Purpurová ruža z Káhiry

Scéna, kdy herci na plátně nadávají na poměry v Hollywoodu patří k absolutnímu vrcholu filmové tvorby - ústy postav jako bych slyšela samotného Woodyho. Navíc ta jemná ironie a roztomilé utahování si ze 100% klaďasů příjemně zalichotí. Woody umí svými komediemi tak nějak pohladit po duši, ale to už jsem tu určitě psala. Opět geniální... (17.11.2005)

Prolínání neurčité hranice snu a skutečnosti, vědomí a touhy i zoufalství, lidský osud, který je nesnadný svým údělem, ale bohatý vnitřním životem. Zhruba tak a po dodatečném doplnění o hranici lehkého a "vážného" žánru lze popsat jemný humor i nostalgii tohoto díla jednoho z nejhravějších a nejnápaditějších amerických tvůrců Woody Allena. Nápad s prolínáním snového filmového a drsného amerického světa velké krize třicátých let promítnutý do osudů truchlivého manželství na periférii v zásadě zaměnitelného amerického velkoměsta odhaluje nejen velký herecký potenciál Miy Farrowové, ale také dobře zvládnutou dvojroli Jeffa Danielse. Odhalení prázdnoty většiny hollywoodské produkce i mělkosti tzv. hvězd již v počátcích existence této továrny na sny se rozumí jakoby samy sebou. Stejně tak jako vydařená konfrontace mělkosti filmových postav té doby a jejich náhle objevované vědoucnosti s okoralostí tzv. reálného světa jen dokresluje zdařilost a v mnohém i mimořádnost tohoto díla. Tato "scifi bez scifi" nabízí mnohé z toho, co přispívá k tomu, že filmy tohoto druhu zůstávají trvaleji v divákově paměti. (23.04.2011)

Raz to prísť muselo, po mnohých **** filmoch a pár slabších som sa konečne dočkal dokonalého Allenovho filmu, ktorému nemám čo vyčítať. Naplno sa tu prejavuje jeho láska k filmu, k jeho očarujúcej schopnosti ilúzie reality a blahodárnym účinkom na dušu. Filmy bez Allena od Allena sú dosť rozdielne, ale väčšinou aj lepšie ako s ním. (16.09.2009)

S tímto filmem můžu definitivně říct, že mě Woody Allen baví a přišla jsem mu na chuť. S opuštěním plátna sice přišel už Pavel Juráček v šedesátých letech, ale tady je to použito naprosto skvostně!! Od začátku až do konce to krásně šlape, nenašla jsem žádná hluchá místa. Sice nemůžu říct, že bych se za břicho popadala, ale bavila jsem se velice dobře. (26.06.2018)

Laskavý pohled a nostalgické vzpomínání na svět, který zanikl anebo vlastně ani nikdy neexistoval. Přesto si ho každý z nás alespoň jednou vysnil a utekl do něj, byť jen na krátkou chvilku. Realita zdánlivá se pak zdá být více reálná než skutečnost sama. Může vzniknout nesmírně okouzlující, podmanivý a vzrušující svět podobně jako nám ho v Purpurové růži z Káhiry ukázal Woody Allen. Někdy přece není špatné (se) trochu (za)snít? Jen pak nezapomenout žít svůj život. (06.11.2014)