Nepřátelská zóna

Válečný filmy podle skutečný události je povětšinou těžko hodnotit, když člověk přesně neví, jak to vlastně ve skutečnosti bylo. Ale přinejmenším se jim musí nechat, že zviditelňují to, co by jinak širší veřejnosti zůstalo neobjeveno. Z tohohle filmu je na hony daleko cítit, že to není běžná produkce ve stylu amerických válečných filmů. A je příjemný vidět zase trochu jinej přístup k tomu. Ta klasická americká patetická epičnost tu není a filmu to prospívá - působí to prostě reálněji. I tak tu tomu něco chybí. Ty postavy tu nemají moc prostoru se ukázat a je to asi docela na škodu. I když ten přístup přímo k věci taky nebyl úplně mimo, a nebylo tam cpáno nějaké nemístné a přehnané emoční drama. Hudební podkres je taky slabší - takovej tuctovej a naprosto typickej. Ono někdy nechat toho diváka v klidu bez vnucování nějaký hudby by taky neuškodilo. Sešteno podtrženo, snímek je to zajímavej, ale ne ještě úplně vypilovanej. (23.07.2019)

Na to, že se jedná o španělský válečný film, to bylo dost dobře natočené. Co je ale na věci nejděsivější, že se opravdu stala. Dle mého, by za tohle mělo vyletět celé velení. Riskovat a obětovat 25 vojáků kvůli vrtulníku, o kterém ani nevěděli, jestli půjde opravit a jestli ho budou moct vůbec vyzvednout a k tomu nezajistit vzdušnou podporu a mít k dispozici nenatankované a nevyzbrojené bojové vrtulníky, to už musí být fakt něco. (08.07.2022)

Fascinuje mne ve zdejších komentářích jak nevěří, že by se dala přednost záchrana vrtulníku do druhého dne, před okamžitou evakuací několika vojáků ihned. Myslím, že v Afganistánu je pro vojáky daleko nebezpečnější, když někde týden staví v nějaké vesnici školu, jezdí opakovaně na hlídku, než někde přečkat noc uprostřed pouště byť na nepřátelském území. Cena takového vybaveného vrtulníku může být možná přes 250mega, takže nějaké riziko přečkat jednu noc pod dohledem není nic do očí bijícího. Tento film o této akci inspirované skutečným případem z roku 2012 ( skutečná foto během titulků) - nejedná se o americkou patetickou huráá akci, ale celkem realistický ( až na pár momentů) opravdu napínavý film o jedné děsně dlouhé krušné noci. Dle mého gusta. (01.07.2018)

Gonzálesům spadla kopéra. Tři šokující věci to s sebou nese. Za prvé, že na to mají, i když jim více, než čtvrtina mládeže vyžírá pracák. Asi to platí Katalánci. Za druhé pak zde řada dumatelů nepodchytila fakt, že jde o film dle skutečné historky (byť okresního formátu). A za třetí v reálu (dle fotografií) vypadají doktorka i švestra, co neumí ve stanu zhasnout, podstatně lépe, než obsazené filmové divy. Když se dokážete těmito šoky prokutat, tak vás čeká veskrze průměrný válečný filmík, odehrávající se v zemi radosti, lásky a svobody. (10.01.2018)

Další španělský snímek názorně ukazující, že to španělští tvůrci umí také, a že tu na takové snímky není pouze Hollywood. Stejně jako ´Černý jestřáb sestřelen´ a ´13 hodin: Tajní vojáci v Benghází´ je i tento na základě skutečné události, což je na konci snímku prezentováno jak dobovými záběry, tak i fotografiemi přímých účastníků ve spojení s herci, kteří je ztvárnili. Místo události: Afghánistán roku 2012. Centrem dění je snaha převést havarovaný zdravotnický vrtulník během přistávání na nepevný povrch během akce a to jenom proto, aby se nepřítel, tedy Taliban, u něj vítězoslavně nefotografoval a obrázky nepoužil k vlastní propagandě. Zajímavostí je hlavně fakt, že mezi vojáky je také nemalé množství žen, což takto není presentováno ani v amerických snímcích. A ty ženy prostě umí. Dějově se ukazuje vojenský tým, který zůstává na místě, dokud havarovaný vrtulník nebude vyzvednut. A to by samozřejmě nebylo, aby se Taliban neobjevil a nezačalo peklo. Režijně naprosto zvládnutý snímek nenechávající v ničem nit suchou. Stejně jako u vzpomínaných amerických snímků je prezentována především ohromná profesionalita vojska. Nakonec aby ne. Jak je na konci titulkově řečeno, film je věnován členům ozbrojených sil padlých při mezinárodních misích. Mezi lety 2002 - 2005 zemřelo v Afgánistánu 100 španělských vojáků a to si alespoň filmovou poctu a úctu zaslouží. (09.01.2018)