Misia

Emociálně hrocený snímek, který má svou největší sílu při pohledu na De Nirovu ztýranou tvář za doprovodu Morriconeho sborových skladeb nebo i v jednoduchých scénách jako zlomení flétny od vrchního Indiána. „Slavné“ vlečení zbroje je jen malým viditelným střípkem souboje, který se v člověku odehrává; je to cesta za odpuštěním a hledáním duševní rovnováhy, kterou Mendeza záhy nalézá v jezuitství. Jak by asi ale jednal na místě církevního představitele, kdyby jej Indiáni nevzali za svého a on s nimi i nadále obchodoval? Přikázal by zničit veškeré misie a jejich obyvatele vyhnal, nebo by se slitoval nad těmi, které celé roky lovil? Snímek nabízí mnoho mezi-kulturních i náboženských otázek a nedává jednoznačné řešení, zda-li je lepší bojovat proti zlu vírou nebo násilím... (03.06.2006)

Jako mnozí i já zřetelně a s lítostí vnímám rozpolcenost snímku - a jako mnozí si pro ni kladu svoji vlastní hranici. Pro mě všechno funguje naprosto úchvatně jak na rovině osobního příběhu kajícnictví, milosrdenství a víry, tak i v rovině církevních a státních sporů o moc nad kolonizovanými územími - a potud mi připadá, že fantasticky fungují i všechny filmové prostředky: vtahující kamera schopná zachytit divokou krajinu a v ní jak přirozené domorodce, tak i nepatřičné rozličné cizince s vlastními záměry, vedení herců - a právě zdaleka ne jen ústředních, ale všech lidí na plátně, hudební prolínání i scénář - a téměř všechno se pro mě bortí ve chvíli, kdy se církevní hodnostář vydává s knězi navštívit misii Guaraniů nad vodopády - a my se marně ptáme, jak se do ní i s ním dostali - protože je jasné, že tenhle  pán by se těžko vyšplhal po skále, a kamera nám to zbytečně zatají, přestože nemusela. A pak se scénáristicky bortí i další body - celý závěrečný drtivý útok Portugalců na misii a obrana Guaraniů jsou příliš demonstrativní, hnané na efekt a málo ústrojné - nedává smysl, že Guaraniové nechají vojáky (kterých není zas tak moc) jednoho po druhém v nejzranitelnějším místě cesty pracně šplhat na útes a tahat nahoru po lanech lodě a děla - že na ně právě tam nezaútočí šípy a noži a neházejí je jednoho po druhém do vodopádů... Nehledě na to, že ta děla vůbec nedávají smysl, nejsou k ničemu potřeba - chýše vojáci zapalují ohnivými šípy, tu hrstku domorodců střílejí. Žádné pevnosti na dobývání děly v misii nejsou - a ví se to samozřejmě předem. Souboje na řece, na loďkách, které domorodci nutně musí ovládat o mnoho lépe než Portugalci, a taky je umí převrhovat, jak bylo o pár scén dřív ukázáno, jsou v průběhu i výsledku stejně absurdní. Ani nedává smysl, že domorodí muži ve svém vlastním prostředí čekají na - celkem zbytečné a nepřekvapivé pokyny knězů, a nepřevezmou iniciativu sami. Atp. To, co mělo působit nejvíce realisticky, krutě a zdrcujícně, je bohužel ztvárněno až směšně neadekvátně. A s tím (pro mě alespoň) přichází o svou působivost i kamera, hudba a vůbec všechny filmové prostředky. Člověk si jen představuje, jak mrazivé to mohlo a mělo být - a aspoň tenhle dojem přetrvává, spolu s lítostí, protože do dvou třetin je to opravdu silná podívaná a všechno ve mně si přálo, aby to vydrželo až do konce. A i tak to ve mně silně doznívá. *~ (18.03.2022)

To je jednoducho klasika. Námet dobývania Ameriky na úkor domorodého obyvateľstva nikdy neomrzí a vždy bude mať čo ponúknuť. Najlepšia je prvá časť, ten psychologický prerod hlavnej postavy (De Niro) bol fantastický. Neskôr sa v dejovej linke začnú vyskytovať hluché, nudnejšie miesta a príbeh sa začne umelo naťahovať. To politikárčenie na celkovej atmosfére výrazne uberá, mňa osobne to nebavilo. Aj tak bol dôvod jasný. Peniaze, moc a nové územie. Tie nudné reči okolo toho bola iba zbytočná šaškáreň. Našťastie je tu priam zázračná hudba, ktorá to trocha zachraňuje. Ale aj napriek spomenutým nedostatkom to stačí na slušný nadpriemer. 80/100 (22.04.2014)

De Niro a Irons předvádějí úžasnou hereckou extratřídu při krásné Morriconeho hudbě. Ta je opravdu skvostná (a po letech musím říct, že její živá varianta, v rámci koncertní šňůry mistra, je ještě působivější). Režii Rolanda Joffého se v jeho mistrovském kousku nedá nic vytknout a působivá kamera předkládá pohledy na skutečnou přírodu. Pohled na náboženství, který si celou dobu okatě říká o svojí nadčasovost, ale daří se mu to. Škoda, že jde o tolik zapomenuté dílo... (28.06.2005)

První a druhá půle filmu spolu souvisí jen úzce, obě jsou však úžasné. Ta první ukazuje osobní příběh viny a pokání, cestu ze tmy do světla, která jako by ztělesňovala samu esenci Duchovních cvičení sv. Ignáce Loyoly. Druhá polovina se odehrává v širším plánu a věrně líčí skutečné osudy jezuitských misií v Paraguayi, jež se staly obětí mocenských her evropské politiky. Postoje představitelů církve k tomuto bezpráví jsou ukázány komplexně a mají zde svá zosobnění: od biskupa, který ví, že bude muset obětovat misie ve jménu přežití řádu a udržení moci Vatikánu, ale zároveň trpí pod tíhou zodpovědnosti, přes idealistického kněze, který odmítne poslušnost představeným i otevřený boj proti mocnostem tohoto světa (věda, že by se tak zpronevěřil svému povolání) až po jezuity, kteří nakonec vezmou ve jménu spravedlnosti pušku do ruky. Je to film, o němž se dá nejen dlouho přemýšlet, ale který je díky výtečné hudbě, kameře a výpravě pastvou i pro smysly. (06.05.2006)