přesto si ho každý z nás alespoň jednou vysnil a utekl do něj, byť jen na krátkou chvilku. Realita zdánlivá se pak zdá být více reálná než skutečnost sama. Může vzniknout nesmírně okouzlující, podmanivý a vzrušující svět podobně jako nám ho v Purpurové růži z Káhiry ukázal Woody Allen. Někdy přece není špatné (se) trochu (za)snít? Jen pak nezapomenout žít svůj život. (06.11.2014)

Po Manhattane asi najlepší Allen. Či už sa jedná o myšlienku, herecké výkony – Mia Farrow nebola v žiadnom inom filme tak krásna ako v tomto – alebo krásne balansovanie medzi fikciou a realitou. Film, ktorý bez najmenších pochybností ukazuje krásu filmového plátna a toho, prečo túžime žiť filmové príbehy v našom skutočnom živote. Prečo sa nechávame oddávať rôznorodým príbehom a prečo veríme v dokonalú lásku. Allen každým svojim filmom dospieva. Každý jeho pokus smerom dopredu vnímam kladne a oproti jeho ranným filmom stojacich len na trefných vtipoch je toto naozaj posun k súčasnému Allenovi, ktorý dokáže byť vážny aj vtipný a hlavne magický. Až pri tomto filme som mal možnosť si uvedomiť ako Allen pracuje s kúzlami a mystikou a ako ich podriaďuje svojej vízií. A aj napriek tomu, že sa jedná o jeho najlepší film, zároveň je to film neuveriteľne smutný. A čo sa ráta je fakt, že ten smútok je naozaj krásny. (22.04.2014)